Promoční poděkování

přednesené Mgr. Patricií Kostkovou, Ph.D. 29. 11. 2007 v Karolínu

Vaše magnificence, vážený pane prorektore, spectabilis, vážený pane děkane, honorabilis, vážený pane promotore, vážení členové profesorského sboru, milí rodiče, spolužáci, přátelé a hosté.

Při naší dnešní promoci zazněl také náš slavnostní slib - jak je tradicí, vznešenou latinou. Mluví o tom, že znalosti, jichž jsme nabyli, máme užívat ne pouze pro svůj vlastní prospěch a zisk, ani v honbě za uznáním a věhlasem, ale ve službě pravdě.

Během studia na Evangelické teologické fakultě University Karlovy jsme se snažili projít cestu od chyb k pravdě, naučit se klást zásadní otázky a hledat odpovědi. Tento proces se zdaleka netýká jen studia teologie, ale celkového životního postoje.

Ludwig Wittgestein to vystihuje takto: „Musíme začít s chybou a přeměnit ji v to, co je pravdivé. To znamená, že musíme odhalit zdroj chyby, jinak by nám slyšení pravdy nepomohlo. Nemůžeme se k ní totiž dostat, když něco stojí na jejím místě. Abychom někoho přesvědčili o tom, co je pravdivé, nestačí, že to vyslovíme, ale musíme nalézt cestu od chyby k pravdě. A tak se znovu a znovu musím nořit do vod pochybností".

S „nořením do vod pochybností" jsme se jako studenti Evangelické teologické fakulty University Karlovy potýkali tři roky. Někteří z nás na bakalářském studijním oboru Pastorační a sociální práce, jiní na bakalářském studijním oboru Teologie křesťanských tradic.

Studenti oboru Pastorační a sociální práce (realizovaného ve spolupráci s vyšší odbornou školou Jabok) se seznámili s pedagogikou a teologií sociální práce, výchovou a vzděláváním, a studovali sociální práci v kontextu křesťanských hodnot a hlubšího rozměru mezilidských vztahů a vzájemného porozumění.

Ostatní promovaní, k nimž patřím i já, jsme absolventy oboru Teologie křes­ťanských tradic, vyučovaného ve spolupráci s občanským sdružením Institut ekumenických studií. Obor Teologie křesťanských tradic je na Evangelické teologické fakultě i na celé Karlově Universitě velmi specifický - a to nejen náplní v pravdě ekumenického programu, ale hlavně typem a skladbou studentů. Co vede lidi ve věkovém spektru od 18 do 72 let k rozhodnutí vystudovat teologii vedle svého hlavního studijního oboru nebo, ve většině případů, jako doplněk své profesní kariéry? Ne, není to touha po dalších vědomostech a potřeba bakalářského titulu, ale ojedinělá příležitost ke sdílení palčivých otázek, odpovědí, názorů, životních problémů a osudů. Je to nádherná zkušenost společenství a lidské pospolitosti, která nám pomohla lépe porozumět sami sobě, svým křesťanským tradicím, tradicím svých přátel i sobě navzájem.

Dovolte mi za nás všechny vyjádřit poděkování všem těm, kteří nás během studia provázeli a pomáhali nám.

V prvé řadě našim rodičům, našim prvním průvodcům, děkujeme za to, že nás připravili nejen pro studium, ale hlavně pro život a vážíme si všeho, co jsme od nich dostali a dostáváme - povzbuzení, podporu, důvěru a lásku.

Děkujeme také za porozumění a trpělivost našim partnerům, sourozencům, příbuzným a přátelům. Jejich podpora pro nás znamenala velmi mnoho.

Měli bychom také poděkovat svým spolužákům a spolužačkám ... vlastně sobě navzájem. Všem spolužákům z našeho ročníku, i z vyšších ročníků, ze kterých k nám studenti propadávali, i z nižších ročníků, do kterých jsme propadávali my. Tito všichni s námi sdíleli poutavé přednášky a živé diskusní semináře často končící zapálenou debatou o smyslu bytí nad sklenkou vína, víkendové semináře se zahraničními hosty a v neposlední řadě nezapomenutelné zářijové kurzy ve Strašicích.

Samozřejmě zvláštní dík patří našim přednášejícím - všem, kteří nám předávali nejen své vynikající znalosti a nadšení pro svůj obor, ale často i životní vzor a krásná přátelství, kterých si velmi vážím. Ta jsou daleko cennější než nabyté znalosti systematické teologie, současné otázky liturgické obnovy, autority Písma v ekumenické perspektivě či současné pohledy na trojiční nauku. Děkujeme jim za to, že nám dali zakusit universitas jako skutečné společenství.

Přála bych si, abychom všichni, kteří dnes obdržíme bakalářský diplom, dokázali použít naše vědomosti k obohacení lidské společnosti. Ale hlavně, abychom dokázali předávat tu neocenitelnou zkušenost společenství, vzájemné pomoci a sdílení, kterou jsme na fakultě poznali.