Vážená
paní Slámová,
chtěl
bych reagovat na Váš názor na televizní Křesťanský magazín, který jsem si se
zájmem v Getsemanech přečetl. Předně Vás mohu ujistit,
že křesťanský magazín není velvyslancem naší
církve v televizi, i když je snadno některými lidmi takto chápán podle známého zcestného
pocitu, že „co je v televizi, je oficiální názor", v tomto případě ale čí
názor? Pokud chápete církev jako společenství všech křesťanů u
nás, pak musíme konstatovat, že není nikoho, kdo by v této zemi mohl mluvit
jejich jménem. Nebo snad označuje tento výraz ve Vašem dopise prostě katolíky,
takže pro Vás „církev = katolická církev"? To by bylo krajně přezíravé vůči
nekatolickým křesťanům, kteří se na práci této redakce v souladu se zákonem od
prvopočátku a velmi aktivně podílejí. Členové redakce jsou jmenováni svým
řádným zaměstnavatelem, a tím je jednoznačně Česká televize. Ona je platí a jí
odpovídají redaktoři za svou práci. Nejsou vyslanci nikoho jiného.
Za
druhé: magazín obsahově je (nebo by měl být) určen širokému televiznímu publiku,
jako jiné televizní pořady. Přiznám se, že magazín jako „náš pořad" je pro mne
nepřijatelná představa. Zahrnuje totiž nedobrou vidinu „nenašeho diváka", který
si v okamžiku, kdy tento „náš pořad" začíná, řekne „Aha to jsou zas ti
nábožníci! Nic pro mě...!" - a vypne televizor.
Co se týče evangelizace prostřednictvím médií, zastávám názor, že evangelizace v
plném a pravém slova smyslu není možná bez svědectví živých věřících z masa a
kostí (Pán Ježíš neřekl „Jděte a pište, vysílejte. . .!",
ale .Jděte a hlásejte evangelium...!"). Magazín by
tu mohl být místem prvního setkání, prvního kontaktu obyčejného televizního
diváka s křesťanstvím, kterému je u nás už většinou dost vzdálen. O totéž se
snažíme i s kolegy z rozhlasové náboženské redakce, kde pracuji.
S
tím souvisí za třetí požadavek profesionality. Ta je jistě dodnes slabinou křesťanské
práce v médiích, zvláště v televizi, kde je to nejnáročnější a nejtěžší. Co se
ale televizního žánru pořadu, který má na starosti Náboženská redakce, týče, je
to magazín; a jakkoliv lze mnohé na jeho
provedení kritizovat, nelze jej kárat za to, že je magazínem. Rozhodování o
tom, co a na kterém místě vysílacího schématu která tvůrčí skupina bude dělat a
co naopak dělat nebude, je složitý proces a Náboženská redakce ČT na něj má jen
velmi omezený vliv. Zpravodajské šoty z křesťanského světa, které byste chtěla
na obrazovce vidět, do magazínu nepatří s takovou samozřejmostí, s jakou se
jich domáháte. Navíc jsou produkčně velmi náročné a redakce na ně ani nemá
finanční a ostatní potřebné prostředky. Jistě Vás nepřekvapí, když řeknu, že
investice do náboženské redakce nejsou pro ČT prioritou všech priorit. Výjezdy
do terénu jsou obecně drahé, a kdo se v tom trochu vyzná, ten z vysílaného
pořadu rychle vyčte prostředky, které na jeho výrobu byly vynaloženy.
Náboženská redakce vládne očividně prostředky skromnými. Tady by konečně mohla
začít opravdová výměna názorů na to, jak a pro koho opravdu Křesťanský magazín
za daných okolností dělat co nejefektivněji. Má-li být tato debata
konstruktivní, musí být vedena na patřičné profesionální úrovni a se znalostí
podmínek jeho výroby. Člověk, který do ní vstupuje zvenčí, by měl začít dotazy.
Poslední řádky Vašeho dopisu naznačují Váš zájem o takové informace, myslím si
ale, že dělat pořad o pořadu není nejšťastnější. Vyvstala by opět otázka,
kterou sama kladete, totiž „komu je určen...?"
A mohu-li Vám dát nakonec přece jen jednu radu, pak bych Vás prosil, abyste se
do skutečné spolupráce při utváření jakéhokoliv televizního pořadu nepouštěla
bez minimální profesionální výbavy. S „naší" (!) televizní redakcí jsem nic
nekonzultoval, ale domnívám se, že by s touto mou závěrečnou radou
souhlasili. Koneckonců, zeptejte se jich
sama!
S
pozdravem Váš Petr Kolář SJ redaktor Českého rozhlasu člen Mediální komise ČBK
Poslední komentáře