Za
novou Encyklopedii náboženství sice Karmelitánské
nakladatelství v tiráži doporučuje žádat plných 730,- Kč, za své peníze
však kupec rozhodně dostane odpovídající hodnotu: 2500 hesel a stovky barevných
vyobrazení, navíc - na rozdíl od některých podobných podniků - v poměrně
spolehlivém překladu. Vydavatelé některá hesla, potřebná pro českého čtenáře,
doplnili, třebaže dílo nadále trpí nemocí většiny překladových slovníků, totiž neúměrně
malým podílem domácích reálií. Zejména se to týká „neřímskokatolických" témat,
takže například Němci I. von Döllingerovi je věnováno poměrně dlouhé heslo,
Čech Karel Farský je postrádá; a článek o starokatolictví je přitom neúměrně
delší než heslo o CČSH. Totéž platí o obrazovém materiálu, kde rovněž
převládají fotografie z ciziny. Ediční námět pro nakladatelství: což tedy
nepřipravit encyklopedii českého náboženství?
Aleš
Opatrný v témže nakladatelství pod názvem Pastorační
situace u nás - Analýzy a výhledy vydal sbírku sedmi
svých přednášek či úvah na dané téma. Jeho slova by neměla zapadnout bez
odpovědi: Má-li připravovaná místní synoda znamenat nějaký přínos, měla by se
zabývat myšlenkami, které Opatrný často velmi trefně shrnuje (třebaže jistě
všechny nepocházejí od něho a třebaže se všemi jeho názory nemusíme plně
souhlasit). Samozřejmě ovšem kniha neřeší základní otázku, jak potřebné změny v
dané situaci prosadit, tj. zejména s lidmi, kteří jsou k dispozici v základně
(sám Opatrný vedle jiných symptomů konstatuje např. pasivitu mnoha „laiků" a
nerudný negativismus mnoha „kněží") i ve vedení. Mně osobně navíc v jeho podání
trochu vadí jistá jednostrannost vzhledem k problému vyrovnání bývalé „podzemní"
a „veřejné" církve. Tato jednostrannost není sice absolutní, přesto však tu
nejspíš nejde o spravedlivé a nestranné hodnocení. Příklad za mnohé: Na straně
42 se A. Opatrný pokouší o stanovení „základních orientujících pozic pro
hodnocení minulé doby". Hned první jeho „základní orientující pozice" pak zní:
.zavádějící je takové dělení a hodnocení, kde jsou glorifikovány všechny
neoficiální aktivity jako takové a odmítány nebo přinejmenším za podezřelé
vydávány všechny aktivity, dělané veřejně a oficiálně". Je to sice samo o sobě
svatá pravda; málokdo soudný by však asi právě toto považoval za první ze „základních
orientujících pozic" ve vztahu k minulosti, a ještě horší je, že Opatrný ani
slovem nezmíní pravdu opačnou: že zavádějící je také hodnocení, které z
oficiality vyvozuje legitimitu a z mimořádného postupu v mimořádné době dělá
těžký hřích jen proto, že chyběl papír s kulatým razítkem. - Ano, naše církev
je na mnoha místech hluboce zraněná a léčba může bolet. Netřeba ale sypat do
ran sůl.
Do
třetice od Karmelitánů: Maria Widl, spolupracovnice
známého sociologa náboženství P. Zulehnera, v knize Křesťanství
a esoterika vysvětluje psychologické, sociologické a teologické
souvislosti „nových náboženských hnutí". Nejde jí o detailní popis jednotlivých
směrů, ale o něco mnohem užitečnějšího: o porozumění základním motivům, o
vzájemné souvislosti, o náčrt možné pastorační reakce církve na novou situaci.
Kniha důležitá pro každého, kdo usiluje o pochopení současného duchovního a
náboženského hledačství.
Po
třiceti letech od původního vydání u nás vychází Apoštolské
vyznání víry - Krédo - Promluvy Louise Evelyho k laickým bratrstvům Karla de Foucaulda.
Tvoří ji řada krátkých odkazů a otázek, seřazených podle
jednotlivých částí Apoštolského vyznání víry. Stojí za to srovnat si Evelyho pojetí
víry s naším vlastním porozuměním Krédu v kontextu běžného života. Kniha může
pomoci i při přípravě na křest. (Překlad V. Bartoše vydalo vydavatelství a
tiskárna Grantis, Smetanova 510, 562 01 Ústí nad Orlicí, tel. a fax
0465/525471.)
Dějiny
raného křesťanství od švýcarského badatele Francoise
Vougy jsou
moderním
a důkladným rozborem tématu, kriticky vážícím všechny dostupné
prameny
a usilujícím nejen o popis a návaznost jednotlivých událostí, ale
také
o jejich kulturní a sociologické zařazení a zhodnocení. Jde o základní
práci
k danému tématu. Vydal Vyšehrad a CDK.
K
dějinám se vztahuje i dlouho očekávaná práce Česká bible v dějinách
národního písemnictví od zesnulého Vladimíra
Kyase (Vyšehrad). Ukazuje, v jak
těsné symbióze s knihou knih se náš jazyk a vůbec náš národ vyvíjel. Ve stejném
vydavatelství vychází společná práce Hanse Künga a
Heinricha von Stietencron Křesťanství a hinduismus. Jde
o první svazek širšího projektu, ve které Küng spolu s odborníky na jednotlivá
světová náboženství hledal styčné body i problémy ve vztazích mezi
náboženstvími. Mír ve světě totiž podle motta řady není možný bez míru mezi
náboženstvími, ten zase bez dialogu náboženství, a ten bez vzájemného poznání.
Knihy nezbytné pro všechny zájemce o mezináboženský dialog a vůbec o hlubší poznání
světových náboženství.
Epilegomena
od Zdeňka Bonaventury Boušeho jsme
z větší části mohli číst již v samizdatu jako dopisovou a polemickou přílohu
jeho pokusu o katolickou liturgiku (známého tehdy spíše pod krycím jménem
Babička). S pomocí přátel byla Epilegomena v počtu 300 kusů vydána nákladem vlastním
a pomalu se rozcházejí mezi těmi, kdo mají rádi muže, který tolik trpěl sám
sebou, terorem komunistického státu i nepochopením ze strany bratří v úřadě.
Škoda jen, že brožura neobsahuje více Boušeho textů o liturgii, které patří k
tomu nejlepšímu, co bylo na toto téma v Čechách napsáno; a škoda, že
náklad nemohl být desetkrát větší. Autorův pokus o obnovu a osvobození
křesťanské liturgie a života církve vůbec sice jako by zašel pod náporem
církevní i státní „normalizace", ale semeno slova zůstává a cítím, že už
přineslo mnoho ovoce, třebaže snad skrytého a neoslnivého. Proto je dobré si
toto slovo připomínat. Bohužel, .některá práce se uzavírá, jako se uzavírá
nevyhojená rána", a některý život také. . . Podrobnou
recenzi Boušeho knihy z pera Lenky Karfíkové najdete v Teologickém
sborníku 3/97. Kromě toho jiné zajímavé texty zejména na hlavn téma sešitu: Lidská
práva ve společnosti a církvi.
V
Souvislostech 2/32/96 na téma Stáří
mě zaujala (a otřásla mnou) Didunykova „reportáž" z domova
důchodců Obyvatelé. Propadáte-li dojmu, že je kolem nás v podstatě vlastně
všechno v pořádku a že se blížíme civilizovanému světu, přečtěte si ji. - A
vůbec se redakci podařila dobrá čítanka k ars moriendi. Což je nezbytná součást
ars vivendi.
JaS
Poslední komentáře