Opět se mluví o vyrovnání - nevyrovnání církve s její hříšností. V neděli jsme četli z Nehemiáše, jak se Izraelité káli po návratu z babylonského zajetí. Uvědomili si, že příčinou jejich neštěstí bylo odvrácení se od Hospodina. Proto se k Hospodinu obrátili. Bible od začátku mluví o milosrdném Bohu. Židé vypravují dětem o svých nejstarších předcích a nezamlčují jejich pády: „Děti, i když se snažíme žít dobře a statečně, někdy podlehneme strachu, někdy se neptáme Hospodina, nedáme na něj, a pak selžeme. Ale, děti, nikdy nezapomeňte, že Boží přátelství nepadá naší nevěrností, ale stojí na Boží věrnosti. Kdyby Adam a Eva nesváděli svou vinu na druhého, mohli zůstat v ráji. Abraháma si velice vážíme, byl statečný, vzpomínáte třeba, jak osvobodil zajatého Lota a jeho lidi, ale i Abrahám se někdy bál a provinil se proti naší praprababičce Sáře, ta byla nějaký čas dokonce v harému faraóna a podruhé u Abímeleka. Děti, každému se může stát, že padne, i spravedlivý sedmkrát denně hřeší. Náš veliký praotec Jákob si někdy pomáhal lstivostí, než poznal, že za ním stojí Bůh a nemá, lsti zapotřebí. I Jákobovi synové se dopustili zločinů, a přece je Bůh neodepsal. Náš svatý král David spáchal veliké zločiny, ale hned přiznal svou vinu, mohlo mu být odpuštěno a mohl dál kralovat. Děti, v nouzi poznáte přítele a Bůh je největší přítel, nabízí pomoc každému hříšníkovi, když se snaží napravit chybu."
Poslední komentáře