Základní společenství si v Brazílii dokázala uchovat svou dynamiku

Rozhovor S. Ferrariho s Pedrem Assis Ribeiro de Oliveirou, profesorem teologie a národním poradcem Základních společenství (ZS) v Brazílii.

SF: Jak lze charakterizovat dnešní situaci hnutí ZS v Brazílii?

PAR: Situace v Brazílii je trochu odlišná od situace v dalších latinskoamerických zemích, neboť brazilské komunity nikdy nevytvářely paralelní struktury. Vždy žily v církvi a i za cenu obětí žijí v jednotě s biskupy. Díky těmto dobrým vztahům k institucím církve nebyly nikdy biskupy potlačovány jako v jiných zemích. V Brazílii byly a jsou hierarchií přijímány, ba dokonce i podporovány.

SF: Kolik je v Brazílii skupin ZS?

PAR: Podle údajů z konce loňského roku 70 až 80 tisíc. Některé z nich jsou více progresivní, t.j. více se zaměřující na cestu osvobození, a jiné, kterých je však menšina, jsou méně angažovány v sociálních změnách. Jako celek ovšem představují obrodnou sílu v lůně církve a ve společnosti. Mimo ZS existuje v naší zemi rozvinutá „pastorace" např. zemědělských oblastí, mládeže, odborů atd. Na prvním místě se sice ve spojení s institucí církve zaměřuje na slavení neděle, liturgii a určité projevy zbožnosti, v neposlední řadě je třeba říci, že se k ní hlásí především malé skupiny s obrovskou dynamikou, kterou vyjadřují vlastními prostředky a hájí své rozhodnutí se pro církev a osvobození. Tato pastorace vychází z členů společenství. Její struktura je však velmi volná a mnohem autonomnější než fungování ZS. Uvedu příklad. V některé diecézi může existovat např. rozvinutá dynamická a bojovná pastorace odborů, ačkoli biskup sám je konzervativní.

SF: S jakými silami ve společnosti a církvi je tedy dále nutné počítat?

PAR: Síla progresivistického proudu brazilské církve je velmi silná a představuje nepřehlédnutelný fenomén. I přes určitou krizi lidových hnutí jako celku neustále vznikají nová hnutí, která nalézají podporu společenství a některých pastorálních pracovníků. Jde např. o Hnutí bezzemků, které je velmi silné, skupiny hnutí černochů, žen aj.

SF: Jaký je přístup episkopátu k těmto hnutím?

PAR: Hierarchie začíná mít strach z Hnutí bezzemků, což se projevuje sníženou podporou pastorace zemědělců. Je to doslova přímo úměrné - zvýšená podpora Hnutí je doprovázena snižujícím se zájmem církve o něj. Je to chápáno jako výraz nedostatku odvahy episkopátu k jednáním s partnerem, který je na vzestupu.

SF: Může tedy hnutí ZS vůbec nějak přispět ke změnám, pozorujeme-li konzervativní

linii Vatikánu?

PAR: Pontifikát Jana Pavla II. byl pro naši církev pravou pohromou. Progresivní biskupové byli nahrazeni osobami bez vlastních názorů. To mělo za následek fakt, že úroveň dnešního episkopátu je podprůměrná.

SF: Má to za následek i to, že snad biskupové podporují neoliberální politiku prosazovanou presidentem F. H. Cardosem?

PAR: Ne, tak daleko nikdy nešli. Mohli bychom si představit, že 6 biskupů tvořících předsednictvo biskupské konference by bylo schopno vyjádřit takové stanovisko. Ale biskupská konference jako celek dále pokračuje v kritice vlády. K závažným společenským otázkám se však většinou nevyjadřují. Nemůže zde být ani řeč o touze Jana XXIII., aby církev vytvářela novou společnost. Dnešní církev jako struktura je uzavřena sama do sebe, omezuje se jen na náboženské potřeby. Je to smutné, když by se církev mohla opřít o tak rozsáhlou síť, o aktivity přicházející ze všech stran církve. Společnosti by tím mohla být prokázána neocenitelná služba.

SF: Lze tedy vůbec nabídnout podle vás k dnešnímu neoliberalismu nějakou alternativu?

PAR: Při utváření dominantní role neoliberálního systému, považujícího za svou úlohu odpolitizování společnosti, se ve společnosti vytváří nová dohoda elitních sil. K účasti na ní je přizvána i křesťanská církev. Zde není možná neutralita, když se církev přikloní k tržnímu systému, který přemohl studenou válku, pak se ocitne mimo masy, které se díky tomuto systému ocitly na okraji.

Lze říci, že dnešní doba klade výzvu lidovým hnutím, nevládním organizacím a křesťanství: jakou roli budete hrát ve světové skutečnosti ovládnuté trhem jako institucí? Bezprostřední výzvou křesťanům a lidovým hnutím je vposledku nutnost vytvoření nového projektu společnosti schopného postavit se proti tomuto neoliberálnímu modelu.

K dosažení tohoto cíle je nutné pracovat na různých úrovních. Ekonomicky- přežít na trhu, politicky - radikalizovat demokracii na všech úrovních, posilovat regionální moc a vytvářet sítě, kulturně - žít solidaritou jako cílem a dokázat ocenit subjektivitu. Chci tím říci, že do jediného sociálního a politického projektu musí být zahrnuta i citovost, sexualita, spiritualita, rodinný život, individualismus a osobní etika.