Když se tradice hájí pochybnými prostředky...

Konference liturgiků německé jazykové oblasti varuje

V Quarten ve Švýcarsku, kde současná krize bohoslužebného života bije zvláště do očí, se konala v září minulého roku konference německých docentů a docentek liturgiky s cílem reflektovat současnou situaci katolické mše. Katolická církev trpí nedostatkem kněží, který se neřeší, ale pouze hasí. Tzv. řešení jsou nekoncepční a nesystémová a v důsledku vytvářejí ještě paradoxnější a nebezpečnější stav, než jaký je nyní. Např. ve Švýcarsku vedou četné farnosti laici, kteří ovšem nemohou předsedat svátostnému slavení. Důsledky: Vytvořila se paralelní struktura k ordinované službě.  Z kněží se stali cizinci, kteří občas zajedou do farnosti sloužit svátostmi, ale život farností ani farníků neznají. Služba vedení se v rozporu s celou katolickou tradicí odtrhla od liturgické služby (takovýto stav je nemyslitelný i v protestantských církvích). Katolickou mši nahradila bohoslužba slova s následným přijímáním - z mše se odstranilo její srdce. Důsledky nedělí bez mše: Buď růst nezájmu o to, co je nedosažitelné (liška a hrozny), nebo přenesení sekundárních problémů (celibát) na téma mše, a tím polarizace v tom, co tradičně církev spojovalo. Vedle eucharistie je problém nedostatku kněží aktuální zejména v pastoraci nemocných a umírajících, kteří žádají o svátostné pomazání. Tím jim (z katolického hlediska neplatně) slouží laici, neboť není nikoho jiného. Navrhované řešení zavést svátostinu mazání nemocných laiky olejem posvěceným od biskupa by sice bylo teologicky možné, ale prakticky by to byla simulatio sacramenti (nebezpečný posun od svátostí ke svátostinám je aktuální i v jiných oblastech).  Místo nouzových „řešení" je nutné osvobodit se od mentality zachraňování.  Současné moratorium na řešení problémů vede k soustředění na otázky moci v církvi a odvádí od vlastních problémů. Je třeba položit zásadní otázku: Jak může církev sloužit lidem, kteří hledají Boha? Jak může sloužit věřícím, aby měli možnost bohoslužby, a hledajícím, aby se k nim dostalo evangelium? Když se osvobodí církev od kroužení kolem sebe, uvidí např., že vzdor „nedostatku kněží" je v naší době mimořádné množství povolání k pastýřské službě v církvi (asistenti, diakoni, katechetky atd.). Dále může uvidět množství forem, které zná Písmo a dějiny církve. Konečně může poznat, že je třeba nově zvýraznit Krista jako vlastního udělovatele svátostí a roli ordinovaného služebníka jako oficiálního svědka, a až sekundárně vysluhovatele svátostí. Počet ordinovaných se musí přizpůsobovat poslání a potřebě církve, nikoli naopak.

Podle Herder-Korrespondenz (prosinec 1996) připravil jv-