Jste zde

Prohlášení o učení „Ruského světa“ (Russkij mir)

Vážení přátelé,

Po bezohledné a strašlivě ničivé invazi Vladimira Putina na Ukrajinu musí pravoslavní křesťané na celém světě čelit obtížné otázce: Jak může národ, jehož většina se hlásí k pravoslaví, ospravedlnit útok a zabíjení obyvatel sourozeneckého národa, kde téměř všichni sdílejí stejnou víru?

Jak mohou pravoslavní křesťané na začátku Velkého půstu, kdy nás naše tradice vyzývá k odpuštění, postu a modlitbám, rozpoutat násilí a krveprolití proti svým bratřím a sestrám v Kristu?

Bolestnou pravdou, jíž však musíme v tomto období pokání čelit, je, že naše vlastní vedení, konkrétně vedení Ruské pravoslavné církve, vytvořilo a prosazuje falešné učení známé jako Russkij mir neboli Ruský svět, které poskytuje panu Putinovi náboženský „bianko šek“ a tím i záruku jeho odporné invaze a anexe mírumilovných a demokratických sousedů Ruska: Ukrajiny.

V tomto posvátném období musí pravoslavní křesťané na celém světě bezpodmínečně prohlásit, že ideologie Ruského světa je falešná a destruktivní, živí násilí a krveprolití a způsobuje pohoršení a rozdělení v Církvi. Nemůžeme si též namlouvat, že je tato ideologie v dějinách pravoslaví výjimkou: musíme v každé době, národě a kultuře odsoudit všechny pravoslavné etnofyletistické ideologie podobné falešnému učení Ruského světa.

Pravoslavní učenci a teologové vypracovali návrh naléhavého prohlášení, které se týká teologicky odsouzeníhodné ideologie Ruského světa. Vyzýváme vás, abyste si tuto deklaraci přečetli, podepsali ji a podělili se o ni se svým okolím.

Vyzýváme vás, abyste se modlili za pokání těch, kdo šíří toto zlé učení, jež nadále živí megalomanské ambice Vladimira Putina. Modlete se také za pokání všech pravoslavných křesťanů a za naši vlastní spoluvinu na tomto zlu naším mlčením, zastíráním a popíráním.

Pouze pokud se postavíme tomuto zlu, které se rozrůstá v nás i mimo nás, a až se skloníme v pokání s jednoduchými slovy kánonu svatého Ondřeje Krétského – „Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou!“ – můžeme skutečně potvrdit naše rozdělené, krví zbrocené společenství jako jednu svatou, všeobecnou a apoštolskou církev, sjednocenou pouze našimi zlomenými a zkroušenými srdci v osobě Ježíše Krista, který jediný je s námi v protivenstvích.

Pokud chcete toto prohlášení podepsat a podpořit, otevřete odkaz https://forms.gle/uCBo8YVhTupjafoA6 a uveďte své jméno.

Jménem redakčního výboru koordinátoři:

Dr. Brandon Gallaher

Dr. Pantelis Kalaitzidis

 

Prohlášení o učení „Ruského světa“ (Russkij mir):

Za mír celého světa, za blaho svatých církví Božích, a za jednotu všech se modleme k Pánu.“

(Svatá liturgie)

Ruská invaze na Ukrajinu 24. února 2022 je historickou hrozbou pro lid pravoslavné křesťanské tradice. Pro pravoslavné věřící je ještě znepokojivější, že vyšší hierarchie Ruské pravoslavné církve odmítá uznat tuto invazi a místo toho vydávají vágní prohlášení o nutnosti míru ve světle „událostí“ a „bojové akce“ na Ukrajině, přičemž zdůrazňují bratrskou povahu ukrajinského a ruského národa jako součásti „Svaté Rusi“, obviňují z nepřátelství zlý „Západ“, a dokonce usměrňují své komunity k modlitbám, jež aktivně podporují nepřátelství.

Podpora významné části hierarchie moskevského patriarchátu válce prezidenta Vladimira Putina proti Ukrajině má kořeny ve formě pravoslavného etnofyletického náboženského fundamentalismu totalitního charakteru, nazývaného Russkij mir neboli Ruský svět, což je falešné učení, které přitahuje mnoho lidí v pravoslavné církvi a které převzala i krajní pravice a katoličtí a protestantští fundamentalisté.

