Evangelium a jeho poslové se budou semper et ubique (vždy
a všude) setkávat s nenávistí a odmítáním. Vždy tu budou lidé zlé vůle a
jiní, kteří Krista zabijí a přitom nevědí, co činí. Zdá se však, že mizí jeden
druh překážek evangelia: předsudek a resentiment těch, kdo mají dobrou vůli a
kdo se ještě nemohou rozhodnout pro víru a její posly. Lidé dnes mají stále
větší touhu po objevení podstatných Kristových rysů v našem světě. Je to
ovšem netrpělivá touha, která nerada dlouho čeká, až vybalíme Kristovu podobu
z přestrojení do krojů katolických spolků. Mnozí lidé pomalu poznávají, že
s vymizením zkušenosti s Kristem z jejich života a ze života
světa utrpěli nenahraditelnou ztrátu. Je tu touha po lidech, kteří Kristovu
podobu v tomto světě věrohodně a poznatelně zpřítomňují. Kde jsou rysy
Kristova charakteru rozeznatelné v životě
některého z dnešních lidí, tam se k němu obrátí proud lásky, úcty a
vděčnosti. To platí o Janu XXIII., Albertu Schweitzerovi, Mahatmá Gándhím. . ., to platí o
důvěře a lásce, s kterou se po celém světě setkávají dělničtí kněží a Malí
bratři a sestry Charlese de Foucauld. Musíme si ovšem zvyknout na to, že lidé
v těchto formách života snadno Krista rozeznají, zatímco ho jeho učedníci
na jezeře považují za strašidlo, když k nim přistupuje ověšen množstvím
latinsko-španělskobyzantských rekvizit. Můžeme se odvážit formulace, že mnozí
lidé v tomto světě Krista rádi vidí a rádi se s ním setkají, pokud ho
mohou bez velkých obtíží poznat. Je tu široce rozšířena otevřenost a vnímavost
pro to, co je skutečně křesťanské. Zacheus, který leze na strom, slepec, který
volá za Pánem, žena, která se protlačí k Ježíši, aby se mohla dotknout
jeho roucha, to všechno jsou naši současníci.
Poslední komentáře