Interkomunio s římskými katolíky

Česká biskupská konference rozeslala počátkem února t.r. představitelům církví a církevních společenství sdružených v Ekumenické radě církví v ČR dokument „Společenství ve svátostech s křesťany jiných církví“ obsahující interní římskokatolické směrnice s prosbou o vyjádření a příslušné připomínky, aby mohl být dokument ekumenicky co nejotevřenější. Podkladem dokumentu jsou příslušné pasáže Kodexu kanonického práva (CIC), Kodexu kánonů východních církví (CCEO) a Ekumenického direktáře (ED). Dokument má tři části a s ohledem na omezený prostor není možné jej otisknout celý. Část prvá „Obecné zásady“ vymezuje prostor vytvořený výše vyjmenovanými dokumenty. Druhou část „Směrnice stanovené Českou biskupskou konferencí“ přetiskujeme (bez odkazů na příslušné dokumenty) a třetí část cituje některé dokumenty, na které je odkazováno.

Směrnice stanovené Českou biskupskou konferencí

1. Katolický udělovatel smí podle vlastního uvážení udělit svátost eucharistie, smíření a pomazání nemocných v případě vážné a naléhavé duchovní potřeby členu jiné křesťanské církve, jestliže on nemůže dosáhnout svátosti u udělovatele své vlastní církve. Za takovou se považuje:

a) nebezpečí smrti,

b) nemožnost způsobená pronásledováním, žalářem, službou v armádě, pobytem v nemocnicích a sociálních ústavech, jestliže není dosažitelný udělovatel z vlastní církve,

c) situace v diaspoře, kdy nekatolický křesťan cítí opravdovou potřebu svátostné posily a nemůže ji dosáhnout, protože udělovatel z vlastní církve je nedostupný nebo jen s velikou obtíží (se značným úsilím, velikými výdaji).

2. Uvedené svátosti je možní s dovolením ordináře udělit v těchto případech vážné duchovní potřeby:

a) slavení smíšeného sňatku,

b) mimořádná událost v manželství, jako je křest dětí, první sv. přijímání dětí, významné výročí svatby, pohřební mše za zemřelého člena rodiny,

c) upevnění života milosti a víry v konfesně smíšených rodinách (výjimečně, v případě skutečně vážné potřeby),

d) žadatel je svojí vírou a orientací katolík, ale vážné okolnosti mu brání, aby uskutečnil formální přestup do katolické církve.

3. Ve všech případech musí žadatel o udělení svátosti splňovat současně tyto čtyři podmínky:

a) nemůže dosáhnou této svátosti u udělovatel své církve či církevního společenství (v případech uvedených pod bodem 2 se jedná o nemožnost morální),

b) sám o to požádá,

c) ohledně svátosti, kterou touží přijmout, projeví katolickou víru,

d) je řádně připraven.

4. Katoličtí udělovatelé budou posuzovat individuální případy a udílet tyto svátosti pouze podle těchto vypracovaných norem, případně podle norem příslušného diecézního biskupa a budou se řídit zásadami Direktáře k provádění ekumenických principů a norem. V případě potřeby se budou s příslušným ordinářem radit, eventuelně žádat o jeho dovolení.

Z důvodů upevnění života milosti a víry v konfesně smíšených rodinách v případě vážné potřeby (viz bod 2c uvedený výše) je třeba v pastoračním rozhovoru nejprve objasnit, zda a jak zakouší dotyčný manželský pár (příp. i jejich děti) toto rozdělení u stolu Páně jako zatížení a ohrožení jejich společenství života a víry, a potom předložit ordináři žádost k rozhodnutí.

Jestliže se nekatolickému manželovi (manželce) poskytne možnost plného slavení eucharistie, je třeba dbát o to, aby se takovýto ojedinělý případ nestal obecným precedenčním případem pro všechna smíšená manželství bez rozlišování.

Tak, kde přijímání svátostí křesťany jiných církví může u katolických křesťanů vyvolat pohoršení, má tomu katolický udělovatel předejít např. vhodným vysvětlením.

5. Při ověřování podmínek účasti na svátostech je třeba přihlížet k těmto bodům:

a) ke katolické víře o těchto svátostech. O víře osoby, která má přijímat uvedené svátosti v katolické církvi, se udělující přesvědčí rozhovorem. Víru je třeba hodnotit podle situace, např. s přihlédnutím ke vzdělání a kulturnímu zakotvení dané osoby. V tomto smyslu se nepožaduje podrobná znalost dogmatické látky katolické církve a teologické interpretace svátosti. U svátosti smíření a pomazání nemocných je nutným minimem přesvědčení o tom, že disponovanému člověku skutečně dávají to, co naznačují. Víra může být vyjádřena souhlasem s biblickými texty, které se tradičně dávají do souvislosti s těmito svátostmi: J 20, 21-23 a Jk 5, 14-15. Pro řádné přijímání eucharistie je potřebná minimálně víra přijímajícího, že se nám ukřižovaný a oslavený Pán Ježíš Kristus, v eucharistii skutečně přítomný, dává jako dárce a dar pod způsobami chleba a vína, a tak buduje svoji církev. Je však žádoucí, aby tato víra zahrnovala i další učení o eucharistii a souhlas s podmínkami katolické církve při udělování této svátosti.

b) k připravenosti přijímajícího. Před slavením svátosti je nutno upozornit žádajícího na obvyklé podmínky přijetí (svátost smíření před přijetím eucharistie při vědomí spáchaného těžkého hříchu, platné manželství apod.) a zjistit, zdali jsou splněny. Jeví-li se to po rozhovoru potřebné, připraví se na přijetí eucharistie svátostí smíření za předpokladu splnění ostatních podmínek. Látkou vyznání hříchů a zpovědního rozhovoru mají být morální otázky. Právní otázky je třeba řešit v souladu s tradicí, předpisy a zvyklostmi dané církve.