(diskuse k článku Rozjasnění a bloudění)
V 11. čísle časopisu Getsemany vyšla úvaha nad úvodníkem českého zápasu, který definuje církev čs. husitskou jako .svobodně reformační husitského směru".
Tato definice je špičkou ledovce, který vykukuje z moře pochybností, sporů a otázek, a tváří se jako pevný bod pro vykročení do lepších zítřků církve. Není výsledkem všeobecného teologického a názorového posunu v církvi, neprošla cestou svobodných a otevřených diskusí, nebyla přijata žádným sněmem, a neměla by si proto činit nárok na jakoukoli závaznost. Církev československá husitská se pohybuje na rozhraní mezi katolicismem a protestantismem a nemůže ve své tradici, teologii i praxi ani jeden z těchto vlivů popírat. Mezi faráři i laiky je zastoupena celá škála teologické orientace - od pravoslavného přes konzervativně či reformně katolické až po letniční ladění. Z tohoto faktické stavu tedy není možno vysoudit, že bychom byli církví .svobodně reformační husitského směru".
Nechci rozebírat, zda je pro církev optimální taková různorodost či nesourodost v teologické orientaci. Je však skutečností, kterou není možno popřít a přemalovat jakýmkoli heslem. A zde jsme u vlastního jádra problému - heslo o .svobodně reformační církvi husitského směru" nehledá komunikaci, diskusi a dohodu. Snaží se prosadit dřív, než diskuse a komunikace propukne. Podaří-li se to, nebude už třeba diskutovat. Ten, kdo se pod ono heslo nevejde, může jít - nikdo ho přece v církvi nedrží. Myslím, že v církvi čs. husitské není doba zralá na vytváření závěrů, prohlášení a hesel. Příštích x let bude muset být pořádně bouřlivých, abychom pak nakonec mohli říci: takoví jsme a zde je naše specifičnost. Jinak může kdokoli cokoli prohlašovat, a vždy to bude jen pokus o utěsnění škvír tam, kde by se měla otevřít všechna okna i dveře čerstvému vanu Ducha Božího.
ThMgr. Hana Nováková, Tábor
Poslední komentáře