Mužská spiritualita v pojetí Richarda Rohra

Poslední dobou se v oblasti duchovního života stále častěji setkáváme s pojmem mužská spiritualita (male, masculine spirituality). U mnohých vzbuzuje zájem, ale také otázky a rozpaky. Proč se zaměřovat na spiritualitu specificky mužskou, zvlášť když křesťanská tradice byla po staletí, alespoň zvnějšku, formována hlavně muži? Je mužský pohled něčím, co náš duchovní život obohatí?

Přestože o spiritualitě jakožto duchovním životě i korespondujícím teologickém oboru hovoříme převážně v jednotném čísle, nemůžeme si nevšimnout různých spirituálních proudů odlišných podle společenských skupin, pramenů, důrazů, časového i zeměpisného zařazení.¹ Jejich kontext a reálné zkušenosti jsou různé, a tak je možno mluvit ne o jedné, ale o mnoha spiritualitách², mezi něž, jak se pokusíme ukázat, můžeme řadit i spiritualitu zaměřenou na muže. Poslouží nám k tomu zejména zorný úhel amerického františkána Richarda Rohra (*1943), který je v tomto směru velmi aktivní a v České republice populární.

Muž ve společnosti

Současná západní společnost může dle Rohra nést příhodné označení "systém bílého muže".³ Je převážně patriarchálně uspořádána a do velké míry postavena na úspěchu, moci a penězích. Mnozí muži (i některé ženy) žijí v iluzi, že na různých úrovních vládnou a vytváří správnou sociální realitu. Při tom přehlížejí množství skupin, které jsou globálně či lokálně vytlačeny na okraj společnosti. Jsou viníky a zároveň obětmi tohoto systému. Jejich život je sám tlačen společností k ještě větším výkonům, které mají vést k větším úspěchům. Pohlceni touto vizí mohou přicházet o podstatné věci: rodina, přátelé, emocionální i duchovní život. Bible hovoří o prvních, kteří budou poslední a naopak (srov. Mk 10,31). V jistém smyslu tedy současní muži potřebují nemalou pomoc, aby překonali svou nesvobodu.⁴

Jednou z podstatných změn při přechodu společnosti do postmoderny, na kterou Rohr upozorňuje, je ztráta rituálů přechodu. Nejmarkantnější je to u iniciace do dospělosti-mladí muži nejsou žádným způsobem provedeni do světa dospělých a nejsou zasvěceni, jak správně zacházet se svou mocí a silou. Tu pak buď zneužívají, nebo před ní utíkají.

Živá mužská spiritualita podporuje a vyžaduje znovu-objevování přechodových rituálů, které muže na jednu stranu připravují o sebestřednost, důležitost a pocit kontroly nad věcmi, na druhou stranu pozitivně potvrzují Boží lásku a lidskou jedinečnost.⁵

Cílem pro iniciovaného muže by neměl být ani diktátorský styl jednání ve světě, ani stažení do svých domovů. Na kontemplativním základě jsou muži voláni do akce, která vyžaduje i sociální a politické nasazení.

Otcovství a synovství

Neschopnost a odmítavost synů dospět, otců vychovávat své děti, dědů předávat svou životní moudrost ukazuje na spirituální krizi mužů i v rámci rodin.

Otcovství je velmi důležitá role, kterou plozením dětí a založením rodiny přijímá většina mužů. Podobně jako celé mužství prochází otcovství proměnami, které jsou reakcí na společenské změny. Základním rysem možné destrukce otcovství je nepřítomnost otců, jejíž důvody sahají od rozpadu rodiny, přes přílišnou zaměstnanost mimo domov, až k prostému nezájmu. Nepřítomnost vede k duševním ranám chlapců a mladých mužů, kteří potřebují uznání a podporu od mužů starších.⁶

Vazba otce a syna samozřejmě není pouze biologicky daná. Křesťanská spiritualita ve své tradici rozvinula v současnosti poněkud pozapomenutý koncept duchovního otcovství. Jde o vedení mladého muže, vytváření vztahu učitele a žáka, při němž se „uskutečňuje jistý Boží záměr".⁷ Duchovní otec by měl působit jako nositel ducha (řec. pneumatoforos), který zprostředkovává Boží otcovství.

