Jste zde

Getsemany mimo realitu vývoje?

autor: 

Jan Spousta

Náš přítel a bývalý šéfredaktorJaroslav Vokoun v minulých Getsemanech uveřejnil článek Když už chceme myslet ve staletích, vekterém tvrdě kritizuje některé aspekty činnosti Getseman a vybízí k rozhovoru.Jako jeho nástupce cítím proto povinnost k jeho tezím zaujmou stanovisko –především tam, kde nesouhlasím nebo kde cítím, že je třeba něco doplnit.

 

Jaroslava Vokoun naznačuje, žeGetsemany jdou svou orientací na sekularizovaný svět „úplně mimo realituvývoje“, protože podle sociologa Petera Bergera nastává fáze desekularizace a údajně nejperspektivnějšími formamináboženství mají být klasický islám a ortodoxní katolicismus. (Bohužel Bergeremredigovaný sborník The Desecularization of the World:Resurgent Religion and World Politics z roku1999 česky nevyšel; vyšla však podobně zaměřená kniha francouzského sociologa Gillese Kepela Boží pomsta: Křesťané, židé a muslimové znovudobývají svět.) Kdyby se ovšem Jaroslav ve své četbě světovýchsociologů nezastavil u titulů knih a pokračoval i uvnitř jejich desek, musel bynahlédnout, že:

·      Proces desekularizace(obnovy náboženství) neprobíhá všude. Dokonce jeden z esejů Bergerova „desekularizačního“ sborníku, jehož neznalost nám Jaroslavvytýká, se jmenuje Evropa: Výjimka, kterápotvrzuje pravidlo? Nuže, Getsemany znají realitu aspoň natolikdobře, aby věděly, že vycházejí v Evropě a píší pro Evropany. Divím se, žeJaroslav, povoláním český duchovní, si ještě nevšiml, že před našimisebekonzervativnějšími kostely či mešitami žádné fronty čekatelů na přijetí nestojí.Data ze sčítání lidu i ze všech mně známých sociologických výzkumů naopakukazují, že početní zastoupení věřících u nás nadále upadá – podobně jako vevětšině evropských zemí. (Kvantita nepředurčuje kvalitu; a také vývoj se můžekdykoli obrátit. Proto smíme i nadále být optimističtí. Nicméně s faktempočetního úpadku církví je třeba u nás vážně počítat a nebudovat s pomocí„světových sociologů“ potěmkinovské vesniceneexistujícího náboženského oživení.)

·      I tam, kde náboženská obnovaexistuje, není sociology – včetně věřícího protestanta Bergera – přijímána jakojednoznačně pozitivní jev. Jedná se totiž o hnutí, která (a) často holdujísektářství, fanatismu, tmářství a netoleranci; (b) mohou mít Bergerovými slovycharakter „použití náboženství jako vhodné legitimace pro politické agendyzaložené na nenáboženských zájmech“; a konečně (c) někdy vedou až k náboženskymotivovanému násilí a terorismu. Jinými slovy vzorovou figurou této novénáboženské vlny není Matka Tereza, ale lidé jako americký teleevangelizátorFalwell a další odmítači evoluční teorie, jakoaktivističtí duchovní rozeštvávající lidi na obou stranáchizraelsko-palestinského konfliktu anebo jako islámský fanatik Atta, který v roce 2001 zorganizoval teroristický útokproti newyorským mrakodrapům. Takováto desekularizacenepředstavuje řešení problémů Západu, jak by chtěl Jaroslav Vokoun věřit; jespíše sama problémem.

Navíc Jaroslav, pokud jehotvrzením rozumím, vyvozuje to, že Getsemany nejdou s dobou a nejsou „na špicivývoje“, také z faktu, že katolický liberalismus je starší než katolickárestaurace. Zde lze ovšem namítnout, že:

·      Post-osvícenský liberalismus roku1830 je jiný liberalismus než ten dnešní post-socialistický, stejně jakokatolická reakce devatenáctého století je úplně jiná než stejnojmenný jevdneška. Proto je nelze ztotožňovat tak bezvýhradně, jak to Jaroslav dělá vesvých tezích.

·      Spor o to, co vzniklo dřív, sesvým významem rovná „filozofickému“ sporu o prioritě slepice a vejce. To, cojako křesťané vyznáváme především, vzniklo v podstatných rysech někdy mezi roky2000 před Kristem a 150 po Kristu. Přesto je pro mě bible důležitější aaktuálnější než třeba sebrané spisy Antonína Zápotockého, jež vznikly o dvatisíce let později. Čili pro současnou aktuálnost nerozhoduje, kdy a v jakémpořadí co vzniklo. (A navíc je tato aktuálnost subjektivní – jistě existujílidé, pro které je Zápotocký důležitější než svatý Pavel.)