Projevy prezidenta Vladimira Putina a patriarchy Kirilla (Gundjajeva) z Moskvy (Moskevský patriarchát) se v posledních 20 letech opakovaně odvolávaly na ideologii Ruského světa a rozvíjely ji. Od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a zahájilo zástupnou válku v oblasti ukrajinského Donbasu, až do začátku plnohodnotné války proti Ukrajině, Putin a patriarcha Kirill používali – a dodnes používají – ideologii Ruského světa jako hlavní ospravedlnění invaze. Podle tohoto učení existuje nadnárodní ruská sféra neboli civilizace, nazývaná Svaté Rusko nebo Svatá Rus, která zahrnuje Rusko, Ukrajinu a Bělorusko (a někdy i Moldavsko a Kazachstán), jakož i etnické Rusy a rusky mluvící obyvatelstvo na celém světě. Předpokládá, že tento „Ruský svět“ má podle ní společné politické centrum (Moskva), společné duchovní centrum (Kyjev jako „matka všech ruských měst“), společný jazyk (ruštinu), společnou církev (Ruská pravoslavná církev, Moskevský patriarchát) a společného patriarchu (moskevský patriarcha), který v ‚symfonii‘ se společným prezidentem/národním vůdcem (Putin) řídí tento ruský svět, a také udržuje společnou osobitou spiritualitu, morálku a kulturu.

Proti tomuto „Ruskému světu“ (tak zní učení) stojí zkorumpovaný Západ v čele se Spojenými státy a západoevropskými zeměmi, jenž kapituloval před „liberalismem“, „globalizací“, „křesťanofobií“, „právy homosexuálů“ propagovanými v gay průvodech a „militantním sekularismem“. Proti Západu a těm pravoslavným, kteří upadli do schizmatu a bludu (jako je ekumenický patriarcha Bartoloměj a další místní pravoslavné církve, jež ho podporují) stojí moskevský patriarchát spolu s Vladimirem Putinem jako skuteční obránci pravoslavného učení, které vnímají ve smyslu tradiční morálky, rigoristického a nepružného chápání tradice a uctívání Svaté Rusi.

Od nástupu patriarchy Kirilla na trůn v roce 2009 se vedoucí osobnosti moskevského patriarchátu i představitelé ruského státu neustále odvolávají na tyto zásady, aby podkopali teologický základ jednoty pravoslavných věřících. Princip etnického uspořádání církve byl zavržen na koncilu v Konstantinopoli v roce 1872. Falešné učení o etnofyletismu je však základem ideologie Ruského světa. Pokud takové falešné principy považujeme za platné, pak pravoslavná církev přestává být církví evangelia Ježíše Krista, apoštolů, Nicejsko-konstantinopolského vyznání víry, ekumenických koncilů a církevních otců. Jednota se stává vnitřně nemožnou.

Proto odmítáme herezi Ruského světa a hanebné jednání ruské vlády při rozpoutávání války proti Ukrajině, jež vychází z tohoto odporného a neospravedlnitelného učení za souhlasu Ruské pravoslavné církve, jako hluboce nepravoslavné, nekřesťanské a orientované proti lidstvu. Toto jednání vyzýváme k tomu, aby bylo „ospravedlněno... osvíceno... a očištěno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a Duchem Božím“ (křestní obřad). Stejně jako Rusko napadlo Ukrajinu, tak i moskevský patriarchát patriarchy Kirilla zaútočil na pravoslavnou církev, například v Africe, a způsobil rozkol a sváry s nevýslovnými obětmi nejen na těle, ale i na duši, čímž ohrozil spásu věřících.

V odpověď na učení Ruského světa, které ničí a rozděluje Církev, inspirováni evangeliem našeho Pána Ježíše Krista a svatou Tradicí Jeho živého Těla, pravoslavné Církve, hlásáme a vyznáváme následující pravdy:

  1. Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ (J 18,36).

Potvrzujeme, že Bohem určeným cílem a naplněním dějin (telos), je příchod Království našeho Pána Ježíše Krista, Království spravedlnosti, pokoje a radosti v Duchu svatém, Království, o kterém svědčí Písmo svaté v autoritativním výkladu Otců. To je Království, jehož se můžeme předběžně účastnit při každé svaté liturgii: „Požehnané je království Otce, Syna a Ducha svatého, nyní i vždycky a na věky věků!“ (Svatá liturgie). Toto Království je jediným základem a autoritou pro pravoslavné věřící, ba pro všechny křesťany. Neexistuje žádný jiný zdroj zjevení, žádný základ pro společenství, společnost, stát, právo, osobní identitu a učení pravoslaví jako Těla živého Krista – kromě toho, co bylo zjeveno naším Pánem Ježíšem Kristem a Duchem Božím.

