Jste zde

Křesťanský magazín není velvyslancem naší církve v televizi

autor: 

Vážená paní Slámová,

chtěl bych reagovat na Váš názor na televizní Křesťanský magazín, který jsem si se zájmem v Getsemanech přečetl. Předně Vás mohu ujistit, že křesťanský magazín není velvyslancem naší církve v televizi, i když je snadno některými lidmi takto chápán podle známého zcestného pocitu, že „co je v televizi, je oficiální názor", v tomto případě ale čí názor? Pokud chápete církev jako společenství všech křesťanů u nás, pak musíme konstatovat, že není nikoho, kdo by v této zemi mohl mluvit jejich jménem. Nebo snad označuje tento výraz ve Vašem dopise prostě katolíky, takže pro Vás „církev = katolická církev"? To by bylo krajně přezíravé vůči nekatolickým křesťanům, kteří se na práci této redakce v souladu se zákonem od prvopočátku a velmi aktivně podílejí. Členové redakce jsou jmenováni svým řádným zaměstnavatelem, a tím je jednoznačně Česká televize. Ona je platí a jí odpovídají redaktoři za svou práci. Nejsou vyslanci nikoho jiného.

Za druhé: magazín obsahově je (nebo by měl být) určen širokému televiznímu publiku, jako jiné televizní pořady. Přiznám se, že magazín jako „náš pořad" je pro mne nepřijatelná představa. Zahrnuje totiž nedobrou vidinu „nenašeho diváka", který si v okamžiku, kdy tento „náš pořad" začíná, řekne „Aha to jsou zas ti nábožníci! Nic pro mě...!" - a vypne televizor. Co se týče evangelizace prostřednictvím médií, zastávám názor, že evangelizace v plném a pravém slova smyslu není možná bez svědectví živých věřících z masa a kostí (Pán Ježíš neřekl „Jděte a pište, vysílejte. . .!", ale .Jděte a hlásejte evangelium...!"). Magazín by tu mohl být místem prvního setkání, prvního kontaktu obyčejného televizního diváka s křesťanstvím, kterému je u nás už většinou dost vzdálen. O totéž se snažíme i s kolegy z rozhlasové náboženské redakce, kde pracuji.

S tím souvisí za třetí požadavek profesionality. Ta je jistě dodnes slabinou křesťanské práce v médiích, zvláště v televizi, kde je to nejnáročnější a nejtěžší. Co se ale televizního žánru pořadu, který má na starosti Náboženská redakce, týče, je to magazín; a jakkoliv lze mnohé na jeho provedení kritizovat, nelze jej kárat za to, že je magazínem. Rozhodování o tom, co a na kterém místě vysílacího schématu která tvůrčí skupina bude dělat a co naopak dělat nebude, je složitý proces a Náboženská redakce ČT na něj má jen velmi omezený vliv. Zpravodajské šoty z křesťanského světa, které byste chtěla na obrazovce vidět, do magazínu nepatří s takovou samozřejmostí, s jakou se jich domáháte. Navíc jsou produkčně velmi náročné a redakce na ně ani nemá finanční a ostatní potřebné prostředky. Jistě Vás nepřekvapí, když řeknu, že investice do náboženské redakce nejsou pro ČT prioritou všech priorit. Výjezdy do terénu jsou obecně drahé, a kdo se v tom trochu vyzná, ten z vysílaného pořadu rychle vyčte prostředky, které na jeho výrobu byly vynaloženy. Náboženská redakce vládne očividně prostředky skromnými. Tady by konečně mohla začít opravdová výměna názorů na to, jak a pro koho opravdu Křesťanský magazín za daných okolností dělat co nejefektivněji. Má-li být tato debata konstruktivní, musí být vedena na patřičné profesionální úrovni a se znalostí podmínek jeho výroby. Člověk, který do ní vstupuje zvenčí, by měl začít dotazy. Poslední řádky Vašeho dopisu naznačují Váš zájem o takové informace, myslím si ale, že dělat pořad o pořadu není nejšťastnější. Vyvstala by opět otázka, kterou sama kladete, totiž „komu je určen...?" A mohu-li Vám dát nakonec přece jen jednu radu, pak bych Vás prosil, abyste se do skutečné spolupráce při utváření jakéhokoliv televizního pořadu nepouštěla bez minimální profesionální výbavy. S „naší" (!) televizní redakcí jsem nic nekonzultoval, ale domnívám se, že by s touto mou závěrečnou radou souhlasili. Koneckonců, zeptejte se jich sama!

S pozdravem Váš Petr Kolář SJ redaktor Českého rozhlasu člen Mediální komise ČBK