·      A především Getsemany nejsou anechtějí být orgánem katolického liberalismu. Rády otiskují i konzervativní protestantyjako je Jaroslav Vokoun, a vůbec kohokoli, kdo má co říci k soudobémukřesťanství.

Zdali ovšem Getsemany jsou nebonejsou přiměřené naší době, je ale i tak otázka, na kterou si každý můžemeodpovědět podle svého, podle toho, jak současnost vnímáme. V tomto směru máJaroslavem Vokounem navrhovaný rozhovor jistě smysl.

 

Další Jaroslavova teze tvrdí,že „za hranici šedesátých let vycházejí Getsemany bohužel navázáním namarxistickou větev postmoderního myšlení, snažící se radikálně dotáhnoutnovověký imanentismus (Feurbach,Marx, Habermas atd.), v církvi tedy samosprávnýkatolicismus, kněžky, homosexuální sňatky a jaké utlačené menšiny ještě anarcholiberální dekonstruktivistéobjeví. Bohužel prakticky nic se v Getsemanech nedočteme o něčem skutečně konstruktivním.“

Pokud se týče kritiky prosamosprávnost a kněžky, jde o jasnou „podpásovku“:sám Jaroslav Vokoun přece je kazatelem církve, která připouští jak značnousamosprávu sborů, tak ordinaci žen! Jako kdybych já, katolík, jemu vytýkal, ženevysluhuje večeři Páně ve svetru a džínách! A pokudse týče anarcholiberalismu nebo homosexuálníchsňatků, rád bych Jaroslava požádal, aby mi sdělil, kde podle jeho názoruGetsemany tyto myšlenky hlásaly; sám si ničeho takového nejsem vědom.

Zčásti jde ale možná onedorozumění. Nedávno jsem v jednom editorialunabádal k četbě a znalosti Sartra a jeho předchůdců:„pochopit, kriticky zhodnotit, nechat se inspirovat a odpovědět tak, žepřijdeme s něčím lepším,“ napsal jsem tehdy (G3/2004). Nic víc, nic míň. Alesoudě podle ohlasů na naší internetové stránce http://www.getsemany.cz není Jaroslav sám, kdovýzvu ke studiu zaměňuje s ideovým programem Getseman. – Getsemany jsou prostěčasopis, který se zajímá o situaci křesťanství v dnešní Evropě. A duchovní tvářEvropy je nesmazatelně poznamenána levicovým a kritickým myšlením. Proto jemusíme znát, chceme-li se tady orientovat. Je až příliš snadné odbývat klíčovéevropské myslitele nálepkami jako „dekadenti“; vliv Marxe nebo Nietzscheho na dnešní filozofickou, sociologickou ateologickou debatu i na myšlení průměrného vzdělance je víc než sto let pojejich smrti pravděpodobně stále ještě silnější než vliv naprosté většinyživých myslitelů dneška. Skuteční dekadenti bývají napůl mrtví ještě za svéhoživota; tohle je však opačný případ.

Getsemany jsou časopis dělanýna koleně hrstkou i jinak dost zaměstnaných lidí, mají své nedostatky anezmůžou vše, co by chtěly a měly. Přesto se snažíme být „konstruktivní“, tj.užiteční pro budování církve:

·      Snažíme se klást důraz na církevzdola, církev aktivních, sebevědomých, vzdělaných a spolupracujících věřících.

·      Snažíme se pomáhat informacemi otom, co se děje ve světě církví i v teologii.

·      Snažíme se být ekumeničtí,pracovat pro jednotu církví a zprostředkovávat pohledy z různých konfesí.

·      Snažíme se být střízliví, nejít smódou a se sebelépe míněnými kampaněmi; brát v úvahu tradice, ale neotročitminulosti; pracovat pro budoucnost, ale neprosazovat novoty za každou cenu; vnímatsituaci teď a tady, číst znamení doby.

·      Snažíme se podporovat rozvojkřesťanské liturgie: spočítejte si, kolik už různých bohoslužebných textů,homiletických příprav a liturgických analýz v Getsemanech za dobu jejichexistence vyšlo!

·      A snažíme se dávat prostor prodialog a pro kritiku. To se může sice někomu zdát málo konstruktivní; ale všimněte si prosím,že než se začne někde stavět nová budova, tak napřed přijedou bagry a provedoudemolici všeho, co na místě překáží. Poučení je, že ze samotné kritiky a zesamotného kritického dialogu se sice nic nového nevybuduje, ale bez nich lzenanejvýš všelijak flikovat to staré.

Ano, nic z toho zdalekaneděláme dokonale. Budeme proto vděčni Jaroslavovi Vokounovi i komukoli jinému,kdo nám svými texty, překlady a jinou podporou pomůže naše poslání naplňovatlépe.