Biskup Krätzl: větší svobodu a zodpovědnost všem

Biskup Krätzl získal doktorát teologie a kanonického práva na univerzitách ve Vídni a v Římě. V září 1985 vídeňský arcibiskup kardinál König odešel na odpočinek a na čele kapitulní rady zanechal jako administrátora dr. Krätzla, který byl jeho blízkým spolupracovníkem. Po nástupu biskupa Gröera do čela diecéze byl však odstaven na vedlejší kolej. V loňském roce publikoval knihu Im Sprung gehemmt, která se dočkala velké pozornosti. Biskup poskytl po jejím zveřejnění dva rozhovory, z nichž vybíráme následující výňatky:  

Když pozorujeme vnitřní vývoj rakouské církve posledních let, lze pozorovat mezi laiky i v kléru velkou frustraci?  

V římských instrukcích, jako např. o spoluúčasti laiků na výkonu kněžských služeb, jsou laici často odkazováni do úzkých mezí. Rovněž nám uniká potenciál, který v poslední době silně vzrostl, a to laiků s teologickým vzděláním. Obracím se k nám, k zodpovědným místům v církvi, s výčitkou, že jsme zmeškali v minulých desetiletích po koncilu, poté co jsme laikům, kteří mají akademické tituly - až na několik výjimek, ke kterým došlo - nenabídli možnost podílet se na důležité zodpovědnosti v práci ve farnostech, v regionální práci, v pastoraci. Ve farnostech nemají žádnou možnost rozvoje a po celý svůj život zůstanou něčím jako kaplany, ale bez svěcení.

Považujete rozhodnutí Říma za ústup od směru vytýčeného II. Vatikánem?

Obávám se, že některá vyjádření Říma dosvědčují, že se vracíme k centrální cenzuře a že se opět omezuje teologické zkoumání, místo aby se mu ponechal volný průběh. To je pro rozvoj církve krajně nebezpečné. (. . .) Dnes má člověk dojem, že neexistuje napětí mezi magisteriem a teologií, a to ve smyslu, že z důvodu cenzury by úlohou teologů mělo být pouze vysvětlovat a potvrzovat to, co již bylo jiným způsobem řečeno. Jejich úloha má tedy být zredukována na roli mluvčích ekleziálních idejí, které však již byly přijaty a schváleny. (. . .)  

Co je tedy důležitější - církevní předpisy o celibátu (. . .) nebo právo katolíků slavit nedělní eucharistii?  

To je pravda. Mám strach, že z důvodu nedostatku kněží není upřednostňováno slavení svátostí, ani se nehledají nová a odvážná řešení. Stále přibývá farností, které zůstávají v neděli bez eucharistie. Místo co bychom se vážně zamysleli nad novými podmínkami pro možnosti slavení svátostí, spokojujeme se s opakováním již existujících řešení. Proto papež ve svém nejnovějším dokumentu o dnu Páně shromáždil množství argumentů o důležitosti nedělní eucharistie pro místní společenství a snaží se obnovit u věřících vědomí povinnosti účasti na mši.

Dalším příkladem, kde svátosti přicházejí zkrátka, je pastorace nemocných. (. . .) Laici nemohou udělovat pomazání nemocných. Doporučuje se jim pouze učinit nemocnému na čelo znamení kříže svěcenou vodou.

 Jak bude o církvi smýšlet příští generace?  

Po II. vatikánském sněmu být v církvi znamenalo být současně i pokrokovým. Dnes mají mnozí lidé spíše pocit, že setrvávat v církvi znamená být zpátečníkem a jít proti společenskému vývoji. Pro mne znamená církev zítřka skupinu menší než je dnes, ale stavící se čelem vůči výzvám dneška s vědomím vlastní víry, ne proto, aby stanovovala normy nebo dokonce moralizovala, ale aby sloužila: ve skutečnosti by totiž společnost, tváří v tvář problémům, byla bez křesťanů chudší. Abychom vysvětlili mladým lidem poselství církve, jsem přesvědčen, že musíme doprovázet dnešní dobu - ale to neznamená ji líně interpretovat - jít vpřed a neotáčet se na místě, otevírat se a neuzavírat se, rozdávat svobodu a neuvalovat tíživou cenzuru.

Uveřejnil deník Die Presse  

Je pro katolíky přijatelné držet se názorů hlásaných hnutím My jsme církev?  

Jsem zcela přesvědčen o tom, že vůdčí osobnosti hnutí My jsme církev jsou věřící a přesvědčení katolíci, pocházející z nejhlubšího nitra katolicizmu a mající na zřeteli dobro církve. Žádný z jejich požadavků není neslučitelný s dogmatem, žádný ani dogmatu neprotiřečí. Chceme-li býti čestní, řekněme, že se vznikem petice se dialog začal brzdit. (. . .).

Neriskuje církev, že si odcizí své členy, když neodpoví na širokou touhu po reformách?  

Pokud si tuto otázku nebudeme klást, bude věrohodnost církve ohrožena. Pokud církev nebude schopna odpovědět na otázky, které jsou v životě lidí dneška nejdůležitější - jako třeba antikoncepce, sňatky rozvedených, sexualita ad. - pokud církev nemá odpovědi, které vám umožní žít, potom bude církev míjet potřeby lidí. A to není slučitelné s Duchem Ježíše Krista, který přišel, aby bojoval a přinesl život v hojnosti - opustit lidi a ponechat je s příkazy a pokyny, které nejsou schopni plnit. Dnes se někdy říká, že bychom měli spíše hovořit o Bohu než o církevních strukturách, ale já si myslím, že struktury církve nám ukazují, jaký obraz Boha zastáváme. A pokud stále hovoříme o Bohu, který je milující, milosrdný, odpouštějící, léčící, měli bychom něco změnit na jejích strukturách.