Jste zde

Džihád v koránu

Předneseno na setkání praktického mezináboženského dialogu 12. 12. 1998, věnovanému tématu „Náboženství - zdroj válek nebo míru?" a pořádaného mezináboženskou skupinou Sdílení a Institutem ekumenických studií v Praze.

Slovo džihád (v arabštině vychází z kmene JHD) znamená buď úsilí nebo snahu. V Mohamedových výrocích je používáno slovo džihád i v dalších širších významech, například péče o rodiče, učení, sebezdokonalení, obranná válka.

Během prvních 13 let své existence se islám téměř po dobu tří let šířil tajně. Po zveřejněním nového náboženství začali místní vládci vyznavače nového náboženství pronásledovat a různě utlačovat, neboť nové náboženství hlásalo hodnoty (jedinečnost Boha a zrušení modlářských kultů, rovnost, svobodu), které ohrožovaly základy dosavadní společenského uspořádání i nadvládu nad dalšími arabskými modlářskými kmeny. Věřící často podstupovali mučení i smrt, vyhnanství, blokádu (která trvala 3 roky), konfiskaci majetku. Navzdory tomu však po celých 13 let nebyla Bohem válka dovolena:  

Buď trpělivý, jako byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni rozhodností pevnou. A nesnaž se uspíšit pro ně příchod dne, kdy spatří to, co jim bylo slíbeno." (korán 46, 35)

Po třinácti letech usilovali o život i samotnému Mohamedovi, ten se zachránil jedině odchodem do Medíny (to se nazývá hidžra = emigrace). Hned po příchodu do Medíny se mu dostalo Božího zjevení prostřednictvím anděla Gabriela. Válka byla dovolena, ale jen těm, kdo válčí, protože bylo jim ublíženo:

„. . .a Bůh věru je schopen poskytnout jim pomoc, těm, kdož byli bezprávně vyhnáni ze svých příbytků jedině proto, že říkali: „Pánem naším je Bůh!" A kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, byly by bývaly zničeny poustevny, kostely a modlitebny a místa klanění, v nichž hojně je vzpomínáno jména Božího." (korán 22, 40)

Tady si povšimněme, že se mluví o ochraně všech náboženství a jejich modliteben, jak se to v islámské historii praktikuje až dodnes. Muslimové dokonce chránili např. pravoslavné před západní křesťany. Tím se dostáváme k tomu, jak se v islámu přistupuje k ostatním náboženstvím.

1) Všechna nebeská náboženství pocházejí ze stejného pramene

Zdůrazněna je kontinuita od Adama až do Mohameda. Bůh zjevil Mohamedovi: „On nám uzákonil jako náboženství to, co kdysi uložil Noemu - a to, co jsme vnukli tobě a co jsme uložili i Abrahamovi, Mojžíšovi a Ježíšovi: ,Dodržujte náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně jich!`" (korán 42, 13)

Tato víra v další proroky je součástí Mohamedova poslání, znamenala vždy nesmírnou toleranci vůči ostatním náboženstvím, neboť tímto jim byla dána samotným koránem úplná autonomie jak ve věcech věroučných otázek, tak i v zákonodárství.

2) Proroci jsou bratři a není mezi nimi rozdíl

 „Rcete: „Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Pána svého jsme odevzdáni!`" (korán 2, 136 ) .Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho. . ." (korán 2, 285)

3) Rozdíly v náboženství by neměly být důvodem k zabíjení

„Nechť nenávist k lidu, který vás vypudil z Posvátné mešity, vás nevede k hříchu! Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Bůh je přísný v trestání svém." (korán 5, 2)

4) Ráj je pro toho, kdo se obrací k Bohu a koná dobré .. . „říkají: ,Nevejde do ráje nikdo kromě toho, kdo je Židem či křesťanem!` Takové je jen přání jejich, ty však rci: „Přineste mi důkazy své, jste li pravdomluvní.` Však nikoliv! Ten, kdo odevzdaně se obrací k tváři Boží a koná dobré, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebude zarmoucen." (korán 2, 111n)

5) Rozsouzení mezi vyznavači různých náboženství záleží na Bohu „Říkají židé: ,Křesťané nemají v ničem pravdu!` a křesťané zase tvrdí: ,Židé nemají v ničem pravdu!` a přitom přec ti i oni čtou Písmo. A hovoří ti, kdož nic nevědí, podobně jako oni. V den zmrtvýchvstání však Bůh rozsoudí mezi nimi to, oč se hádali." (korán 2, 113)

