„Jaké žurnalisty národ zplodí, to je dnes podstatným
momentem jeho osudu," napsal už v šedesátých letech Karl Jaspers o
nejdůležitějších zprostředkovatelích významu a smyslu naší doby. Vztah
žurnalistů k církvi stál dosud mimo zájem německých biskupů, kteří jinak
rádi zadávají sociologické výzkumu k různým tématům - ačkoli „rostoucí
štvaní" proti církvi v médiích (Karl Lehmann) mělo být již dávno podnětem
k zamyšlení. I v jinak silně religiózních USA je novinářský stav
vysoce sekularizovaný. V Německu opustila církev asi třetina novinářů,
většinou střední generace. Podle výzkumů Gallupova institutu je podobná situace
v Rakousku, přičemž vztah novinářek k církvi je ještě negativnější.
Určité důvody jsou v novinářském povolání samotném.
To vede k zájmu o aktuální a vizuální, smysl pro věčné a neviditelné je
oslaben. Povrchnost a stálá extroverze brání hloubce, a církevní zvěst nemá
charakter zprávy pro tisk. (Nízký průměrný věk, vysoká rozvodovost a
alkoholismus jsou pro novináře typické).
Vnější příčiny musí brát církev vážně, nesmí však před
nimi rezignovat. Musí učinit otázky víry pro novináře tématem. Novináři mají
zájem o etická témata (s výjimkou sexuální morálky církve), ochotně informují,
když jdou křesťané proti proudu, když vystupují jako obhájci diskriminovaných,
kritikové zlořádů a když se angažují pro hodnoty a ideály. Nemají ovšem zájem o
„politická kázání", která jen formulují věci, které oni sami dovedou formulovat
korektněji, a o klerikální návrhy řešení na hospodské úrovni. Jsou vystaveni
proudu zpráv o zlu a trápí je otázky teodiceje - a nejsou přístupní pro jejich
laciná řešení. Novináři jsou z povolání šťouralové, chtějí slyšet argument
a ne odvolání na autoritu. Od církve, která mluví o všeobecnosti hříchu,
čekají, že ho nebude retušovat ve vlastních řadách. Novináři pracují převážně
induktivně, od konkrétního k obecnému, a proto je zajímají fakta,
události, obrazy, osoby. Tuto svou stránku by církev měla zvýraznit. Novináře zajímají ti, kdo „to slovo činí",
kdo říkají „ano, ano - ne, ne". Nesnášejí
ty, kdo si nikoho nechtějí rozhněvat a jsou těžko uchopitelní „jako mýdlo ve
vaně". Novináře zajímají nekonvenční formy katecheze. Církev musí vstoupit na
jejich kazatelnu a vystavit se palbě nepříjemných otázek v rámci
televizních debat. Novinářům, kterým stále více dochází, že bez znalosti křesťanství
jsou v naší kultuře polovzdělanci, je třeba nabídnout odpovídající
vzdělávací programy. V benediktinském opatství Meschede se již šest let
scházejí novináři a mniši k dialogu, přičemž je patrná fascinace žitého
křesťanství na novináře. A konečně, novináři mají silnou „ingrouporientation", tzn.
řídí se podle svých kolegů. Je na církvi, aby jim vychovala kolegy, kteří žijí
radost víry (a nejen naříkají nad svou církví).
Podle
Lebendige Seelsorge (září 1996)
Poslední komentáře