Proto odsuzujeme jako nepravoslavné a odmítáme jakékoli učení, které se snaží nahradit Boží království, tak jak je viděli proroci, jak je hlásal a zavedl Ježíš Kristus, vyučované apoštoly, přijaté Církví jako moudrost a stanovené Otci jako dogma, a zakoušené při každé svaté liturgii, nahradit královstvím tohoto světa, ať už je to Svatá Rus, Svatá Byzanc nebo jakékoli jiné pozemské království, čímž si uzurpuje Kristovu autoritu odevzdat království Bohu a Otci (1K 15,24) a popírá Boží moc setřít každou slzu z očí (Zj 21,4). Naprosto odsuzujeme každou formu teologie, která popírá, že křesťané jsou na tomto světě migranty a uprchlíky (Žd 13, 14), tedy skutečnost, že „máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista“ (Fp 3, 20), a že křesťané „pobývají ve svých zemích, ale pouze jako pocestní. Na všem se podílejí jako občané a všechno snášejí jako cizinci. Každá cizina je jejich domovem a každý domov cizinou“ (List Diognetovi, 5).

  1. „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (Mt 22,21).

Potvrzujeme, že v očekávání konečného vítězství Božího království uznáváme jedinou a nejvyšší autoritu našeho Pána Ježíše Krista. V tomto věku pozemští vládci zajišťují pokoj, aby Boží lid mohl žít „klidným a spořádaným životem ve vší zbožnosti a svatosti“ (Svatá liturgie). Neexistuje však žádný národ, stát nebo řád lidského života, který by si na nás mohl činit vyšší nárok než Ježíš Kristus, před jehož jménem se „sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí“ (Fp 2,10).

Proto odsuzujeme jako nepravoslavné a odmítáme jakékoli učení, jež by podřizovalo Boží království, zjevené v jediné svaté Boží Církvi, jakémukoli království tohoto světa, jež hledá jiné církevní nebo světské pány, kteří by nás mohli ospravedlnit a vykoupit. Rozhodně odmítáme všechny formy vlády, které zbožšťují stát (teokracie) a pohlcují Církev, čímž ji zbavují svobody prorocky se postavit proti každé nespravedlnosti. Odsuzujeme také všechny, kdo se hlásí k cézaropapismu a tak nahrazují svou naprostou poslušnost ukřižovanému a vzkříšenému Pánu poslušností kterémukoli vůdci, jenž je vybaven vládnoucí mocí a prohlašuje se za Božího pomazaného, ať už je znám pod titulem „císař“, „vládce“, „car“ nebo „prezident“.

  1. „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Ga 3,28).

Potvrzujeme, že rozdělení lidstva do skupin na základě rasy, náboženství, jazyka, etnické příslušnosti nebo jakéhokoli jiného druhotného znaku lidské existence je charakteristickým rysem tohoto nedokonalého a hříšného světa, který je v patristické tradici označován jako „rozdělení těla“ (sv. Řehoř Naziánský, Řeč 7, 23). Prosazování nadřazenosti jedné skupiny nad ostatními je charakteristickým zlem takových rozdělení, jež jsou zcela v rozporu s evangeliem, kde jsou všichni jedno a rovni v Kristu, všichni se mu musí zodpovídat za své činy a všichni mají přístup k jeho lásce a odpuštění, a to nikoli jako členové určitých sociálních či etnických skupin, ale jako osoby stvořené a narozené stejně k obrazu a podobě Boží (Gn 1,26).

Proto odsuzujeme jako nepravoslavné a odmítáme jakékoli učení, které přisuzuje božské zřízení nebo autoritu, zvláštní posvátnost nebo čistotu jakékoli místní, národní nebo etnické identitě, nebo charakterizuje jakoukoli konkrétní kulturu jako výjimečnou nebo Bohem zasvěcenou, ať už řeckou, rumunskou, ruskou, ukrajinskou nebo jakoukoli jinou.

  1. „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce“ (Mt 5,43-45).

V návaznosti na přikázání našeho Pána potvrzujeme, jak prohlašuje svatý Silouán Athonský, že „Milost Boží není v člověku, který nemiluje své nepřátele,“ a že nemůžeme poznat pokoj, dokud nebudeme milovat své nepřátele. Vedení války jako takové je konečným selháním Kristova zákona lásky.

