Jste zde

Knihovnička

autor: 

Do redakce dorazily tři novéknihy z nakladatelství Vyšehrad. Všechny se obracejí k náboženství dob dávnominulých, třebaže každá zcela jiným způsobem. Představme si je proto vchronologickém pořadí epoch, které zobrazují.

Nejprve tedy knihu Náboženství antického Řecka, jejímžautorem je Radislav Hošek. Je to velmi zasvěcená práce,navíc se zabývající nejen řeckou dobou klasickou, ale sledující kořeny a vlivyřeckého náboženství v celé středomořské kulturní oblasti. Náboženství seautorovi neredukuje na mýty o činech řeckých bohů – naopak se čtenáři snažízdůraznit kultovní pozadí řeckého náboženství, analyzuje mystéria, všímá simagie a lidových zvyků. A protože je značný prostor věnován helénismu, můžesloužit i jako uvedení do náboženského prostředí vznikajícího křesťanství aobjasnit jisté rysy křesťanství, vysvětlitelné jako reakce na soudobé pohanstvínebo naopak jako převzetí některých jeho prvků.

Druhý svazek nese název Příběhy apoštolů a jde o další díl velmizáslužné vyšehradské edice biblických apokryfů. Tentokrát přináší pseudepigrafní skutky apoštolské a listy. Namístorecenzování ocitujme ze Skutků Janových z místa, kde Ježíš před svým zajetím aumučením tančí se svými učedníky. Zpívá hymnus:

„...Chci zahrát na flétnu –tančete všichni, / chci být zarmoucen – zalkejte všichni. / Jediná osmice –zpívá tu s námi. / Počet dvanácti – nad námi tančí. / Tomu, jenž je vším –patří, kdo tančí. / Ten, kdo netančí – neví, co se děje.

Chci prchnout pryč – a chcitady zůstat, / chci něco zdobit – a chci ozdoby, / chci být sjednocen – a chcisjednotit. / Nemám svůj dům – a mám své domy, / nemám své místo – a mám svámísta, / nemám svůj chrám – a mám své chrámy. / Jsem světlem tobě – kdo na mnehledíš, / jsem zrcadlem tobě – kdo mne vnímáš, / jsem dveřmi tobě – kdo na mneklepeš, / jsem cestou tobě – kdo ses vydal na pouť.

Připoj se tedy – ke mně atanči, / spatři sám sebe – ve mně, jenž mluvím. / Až spatříš, co činím – smlč omých tajemstvích. / Kdo tančíš, tak vnímej – co činím, vždyť tvá je / ta lidskábolest – kterou mám strpět. (…) Kdo vidí, čím trpím – vidí to pro svou bolest,/ když to spatří, nestojí – rozhýbe se celý. (…) Já jsem skákal – a ty pochopvšechno.[1]/ Až pochopíš, řekni: sláva tobě, Otče. Amen.“

Gnostický muzikál? Jesus Christ Superstarz úsvitu křesťanství? Ano, také. A to i s místy, kde se srdcezastaví, třebaže je to muzikál – nebo snad právě proto.

A do třetice, Duchovní dramata, výbor tří divadelníchher latinsky píšící duchovní básnířky desátého století, dolnosaské řeholnice Hrotsvity z Gandersheimu. „Ten,kdo si přeje poznat příklad milosti boží / spolu s štědrými dary dobrotyvelkého Boha, / ten ať s pokorou v srdci pročítá veršíky moje...“ Hrotsvita zajisté není Shakespeare, chce pouze klasicképříklady křesťanské víry a naděje učinit srozumitelnějšími tím, že je postavína jeviště. Ale ani to není nezáslužné a nezajímavé. Už proto, že psalav době, z níž máme jinak literárních památek poskrovnu, a literárníchpamátek psaných ženami se nedostává téměř úplně. Knize nechybí kvalitní úvodnístudie překladatelky Ireny Zachové ani řádný poznámkový aparát, takže jediné,co by člověk ještě mohl chtít navíc, je latinský originál textů.

JaS




[1] V knižním vydání je dokonavé „já jsem skočil – a ty pochop všechno,“ alepředpokládám, že je to nedorozumění překladatelů, kteří nikdy neviděli PánaJežíše tančit.