Otcova láska pomáhá vyvést syny do vnějšího světa, aby získali jistotu a sebedůvěru. Pokud nedošlo k „přeladění" na mužské vlny výchovou a blízkostí otce, ať biologického či duchovního, pak po celý život pociťují prázdnotu, která se příhodně nazývá „hlad po otci".⁸ Richard Rohr považuje hlad po otci za příčinu „většiny zločinů, militarismu, soutěživé chamtivosti a nestabilních rodin".⁹

„Já a Otec jsme jedno" (J10,30), podobné Ježíšovo vyjádření ohledně jeho jednoty s Otcem nalezneme v Janově evangeliu hned několikrát (srov. J 17,11; J 17,22n ad.). Nejde jen o dogmatickou poučku o jednotě trojjediného Boha. Posuzujeme-li vztah Ježíše a Boha z lidského pohledu jako vztah syna a otce, je zřejmé, že Ježíš se se svým otcem ztotožňuje, důvěřuje mu a bere si od něj energii pro své konání. Po takovém vztahu s otcem mnoho mužů „hladoví". I přes omezení, který obraz Boha jako otce přináší, může být pro většinu mužů (a žen) bohatstvím, které dává možnosti hledat cestu k vlastním otcům a synům.

Ženství a mužství

Hovořit o mužích nelze bez vazby na jejich protějšek i součást, totiž o ženách. Provázanost ženy a muže potvrzuje již starozákonní výpověď o stvoření světa, hovořící o člověku jako Božím obrazu, o muži a ženě (srov. Gn 1,27). Jejich jednota je zdůrazněna i hebrejským označením-muž íš, žena íššá (srov. Gn 2,23). Jsou Božím stvořením, které má své poslání a důstojnost. Žena je pro muže pomocníkem, darem, milostí od Boha, je jeho transcendencí, což platí i naopak.¹⁰ „Eva je někdo, kdo interpretuje Adama. V Evě má Adam pravý protějšek: někoho, kdo přitahuje jeho pozornost a dává smysl existence."¹¹

V mužské spiritualitě tedy nejde o ignoraci žen a ženského prvku. Ženy a muži se odlišují na mnoha rovinách: některé jsou dány fyziologickou a psychologickou charakteristikou, jiné (mnohdy neospravedlnitelnými) společenskými rolemi a stereotypy. Pravé mužství spočívá ve vyváženém přijetí svých mužský i ženských stránek, které vede k plnému lidství v lásce a Duchu.

Závěrem

Mužská spiritualita zahrnuje širokou škálu témat od vazby na křesťanskou spirituální tradici, otázek stran ženství a mužství, synovství a otcovství, problematiku přechodových rituálů či angažovanost v církvi a společnosti.

Důležitým aspektem obnoveného zájmu o mužskou spiritualitu je praktický dopad: mnoho mužů (laiků i kněží) přijímá tuto výzvu, setkává se a zasazuje se o nápravu. Ze zahraniční stojí za zmínku zejména Centrum pro akci a kontemplaci (Center for Action and Contemplation - CAC)¹² sídlící v Novém Mexiku (USA), vedené právě Richardem Rohrem. Inspirováni činností tohoto centra a Rohrovými myšlenkami vznikly skupiny mužů po celém světě včetně České republiky, které se pravidelně setkávají nad společnou modlitbou, diskusí i praktickými aktivitami.¹³

Mužská krize, pokud si ji připouštíme, je výzvou, se kterou se hnutí mužské spirituality snaží vyrovnávat. Plody tohoto snažení jsou doufejme přínosem pro rodiny, společnost i Církev. Cílem není vyzdvihnout člověka, ale oslavit Krista (srovnej. 1Pt 4, 11).

1Srov. FIORES, Stefano de, GOFFI, Tullo. Slovník spirituality. 6. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999, s. 905.

2Srov. SHELDRAKE, Philip. Spiritualita a historie. Brno: CDK, 2003, s. 183.

3Srov. ROHR, Richard; MARTHOS, Joseph. Cesta divokého muže. Brno: Cesta, 2002, s. 33.

4Srov. tamtéž, s. 49.

5Téma přechodových rituálů by si zasloužilo hlubší pojednání ve vazbě na křesťanské rituály, což je však nad rámec tohoto článku.

6Srov. ROHR, Richard. Adam"s Return: The Five Promises of Male Initiation. New York, The Crossroad publishing, 2004, s. 12.

7Srov. SMAHEL, Rudolf. Duchovní otcovství a osobní vztah k Bohu: pedagogické a psychologické předpoklady k získání osobního vztahu k Bohu. Teologické texty. 1999, roč. 10, č. 2, s.  47.

8Srov. BLY, Richard. Železný Jan. Praha: Argo, 2005, s. 107.

9Tamtéž, s. 74.

10Srov. BALABÁN, Milan. Pojetí ženy a muže v Bibli. Křesťanská revue. 1999, roč. 66, č. 3, s. 63-64.

11SOELLE, Dorothee. Theology for sceptics. Minneaopolis: Fortress Press, 1995, s. 75.

12http://www. cacradicalgrace. org

13Hlavním zdrojem informaci pro hnutí mužské spirituality u nás jsou internetové servery Chlapi. cz a Setkani. org.