Jste zde

269 - březen 2015

autor: 

Byla Svatá rodina rodinou?

Rodina podle oficiálního Katechismu katolické církve jsou muž a žena spojení v manželství a jejich děti. Na tomto tvrzení jsou z hlediska autorů březnových Getseman pozoruhodné dvě věci.

Za prvé jak horlivě a usilovně katolická církev takové pojetí prosazuje, a to bez ohledu na možné nepříznivé důsledky. Často přitom kráčí v řadách těch, kteří vyvolávají strach a „morální paniku“ před údajným nebezpečím homosexuálů. Ukázalo to naposledy slovenské referendum, o jehož nešťastném průběhu, štěpícím národ i církev, píše Martin Vaňáč v úvodním článku tohoto čísla. Komické je na tom snad jen to, že v řadách katolického kléru je výrazně vyšší podíl homosexuálně orientovaných mužů než v běžné populaci...

A za druhé fakt, že do katechismové definice se nevejde ani Svatá rodina Marie, jejího syna Ježíše a snoubence Josefa, ani bezpočtu jiných skupin, jež běžně označujeme jako rodiny a jež se tak i chápou: od rodin neúplných, ve kterých jeden z manželů odešel či zemřel, přes partnery s dětmi žijící bez katolického manželství až po kontroverzní případy soužití lidí stejného pohlaví či polygamních rodin.

Nechci navrhovat, abychom místo svátku Svaté rodiny slavili napříště svátek Svatého partnerství s nemanželským dítětem. Naopak si přeji, abychom jako katolíci nesmyslnou, příliš úzkou definici rodiny ze svého katechismu vypustili a hlavně co nejrychleji zapomněli. Manželství muže a ženy, případně požehnané dětmi, je sice klasickou a nejběžnější formou rodiny, ne však jedinou možnou a Bohem chtěnou. Podrobněji o tom píši ve své reakci na některé otázky v Li­neamentech, přípravném dokumentu biskupské synody, která se bude konat koncem tohoto roku v Římě.

A ještě jeden příspěvek na téma rodina, a nikoli (římsko)katolický: Lutherovo manželství s Kateřinou z Bory zkoumá Miroslav Zvelebil jako symbol evangelické rodiny. Cesta ke sňatku dvou bývalých řeholníků byla dobrodružná jak v běžném smyslu (útěk jeptišek z kláštera), tak i intelektuálně (počáteční spory reformátorů, jak se k celibátu mnichů postavit). Nakonec však bylo manželství se silnou a moudrou Kateřinou pro Martina Luthera velkou oporou a stalo se vzorem pro manželství generací luteránů.

A konečně příspěvek, který nemá s rodinou mnoho společného. Týká se blížícího se 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Martin Vaňáč v lednu hovořil na Farářském kurzu, pořádaném Spolkem evangelických kazatelů, o postojích katolíků k Husovi, jak se vyvíjely od 19. století. Text obsahuje množství zajímavých poznámek, které jsme z prostorových důvodů nemohli otisknout. Najdete je však na našem webu v elektronické verzi tohoto čísla. V jistém smyslu tím děláme další krok v zřejmě nevyhnutelném přesunu Getseman na internet. Papírová forma časopisu totiž asi zanikne, až doslouží technika k její výrobě, dnes již přestárlá. Internet však plánujeme osídlovat i poté.

Komentáře

Děkuji autorovi. Když jíte denně přeslazené větrníky, přejí se a posléze je nemůžete ani vidět. Totéž se týká přeslazených řečí o rodině, pro které platí slova z knihy Egypťan Sinuhet: "A jeho řeč byla bzučením mouchy v mých uších". Kam se poděla upřímnost, pravda, selský rozum a cit? Situace je jaká je a nezmění svou podstatu lakováním narůžovo, ani tank se přebarvením narůžovo nezmění v pokojíček pro panenky. Moje generace a generace mých rodičů a prarodičů se vdávala a ženila brzy, hlavním důvodem bylo těhotenství, manželství často také provázely problémy - alkoholismus, nevěry, domácí násilí. Rozdíl mezi dřívější a dnešní dobou je v tom, že dnes si lidé více uvědomují svou zodpovědnost, nežení se tak mladí a "po hlavě" jako dřív. Více také přemýšlejí o potřebách svých dětí. Mají také mnohé problémy, ale nejsou jimi občané jiné sexuální orientace, ani "zlý svět", kvůli kterému nemají takový počet dětí, jaký by jim jisté katolické kruhy rády daly do jakéhosi socialistického závazku. Strach z lidí jiné sexuální orientace je jenom formou vytěsnění, kdy se některé skupiny snaží za každou cenu nalézt viníka. Historie nás poučuje, jaké to mívá důsledky. To, čeho se rodinám nedostává, je především respekt ze strany církve, soucítění a opravdová pomoc v krizových situacích, zjednodušeně - lásky. Mluvit o lásce manželské a její vznešenosti a zároveň rodiny, zvláště ty zraněné, neustále napomínat a stavět do latě jako na vojně není projevem lásky a víry. Láska a víra bez skutků je mrtvá. Mrtví jsou ale také mnozí manželé a manželky v Africe, kteří díky zákazu kondomu nakazili své partnery AIDS.