Jste zde

Kázání na Prague Pride 2020

Milí bratři a sestry, přátelé a hosté,

Zhruba před tři čtvrtě rokem jsem v tomto kostele zvěstoval požehnání jednomu manželství. To není zas tak nic neobvyklého. Co ale neobvyklého bylo, že oba muž i žena měli na sobě šaty. Konečně jsem na svatební bohoslužbě nebyl jediný muž v sukni. :-)

Když loni po Prague Pride bohoslužbě jako dnes za mnou přišli s prosbou, jestli bych je neoddal, tak – a to se vám musím přiznat – jsem měl problém si je někam zařadit. Pán nebyl ani transsexuál ani transvestita. A já jsem se ho mezi dveřmi ptal, kdy má operaci. On to hned zamítl. Trochu faux pas. Řekl mi, že je normální, že jen rád nosí šaty. Některé ženy nosí kalhoty, on má rád sukně. Toť vše.

Víte, bylo by strašně jednoduché ho odsoudit. Poslat ho pryč mezi dveřmi a říct o něm, že je divný a že ho v naší slušné společnosti nechceme. Může zase mezi nás přijít, až se vrátí do normálu a bude se chovat tak, jak má. Jeho ženě říct, že je taky divná a že by si měla najít pořádného muže. Takového, který se obléká normálně…

A mně to pořád nešlo do hlavy, proč to má tak, jak má. Ač jsem otevřený ledasčemu, potřeboval jsem nějakou škatulku. Musel jsem jít proti svému nějakému přirozenému nastavení o tom, co je normální a co ne.

Rozhodl jsem se, že jim v touze po Božím požehnání nebudu bránit a že je chci oba poznat. A to je přesně to, k čemu nás vede Ježíš. Učí nás, abychom tuto svou přirozenou touhu zaškatulkovávat lidi překonávali. Vede nás k tomu, abychom překračovali svoje předsudky. To není vždy jednoduché.

Hosté v Sodomě

Obecně jde říct, že se bojíme toho, co neznáme. A strach vede k hněvu, hněv vede k nenávisti a nenávist vede k utrpení. Schválně, jestli víte, který mistr pronesl tento citát. Ani Ježíš, ani Mohamed. Byl to mistr Yoda. Bojíme se neznámého a je pak velmi jednoduché někoho odsoudit. Je to mnohem jednodušší než se ho snažit pořádně poznat. A o tohle slovo poznat nám v tom dnešním kázání půjde.

Bůh posílá do Sodomy dva své posly-anděly, aby poznal, jací lidé tam žijí. Chce poznat, jak lidé naplňují své poslaní být dobrými správci země. Chce poznat, jestli naplňují jeho přikázání o lásce k bližnímu. A v Sodomě se jim to vůbec nedaří.

Ještě chvíli před tím se tři poslové setkali s Abrahamem a Sárou a zvěstovali jim, že se jim narodí syn. Jeden posel se od nich odpojí a další dva pokračují dál do Sodomy. Jdou za Abrahamovým synovcem Lotem, který se tam usadil.

Je to cizinec v cizí zemi. Přesto se mu povedlo docela dobře vypracovat. Lot potkává ty dva posly v sodomské bráně – má tam zasedání. V branách se uzavíraly smlouvy, konaly se soudy a další události, které měly proběhnout přede svědky. Lot se z přivandrovalce stává důležitou osobou.

Přijdou za ním ti dva poslové a on jim hned padá k nohám. Vzdává jim úctu. Tuší, že nejde jen o nějaké obyčejné hosty. Ti muži okolo se na něj asi divně dívají. Co to je za tak důležitou delegaci, že jim někdo padá k nohám?

Jako by Lot tušil, že se schyluje k něčemu zlému, tak ty dva příchozí přesvědčuje, aby zůstali přes noc u něj doma. Přece jenom v Sodomě nějaký čas žije a místní lidi už poznal. Ví, že tohle město není pro cizince bezpečné. Poslové chtějí taky toto město poznat, a proto na něj naléhají, aby zůstali přes noc venku.

Lot má ale o ně strach a nutí je, aby se skryli v bezpečí jeho domu. Chce jim zajistit bezpečí. O hosty se má člověk starat. To bylo důležité starověké pravidlo. Host do domu, Bůh do domu. Lot je dokonce bude chtít ochránit do děsivé krajnosti, jak za chvíli uslyšíte. Poslové nakonec souhlasí a Lot si může oddychnout. Alespoň na chvíli.

Noc

Na Sodomu padá noc. Temnota se ale už dávno usídlila i v srdci místních. U Lotova domu se shromáždí Slušní Sodomčané. Staří i mladí, ze všech koutů města. Přišli si pro ty cizince, aby jim ublížili. Stojí před zavřenými dveřmi a světlo pochodní odhaluje jejich tváře plné nenávisti.

Křičí na Lota, aby jim ty své dva hosty vydal. Aby jim je předvedl a oni je mohli poznat. Opět se nám tu objevuje to slovo. Poznat ve smyslu pohlavního styku. Adam s Evou se poznávají a narodí se jim Kain. Sex je krásný Boží dar. Okamžik kdy se dvě duše i těla prolínají – okamžik naprosté vydanosti a bezbrannosti. Okamžik lásky.

A místní slušní Sodomčané ale tuto lásku naprosto zpřevrací a ponižují ji na tu nejohavnější úroveň. V tuhle chvíli si myslí, že mají navrch. Chtějí těm hostům ublížit, chtějí je ponížit. Ukrást jim svobodu a rozbít integritu jejich vlastního těla. Chtějí ty dva znásilnit.