Proto odsuzujeme jako nepravoslavné a odmítáme jakékoli učení, které podporuje rozdělení, nedůvěru, nenávist a násilí mezi lidmi, náboženstvími, konfesemi, národy nebo státy. Dále odsuzujeme jako nepravoslavné a odmítáme jakékoli učení, jež démonizuje nebo podporuje démonizaci těch, které stát nebo společnost považuje za „jiné“, včetně cizinců, politických a náboženských odpůrců a dalších stigmatizovaných společenských menšin. Odmítáme jakékoli manichejské a gnostické dělení, jež by vyzdvihovalo svatou pravoslavnou východní kulturu a její pravoslavné národy nad zkaženým a nemorálním „Západem“. Obzvláště špatné je odsuzovat jiné národy prostřednictvím zvláštních liturgických proseb Církve a vyzdvihovat příslušníky pravoslavné církve a její kultury jako duchovně posvěcené ve srovnání s tělesnými, světskými „jinověrci“.

  1. „Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mt 9,13; srov. Oz 6,6 a Iz 1,11-17).

Potvrzujeme, že Kristus nás vyzývá – jednotlivce i společenství – k praktikování lidské lásky vůči chudým, hladovým, bezdomovcům, uprchlíkům, migrantům, nemocným a trpícím, a k hledání spravedlnosti pro pronásledované, trpící a potřebné. Pokud odmítneme výzvu bližního, ba dokonce pokud svého bližního místo toho bijeme a okrádáme a necháváme ho trpět a umírat u cesty (podobenství o milosrdném Samaritánovi, L 10,25-37), pak nejsme v Kristově lásce na cestě do Božího království, ale stali jsme se nepřáteli Krista a jeho Církve. Jsme povoláni nejen se modlit za mír, ale aktivně a prorocky se postavit nespravedlnosti a odsouditji, nastolit mír i za cenu vlastního života. „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími“ (Mt 5,9). Přinášet oběť liturgie a modlitby, a přitom odmítat obětavě jednat vede k odsouzení, protože je to v rozporu s Kristovou obětí (Mt 5,22-26 a 1K 11,27-32).

Proto odsuzujeme jako nepravoslavné a odmítáme jakékoli prosazování duchovního „kvietismu“ mezi věřícími a duchovními Církve, od nejvyššího patriarchy až po nejpokornějšího laika. Káráme ty, kteří se za mír modlí, ale přitom jej sami aktivně nenavozují, ať už ze strachu, nebo z nedostatku víry.

  1. Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými“ (J 8,31-32).

Potvrzujeme, že Ježíš povolal své učedníky, aby nejen poznali pravdu, ale také ji říkali: „Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého“ (Mt 5,37). Plnohodnotná invaze druhé největší vojenské mocnosti světa do sousední země není jen „speciální vojenskou operací“, „událostí“ nebo „konfliktem“ či jiným eufemismem zvoleným k popření skutečné situace. Je to vskutku plnohodnotná vojenská invaze, která již měla za následek četné civilní i vojenské oběti, násilné narušení života více než čtyřiačtyřiceti milionů lidí a vysídlení a vyhnání více než dvou milionů lidí (k 13. březnu 2022). Tuto pravdu je třeba říci, jakkoli je bolestná.

Proto odsuzujeme jako nepravoslavné a odmítáme jakékoli učení nebo jednání, které odmítá mluvit pravdu nebo aktivně potlačuje pravdu o zlu, které je pácháno proti Kristovu evangeliu na Ukrajině. Naprosto odsuzujeme všechny řeči o „bratrovražedné válce“, „opakování hříchu Kaina, který ze závisti zabil vlastního bratra“, pokud výslovně neuznávají vražedný úmysl a vinu jedné strany nad druhou (Zj 3,15-16).

Prohlašujeme, že pravdy, jež jsme potvrdili, a omyly, jež jsme odsoudili jako nepravoslavné a odmítli, jsou založeny na evangeliu Ježíše Krista a na svaté tradici pravoslavné křesťanské víry. Vyzýváme všechny, kteří toto prohlášení přijmou, aby měli tyto teologické principy na paměti při svém rozhodování v církevní politice. Prosíme všechny, kterých se toto prohlášení týká, aby se vrátili k „jednotě Ducha, spojeni svazkem pokoje“ (Ef 4,3).

13. března 2022 - Neděle pravoslaví

Z původního anglického textu přeložil Zdenko Širka

Komentáře

On to není jenom ruský problém, ale obecně církevnický. Místo poslušnosti Jemu, se vyžaduje poslušnost mocným tohoto světa (církve). Podobným případem byla i I. Světová válka, kdy se církve angažovaly a dávaly vládnoucím legitimitu, místo tlaku za mír.
Hledání pravdy a spravedlnosti, statečnosti a odvahy se vzepřít zlu, se stále nahrazuje poslušností, politikou a snoubením trůnu s oltářem. Pan Duka by mohl vyprávět...