Z dopisů čtenářů

. . .Váš časopis čtu od první do poslední stránky, ale v poslední době mám pocit, že jsem, zhruba a všeobecně řečeno, všechno jakoby již několikrát předtím slyšel. Mám pocit, že volání po demokracii v církvi staví církev do pozice jakési politické partaje, a jako na zavolanou je mi to potvrzeno nechutnými hádkami kardinála s premiérem, když už se tedy momentálně nehádají o to, komu patří katedrála. . . Mnohokrát opakované slovo tolerance ztrácí význam, nemá snad ani definici, vnucuje představu jakési rozbředlosti bez hranic, kde ti tišší a s méně ostrými lokty musí pořád někomu ustupovat . . . tu si vždycky vzpomenu na Chestertonův výrok, že tolerance je ctnost lidí, kteří už nevěří ničemu. . . a ekumenismus jako by byl snad pokus o popis kulatého čtverečku nebo hraného kroužku; a též zaznamenávám, že poslušnost je - a snad tomu tak bylo vždycky - hrozně nepopulární vlastností. . .

Udržujte si hezkou úroveň, kritičnost, a doufám, že se u vás nezahnízdí křesťanství po americku, jaké jsem viděl zde, ony kýčovité projevy hysterie, mumlání a blábol, kácení se na zem a podobně. . . budu se z toho ještě dlouho vzpamatovávat.

Otto Slavík, Williams Lake