Jste zde

329 - září 2020

Finis coronat opus

V sobotu 15. srpna 2020, na slavnost Nanebevzetí Panny Marie, byl kardinálem Dominikem Dukou požehnán Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Po letech diskusí, sporů a politických vyjednávání nedošlo ke shodě mezi historiky, kunsthistoriky, představiteli církví, věřícími, politiky ani občany. Těsné rozhodnutí zastupitelstva magistrátu z ledna 2020 (34 pro, 11 proti, 12 se zdrželo), které zvrátilo negativní stanovisko k obnově sloupu ze září 2017, nebylo výsledkem seriózní diskuse ani vyjádřením širokého konsenzu. Ukázalo se, že několik potřebných hlasů pro obnovu bylo reakcí na emotivní a nenávistný projev komunistky Marty Semelové. Považovat obnovu sloupu za symbol spolupráce a smíření, ať už mezi křesťany nebo mezi církví a společností, proto není možné. Trefnější mi přišlo vyjádření jednoho pražského evangelického faráře, který sloup označil za „pomník klerikalismu, který se drzými metodami tlačí do veřejného prostoru a netolerantně ho opanovává“.

Ostatně sami organizátoři obnovy sloupu celé svoje úsilí v samém závěru zdiskreditovali sporem o poselství budoucím generacím s podpisy vybraných politiků a známých osobností, které sochař Petr Váňa nakonec odmítl vložit do základů sloupu. Rozhořčený místopředseda Společnost pro obnovu mariánského sloupu Karel Kloud na to reagoval výroky: „Kdo platí, tomu v hospodě muzika hraje.“ „Představte si, že někomu řeknete, ať vám postaví barák a za dveře vám dá hajzl. A on řekne, že vám tam místo toho dá sprchu.“ Navíc nikdo nebyl schopen vysvětlit, kdo na podpisovou akci v arcibiskupském paláci pozval signatáře poselství, mezi kterými byli např. Jana Bobošíková, Hana Lipovská a Jiří Ovčáček. Sám kardinál Duka uvedl, že ani neví, kdo podpisovou akci organizoval. Buď v arcibiskupském paláci vládne naprostý chaos nebo si zde někteří lidé organizují svoje vlastní politické akce, ke kterým se pak nechce nikdo veřejně přiznat. Každopádně je to další smutné svědectví o situaci pražského arcibiskupství pod vedením kardinála Dominika Duky.

Myslím si, že pomyslná „éra Duky“, resp. jeho hegemonie v rámci české katolické církve pomalu končí. Za jeden ze signálů tohoto konce považuji "Prohlášení ČBK k vyjádřením Hany Lipovské k postojům o EU" z 1. září 2020. Česká biskupská konference v něm uvedla, že se neztotožňuje s jejími vyjádřeními ohledně postojů k EU. Přitom kardinál Duka se pár dní předtím na svém soukromém blogu Lipovské, kterou ČBK nominovala do Rady České televize, zastal. Uvidíme, zda hlavní host letošních Svatováclavských slavností, prefekt Kongregace pro biskupy kardinál Marc Ouellet, oznámí nějakou změnu, kterou pražská arcidiecéze už nutně potřebuje.

 

Komentáře

Hořkost. Vnímám veledůležitost sloupu, genderu, neidentifikovatelných "křesťanských hodnot" a na druhé straně ignorování bratří a sester v evangelických církvích, ve vlastní katolické církvi a dobrých věcí, které činí lidé dobré vůle napříč společností. A ignorování reálných nebezpečí. Hořkost.