185 - léto 2007

Hugo z ClunyHugo z Cluny

Šestý opat v Cluny, Hugo, se narodil v prostředí vysoké šlechty v Burgundsku (v Semur-en-Brionnais) v roce 1024. Jeho životní dráhu zřejmě nejvíce ovlivnil jeho prastrýc hrabě Hugo z Chalonu, který byl v letech 999 - 1039 biskupem v Auxerre a patřil k významným dobrodincům clunyjských. Do kláštera v Cluny vstoupil Hugo dříve, než dosáhl patnácti let (kol. 1038). Datum kněžského svěcení ani informace o jeho vzdělání blíže neznáme.

Opat Odilo zřejmě brzy rozpoznal jeho obdarování, které spočívalo především v organizačních schopnostech, proto jej ustanovil převorem. Hugo se deset let po vstupu do kláštera stal druhým mužem hned po opatovi, kterého také zastupoval v době jeho nepřítomnosti. Po smrti opata Odila se stal jeho nástupcem (1049). V čele Cluny stál šedesát let.

Mnoho času strávil na cestách během dohledu nad podřízenými kláštery clunyjského klášterního svazu. Díky tomu byl známou osobností pro mnoho francouzských a italských biskupů, rovněž patřil k vítaným návštěvníkům na dvorech císaře a francouzského krále. Díky důvěře Jindřicha III. se Hugo stal kmotrem budoucího krále a císaře Jindřicha IV. (1056-1106).

Hugo se stal opatem ve stejném roce, kdy papež Lev IX. (1049-1054) energicky zahájil úsilí o obnovu církevního života. Clunyjští podporovali snahy o očistu církve od zlořádů a zneužívání ze strany světských vládců, na druhou stranu bylo šíření klášterního svazu závislé na zápalu zbožných panovníků. Možná i proto měli sklon zaujímat opatrnější postoj k nárokům papeže Řehoře VII. vůči světské moci. Situace Huga byla o to složitější, že byl kmotrem Řehořova oponenta, Jindřicha IV. Navíc patřil k důvěryhodným rádcům obou stran. Je pochopitelné, že Hugo usiloval o smíření obou stran sporu. Byl jedním z hlavních strůjců setkání papeže a budoucího císaře v Canosse v roce 1077. Když o několik let později Jindřichovo vojsko obléhalo Řím, podnikl Hugo neúspěšný pokus o smír s Řehořem VII.

Za Hugonova opatství dosáhlo Cluny vrcholu své moci a společenské vážnosti. To bylo vyjádřeno také stavbou nového klášterního kostela, kterou Hugo zahájil v roce 1088. Rozsáhlá pětilodní bazilika se na dlouhou dobu stala jednou z největších církevních staveb. Opat Hugo zemřel v noci z 28. na 29. dubna 1109 a byl pochován na hlavním oltáři tehdejší baziliky. V roce 1120 byl papežem Kalixtem II. (1119-1124) prohlášen za svatého.

Martin Vaňáč