Způsob dialogu

Korán ovlivnil i způsob dialogu mezi příslušníky různých náboženství. Křesťané a židé byli nazýváni vlastníci Písma, které bylo dáno od Boha před Mohamedovým posláním: „Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším - a pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou. A rcete: „Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni`." (korán 29, 46) Korán dokonce zakazoval znevažování a urážení jiných božstev - „Neurážejte ty, které oni vedle Boha vzývají, aby v nenávisti své neuráželi Boha z neznalosti." (korán 6, 108) - spíše podnítil muslimy, aby vedli debatu ve zcela jiné atmosféře: „Rci: ,Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za pána místo Boha!` Obrátíli se však zády, pak jim řekněte: „Dosvědčete, že my jsme do vůle Boží odevzdáni !`" (korán 3, 64)

Donucení k přijetí víry

Islám je často představován jako náboženství, které se šíří mečem, což se ale neshoduje s existencí koptských křesťanů v Egyptě nebo arabských křesťanů v islámských zemích, jako je např. Sýrie, Irák, Jordánsko, ani s tolerancí, která byla součástí islámských měst a krajů, např. Sarajevo a Andalusie. . . „Nebudiž žádného donucováni v náboženství." (korán 2, 256) „A kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutiti lidi, aby se stali věřícími. . ." (korán 10, 99) Jak již bylo řečeno, islámská víra obsahuje mnoho podnětů k náboženské toleranci, která se i praktikovala a praktikuje, jak bylo uvedeno i na konkrétních případech. Bohužel války jsou jednou z lidských činnosti, a proto nemohla být v řeči Boží opominuta. Proto můžeme z Koránu vyčíst, že Bůh rozdělil války na oprávněné a neoprávněné:

1) Zakázané války

a) války určené k rozšíření území a moci, utlačování, ovládání: „A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili - a věru dobrý bude konec bohabojných." (korán 28, 83)

b) války vedené kvůli mstě a pohoršení: „Nechť nenávist k lidu, který vás vypudil z Posvátné mešity, vás nevede k hříchu! Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Bůh je přísný v trestání svém." (korán 5, 2)

c) destrukční války: „A nešiřte pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava! A vzývejte Jej s bázní a touhou, neboť věru milosrdenství Boží jest blízké pro ty, kdož dobro konají." (korán 7, 56)

2) Opodstatněné války

d) Války vedené na obranu života, cti, majetku, vlasti, jako obrana proti útokům: „A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí." (korán 2, 190) „A proč bychom neměli bojovat na stezce Boží, když jsme byli vyhnáni ze sídel svých i od synů svých?" (korán 2, 246)

e) Války vedené na obranu víry tehdy, jsou-li kladeny víře překážky, její vyznavači pronásledováni a mučeni, je vydán zákaz jejího šíření, na odstranění mocností, které překážejí svobodě vyznání: „A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, a však nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí. Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících! Jestliže však přestanou. . . tedy Bůh věru je odpouštějící, slitovný! A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým." (korán 2, 190-193)

f) Válka pro záchranu národů : „A co je vám, že nebojujete na stezce Boží a za utištěné z mužů, žen a dětí, kteří říkají: „Pane náš, vyveď nás z tohoto města, jehož obyvatelé jsou nespravedliví! Dej nám ochránce Tebou ustanoveného!`" (korán 4, 75)

Válka se musí zastavit, jakmile pominou její důvody

„Jestliže však se vás straní, aniž s vámi bojovali, vzdají se vám na milost, pak Bůh vám nedává proti ním žádné oprávnění k boji." (korán 4, 90) Zde je dokonce jasně dána hranice mezi spravedlnosti a nespravedlnosti nepochybnými slovy. Jistě je tento obraz jiný, než jak je často bohužel islám představován a jaký ve skutečnost byl z historického hlediska. To najdeme všude, kde vládl islám stovky let. V případě války mezi muslimy korán nařizoval postupy podobné těm, které používá OSN v oblastech konfliktů v současné době. .Bojuji-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivé a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní!. . . Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní snad dostane se vám smilování!" (korán 49.9n)