Jste zde

Knihovnička Getseman

Za novou Encyklopedii náboženství sice Karmelitánské nakladatelství v tiráži doporučuje žádat plných 730,- Kč, za své peníze však kupec rozhodně dostane odpovídající hodnotu: 2500 hesel a stovky barevných vyobrazení, navíc - na rozdíl od některých podobných podniků - v poměrně spolehlivém překladu. Vydavatelé některá hesla, potřebná pro českého čtenáře, doplnili, třebaže dílo nadále trpí nemocí většiny překladových slovníků, totiž neúměrně malým podílem domácích reálií. Zejména se to týká „neřímskokatolických" témat, takže například Němci I. von Döllingerovi je věnováno poměrně dlouhé heslo, Čech Karel Farský je postrádá; a článek o starokatolictví je přitom neúměrně delší než heslo o CČSH. Totéž platí o obrazovém materiálu, kde rovněž převládají fotografie z ciziny. Ediční námět pro nakladatelství: což tedy nepřipravit encyklopedii českého náboženství?

Aleš Opatrný v témže nakladatelství pod názvem Pastorační situace u nás - Analýzy a výhledy vydal sbírku sedmi svých přednášek či úvah na dané téma. Jeho slova by neměla zapadnout bez odpovědi: Má-li připravovaná místní synoda znamenat nějaký přínos, měla by se zabývat myšlenkami, které Opatrný často velmi trefně shrnuje (třebaže jistě všechny nepocházejí od něho a třebaže se všemi jeho názory nemusíme plně souhlasit). Samozřejmě ovšem kniha neřeší základní otázku, jak potřebné změny v dané situaci prosadit, tj. zejména s lidmi, kteří jsou k dispozici v základně (sám Opatrný vedle jiných symptomů konstatuje např. pasivitu mnoha „laiků" a nerudný negativismus mnoha „kněží") i ve vedení. Mně osobně navíc v jeho podání trochu vadí jistá jednostrannost vzhledem k problému vyrovnání bývalé „podzemní" a „veřejné" církve. Tato jednostrannost není sice absolutní, přesto však tu nejspíš nejde o spravedlivé a nestranné hodnocení. Příklad za mnohé: Na straně 42 se A. Opatrný pokouší o stanovení „základních orientujících pozic pro hodnocení minulé doby". Hned první jeho „základní orientující pozice" pak zní: .zavádějící je takové dělení a hodnocení, kde jsou glorifikovány všechny neoficiální aktivity jako takové a odmítány nebo přinejmenším za podezřelé vydávány všechny aktivity, dělané veřejně a oficiálně". Je to sice samo o sobě svatá pravda; málokdo soudný by však asi právě toto považoval za první ze „základních orientujících pozic" ve vztahu k minulosti, a ještě horší je, že Opatrný ani slovem nezmíní pravdu opačnou: že zavádějící je také hodnocení, které z oficiality vyvozuje legitimitu a z mimořádného postupu v mimořádné době dělá těžký hřích jen proto, že chyběl papír s kulatým razítkem. - Ano, naše církev je na mnoha místech hluboce zraněná a léčba může bolet. Netřeba ale sypat do ran sůl.

Do třetice od Karmelitánů: Maria Widl, spolupracovnice známého sociologa náboženství P. Zulehnera, v knize Křesťanství a esoterika vysvětluje psychologické, sociologické a teologické souvislosti „nových náboženských hnutí". Nejde jí o detailní popis jednotlivých směrů, ale o něco mnohem užitečnějšího: o porozumění základním motivům, o vzájemné souvislosti, o náčrt možné pastorační reakce církve na novou situaci. Kniha důležitá pro každého, kdo usiluje o pochopení současného duchovního a náboženského hledačství.

 

Po třiceti letech od původního vydání u nás vychází Apoštolské vyznání víry - Krédo - Promluvy Louise Evelyho k laickým bratrstvům Karla de Foucaulda. Tvoří ji řada krátkých odkazů a otázek, seřazených podle jednotlivých částí Apoštolského vyznání víry. Stojí za to srovnat si Evelyho pojetí víry s naším vlastním porozuměním Krédu v kontextu běžného života. Kniha může pomoci i při přípravě na křest. (Překlad V. Bartoše vydalo vydavatelství a tiskárna Grantis, Smetanova 510, 562 01 Ústí nad Orlicí, tel. a fax 0465/525471.)

 

Dějiny raného křesťanství od švýcarského badatele Francoise Vougy jsou

moderním a důkladným rozborem tématu, kriticky vážícím všechny dostupné

prameny a usilujícím nejen o popis a návaznost jednotlivých událostí, ale

také o jejich kulturní a sociologické zařazení a zhodnocení. Jde o základní

práci k danému tématu. Vydal Vyšehrad a CDK.

K dějinám se vztahuje i dlouho očekávaná práce Česká bible v dějinách národního písemnictví od zesnulého Vladimíra Kyase (Vyšehrad). Ukazuje, v jak těsné symbióze s knihou knih se náš jazyk a vůbec náš národ vyvíjel. Ve stejném vydavatelství vychází společná práce Hanse Künga a Heinricha von Stietencron Křesťanství a hinduismus. Jde o první svazek širšího projektu, ve které Küng spolu s odborníky na jednotlivá světová náboženství hledal styčné body i problémy ve vztazích mezi náboženstvími. Mír ve světě totiž podle motta řady není možný bez míru mezi náboženstvími, ten zase bez dialogu náboženství, a ten bez vzájemného poznání. Knihy nezbytné pro všechny zájemce o mezináboženský dialog a vůbec o hlubší poznání světových náboženství.

Epilegomena od Zdeňka Bonaventury Boušeho jsme z větší části mohli číst již v samizdatu jako dopisovou a polemickou přílohu jeho pokusu o katolickou liturgiku (známého tehdy spíše pod krycím jménem Babička). S pomocí přátel byla Epilegomena v počtu 300 kusů vydána nákladem vlastním a pomalu se rozcházejí mezi těmi, kdo mají rádi muže, který tolik trpěl sám sebou, terorem komunistického státu i nepochopením ze strany bratří v úřadě. Škoda jen, že brožura neobsahuje více Boušeho textů o liturgii, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo na toto téma v Čechách napsáno; a škoda, že náklad nemohl být desetkrát větší. Autorův pokus o obnovu a osvobození křesťanské liturgie a života církve vůbec sice jako by zašel pod náporem církevní i státní „normalizace", ale semeno slova zůstává a cítím, že už přineslo mnoho ovoce, třebaže snad skrytého a neoslnivého. Proto je dobré si toto slovo připomínat. Bohužel, .některá práce se uzavírá, jako se uzavírá nevyhojená rána", a některý život také. . . Podrobnou recenzi Boušeho knihy z pera Lenky Karfíkové najdete v Teologickém sborníku 3/97. Kromě toho jiné zajímavé texty zejména na hlavn téma sešitu: Lidská práva ve společnosti a církvi.

V Souvislostech 2/32/96 na téma Stáří mě zaujala (a otřásla mnou) Didunykova „reportáž" z domova důchodců Obyvatelé. Propadáte-li dojmu, že je kolem nás v podstatě vlastně všechno v pořádku a že se blížíme civilizovanému světu, přečtěte si ji. - A vůbec se redakci podařila dobrá čítanka k ars moriendi. Což je nezbytná součást ars vivendi.

JaS