Aklamace (tj. zvolání) Kyrie eleison (řec.) - Pane, smiluj se, má původ v pozdně antickém dvorním ceremoniálu. Předzpěvák provolával chválu přicházejícímu panovníkovi a lid touto aklamací vzdával hold, projevoval oddanost i své prosby (např. odsouzenci na smrt tak volali o milost).
Liturgické užití aklamace má původ v Antiochijském patriarchátu. Poutnice Egerie popisuje slavení lucernária (nešpor) v Jeruzalémě v r. 384. Kyrie bylo součástí přímluvných modliteb za jednotlivé osoby.
O desáté hodině, kterou zde nazývají licinion, avšak my říkáme lucernare, se celý dav rovněž shromáždí v Anastasi. Jsou zapáleny všechny pochodně a voskovice, což dává převeliké světlo. Světlo však není přineseno zvenčí, ale je vyneseno zevnitř jeskyně, kde ve dne i v noci stále svítí lampa, tedy zevnitř mřížoví. Po dosti dlouhou dobu se říkají žalmy nešporové a také antifony. Pak je posláno pro biskupa a ten sestoupí a posadí se na vyvýšené sedadlo, jakožto i presbyterové se posadí na svá místa, říkají se hymny a antifony. 5. Jakmile byly podle obvyklého zvyku odříkány, biskup se zvedne a stane před mřížovím, to jest před jeskyní, a jeden z jáhnů připomíná jednotlivé osoby, jak je zvykem. A když jáhen říká jména jednotlivců, přečetní chlapci, kteří tam stojí, vždy odpovídají: Kyrie eleison (jak my říkáme: Pane, smiluj se), a jejich hlasů je bezpočet. 6. Jakmile jáhen vyřkl vše, co měl říci, biskup nejprve řekne modlitbu a pomodlí se za všechny; pak se modlí všichni, jak pokřtění, tak katechumenové společně. Poté zvolá jáhen, aby každý z katechumenů, kdekoli stojí, sklonil hlavu; pak říká biskup vestoje požehnání pro katechumeny. Poté se koná modlitba a opět jáhen zvolá a připomene, aby každý přítomný pokřtěný věřící sklonil hlavu; pak požehná biskup pokřtěným a pak je konec pobožnosti v Anastasi.
(Pramen: Hejtmanová, Marcela: Itinerarium Egeriae - Putovaní Egeriino: text, překlad a komentář, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 1999)
Římský biskup Gelasius (492-496) nechal odstranit přímluvné modlitby po homilii (jak jsou popsány např. u Justina; podoba odpovídala dnešním velkopátečním přímluvám: oznámení tématu jáhnem, individuální modlitby a orace předsedajícího) a podle východního vzoru je předsunul spolu s aklamacemi Kyrie na začátek liturgie. Přímluvy dostaly formu litanie, a pevný obsah. Zachovalo se tzv. Deprecatio Gelasii:
Sjednoceni Duchem svatým ve víře v jednorozeného Syna Božího říkejme všichni: Pane smiluj se.
Za svatou církev Boží po celém světě prosíme Pána, neboť nevyčerpatelný je poklad jeho dobroty.
Za všechny věrné zvěstovatele evangelia snažně prosíme Pána, neboť on je všudypřítomné Boží slovo a Moudrost.
Za spravedlnost a právo ve světě vzýváme Pána, neboť jemu je dána všechna moc na nebi i na zemi.
Za ty, na které doléhá lidská slabost a křehkost, které ohrožuje duch zla nebo zaslepuje svět, prosíme o pomoc Pána, neboť on je náš Vysvoboditel.
Za ty, kdo trpí nouzí a bezprávím nebo nepřátelstvím, pokorně se modlíme k Pánu, neboť on je náš Zachránce.
Za ty, kdo vcházejí do tohoto svatého domu Božího, kdo se zde shromažďují s pokorou a bázní Boží, prosíme Pána, neboť on je Král slávy.
Za odpočinutí věrných zemřelých, (zvláště kněží, kteří sloužili této obci věřících, ) prosíme Pána, neboť on je nejvyšší soudce všech lidí.
Bože, do tvých rukou svěřujeme všechno, co jsme a co máme, neboť ty sám jsi Původce, Dárce a ochránce všeho; odevzdáváme se tvému milosrdenství a tvé moudré prozřetelnosti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
(Zdroj: Český misál, Sekretariát ČLK, 1983, str. 955. Jinou verzi lze nalézt na adrese http://coena.edunix.cz/propria/20040810140455417.)
O sto let později, během pontifikátu Řehoře Velikého, došlo k redukci Gelasiánské litanie - zůstalo pouze 3x3 Kyrie (3x Kyrie eleison, 3x Kriste eleison, 3x Kyrie eleison), a takto bylo zhudebňováno.
Ve středověku bylo Kyrie mylně interpretováno trinitárně, ačkoli aklamace se obrací ke Kristu. Vynechání obsahu litanie také umožnilo vnímat Kyrie coby kající úkon.
Ve východních církvích je smysl Kyrie zachován. Zpívané Kyrie je odpovědí v četných ekteniích (součástí neredukované liturgie Jana Zlatoústého je 10 ektenií).
V římské církvi je Kyrie součástí vstupních obřadů, a to buď samostatně nebo jako aklamace v jednom typu úkonu pokání zavedeného reformou posledního koncilu. Dále může být aklamací v přímluvách (nazývaná též modlitba věřících, všeobecná modlitba, slavnostní modlitba). Přímluvy byly znovu zavedeny reformou posledního koncilu a zařazeny na místo, které měly až do konce 5. století, před gelasiánskou reformou (po homilii, resp. po vyznání víry, které se ovšem stalo součástí eucharistické liturgie až o 5. století později), ale ve formě zavedené Gelasiem (litanie, při kterých jáhen, lektor či kantor přednáší úmysly a shromáždění odpovídá Kyrie eleison). Sbírka přímluv, která u nás byla vydána a která se mnohde užívá, je však problematická. (viz Bugel Valerian - Přímluvy pod drobnohledem, v: Teologické texty 7 (1996), č. 2, s. 58-60.)
Luteráni i anglikáni středověké okleštěné Kyrie zachovali jako jednu z forem pokání a nově (v rámci liturgické obnovy) jej zařadili i jako součást přímluvných modliteb.
I tzv. „neliturgické" církve v rámci obnovy liturgie užívají Kyrie. Je však škoda, že se tak děje v nepůvodní, redukované podobě. Zvláště pokud je volena místo zpěvu recitace, či dokonce recitace samotným předsedajícím, pak lze mít oprávněné pochybnosti o smyslu takového konání.
Poslední komentáře