Zde se na chvíli pozastavíme. Víte, tento příběh o hříchu sodomských byl v církevních dějinách vztahován na veškeré homosexuální jednání. Na tomhle příběhu se ukazovalo, jak jsou ti sodomité zvrácení.

Jsou tak zvrácení, že Bůh celé to město vyhladil. Vyhladil je kvůli tomu, že jsou to homosexuálové a takové lidi bychom v naší církvi neměli trpět.

Dodnes mi chodí zprávy s odkazem na tenhle příběh, když mluvím o tom, že Bible nezná homosexualitu jako hřích a že láska dvou lidí stejného pohlaví je stejná jako láska lidí různého pohlaví.

Většina takových zpráv je od slušných křesťanů, kteří by v zájmu zachování čistoty církve spoustu lidí vylučovali.

Za sodomii byl odsouzen třeba Adam Turing, britský matematik, který byl kvůli své orientaci dohnán k sebevraždě. Kolik je a bylo takových jako Adam nebo jako Filip, který se oběsil u sebe doma. Filip to udělal taky kvůli tomu, co slyšel v kostele. A to mi vře v žilách krev. A štve mě, že musel slýchat, že ho Bůh nemá rád, že je špatný a že se musí změnit.

Je mi to líto

Chci se zde na tomto místě omluvit za všechny křesťany a kazatele, kteří šíří nenávist. Ta nemá s křesťanstvím nic společného.

Bible prostě nezná rovnocenné láskyplné homosexuální partnerství. K tomu se musíme postavit analogicky jako k tomu heterosexuálnímu.

Bible zná ale moc dobře násilí na druhých lidech. Kolik byste našli příběhů o tom, jak někdo zneužívá svou moc. Kolik byste našli příběhů o intrikách, nenávisti, mocichtivosti. A o tom je ten náš příběh. O chtivosti, násilí, ne o lásce dvou lidí.

Slušní Sodomčané vyhrožují i Lotovi. On se snaží bránit své hosty natolik, že dokonce i nabízí své dvě dcery, aby znásilnili je. To nás může pohoršovat a mělo by. Pohoršovalo to už v té době. Byla to naprosto bezvýchodná situace. A Lot se snaží najít nějakou cestu ven, jak z toho ty dva své hosty dostat. Hrozný řešení – takhle ale fungovala tehdejší patriarchální společnost.

Sodomčané jsou ale tak zaslepeni svou nenávistí, že tyto dvě dcery odmítají. Naprosto Lotem pohrdají, říkají, že je to cizák a nemá tady co rozhodovat. Příběh graduje, lidé venku se chystají už už vyrazit dveře.

V tenhle moment ale Sodomčané poznají, s kým mají tu čest. Ti dva hosté nejsou jen obyčejnými pocestnými, jsou to andělé – vyslanci Boha na zemi. Boha, který nenechá násilí nepotrestáno. Boha, který se zastává a posiluje slabé a bezbranné. Vzpomeňte na žalm ze začátku bohoslužeb, ve kterém se říká: Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.

Bůh mate cestu i tomu rozzuřenému davu. Muži u vchodu jsou slepí duchovně, teď jsou slepí už i fyzicky. Nejsou schopní nalézt dveře od domu, které chtěli vyrazit. Obrací se nám tu role. Z nebezpečného davu jsou teď bezbranní jedinci. Záchranář Lot potřebuje teď zachránit. Hosté jeho a jeho rodinu vyvádí ze Sodomy, na kterou má přijít zkáza.

Sodoma je zničena kvůli tomu, jak se místní lidé chovají k slabým a ohroženým.

Miluj!

Příběh Sodomy končí, ale příběh Božího lidu skrze Abrahama a další věřící pokračuje dál. Uběhnou stovky let a přichází Ježíš – skrze něj se dává poznat sám Bůh. Bůh, který je láska, která poráží strach. V Ježíšově příběhu to lze velmi dobře poznat. Stejně byl ale vystaven různému násilí, mučili ho, a nakonec ho zabili. Sám sebe obětoval.

A to všechno kvůli tomu, že se tehdejšímu náboženskému establishmentu zdál nebezpečný. A kvůli čemu? Protože hlásal lásku k bližnímu, dával za příklad správného chování cizince a probouzel v lidech naději, že bude brzy nastolena spravedlnost.

Ježíš nás vyzývá k lásce, protože ví, že strach nikam nevede. Ježíš nás vyzývá k té pravé lásce, ne k té podivně překroucené znásilněné touze slušných Sodomčanů. Měli moc a ta jim zkazila jejich vnímání sebe a světa kolem nich. Měli pocit, že jim všechno patří, dokonce i těla jejich bližních.

Ale jak asi mnozí z vás tuší, tak za každým takovým násilníkem je ubohá a ustrašená bytost. Jen si vzpomeňte, jak vypadal Voldemort na konci Harrryho Pottera.

Ježíš po nás chce, abychom se odvrátili od těchto strachů z jiného. Vždyť co je jiného strach a nenávist než vězení, do kterého se sami uzavíráme? Ježíš chce, abychom tuto svou přirozenost, své škatulky překročili a poznali v Bohu osvobozující lásku. Lásku, která nás zbavuje těchto pout.

Miluj bližního svého! Poznej bližního svého. Zkusme lidi blízké i vzdálené, nám podobné i úplně odlišné vnímat jako lidi hodné poznání a milování. Vím, že to někdy bude těžké. Chápu, že ne všichni nám musí být příjemní.

Za ty, se kterými nesouhlasíme, se kterými bojujeme, kteří se nám nějak nelíbí – zkuste se za tyhle lidi alespoň modlit.

Věřím, že to má smysl. Věřím, že to může něco změnit.