Z pohřbu Petra Koláře jsem jela metrem, v očích jsem ještě měla slzy a navíc jsem byla i nespokojená. Jak kdyby ten obraz, který mi v rámci obřadu vykreslili jiní, postrádal něco podstatného z toho, jak jsem ho znala. Je to asi normální – každý z nás si pamatuje to, co nějak rezonuje s jeho životem a v tom jsme různí, to je v pořádku. Jen mi připadalo, jak kdyby chyběl zrovna ten kousek, který byl pro mě v jeho životě tak podstatný.
Poslední komentáře