V nejnovějších dějinách vzájemného setkávání křesťanů a muslimů se pojem „abrahamovská náboženství“ někdy používá jako „překlenovací“ pojem. V následujícím příspěvku chci ukázat, že tento pojem odpovídá pohledu židovství, křesťanství a islámu na sebe samy lépe než mnohá označení vycházející z religionistické terminologie. Z podrobnější analýzy zároveň vyplývá, že odvolávání se na Abrahama s sebou nese několik problémů. Chci se zde věnovat dvěma z nich: skutečnosti, že vyprávění týkající se Abrahama obsahují rovněž značné prvky násilí, a dále skutečnosti, že symbol „Abraham“ funguje vždy v rámci určitého kontextu, do něhož leccos zahrnuje a z něhož leccos vylučuje. Navzdory tomu, a to je závěr, ke kterému chci dojít, má koncept „abrahamovských náboženství“ budoucnost, je-li podnětem k tomu, aby Židé, křesťané a muslimové studovali vyprávění o Abrahamovi a jejich interpretace ve svých třech náboženstvích tak, aby bylo tematizováno i vzájemné vytváření negativních obrazů. Jsem pro „abrahamovský učený sněm“, který by si všímal i dvojznačnosti, jíž je zatíženo každé náboženství.
Poslední komentáře