Nové Souvislosti

Časopis Souvislosti opožděně uzavřel ročník 2000 dvojčíslem nazvaným Pod strženým sloupem. Spolu s hlavou sochy Panny Marie ze strženého sloupu, který stával na Staroměstském náměstí v Praze, by to naznačovalo tématiku poněkud méně literární, je však to třeba chápat spíše obrazně: hlavní postavou čísla je katolický literát Jaroslav Durych, a výběr jeho politických a polemických textů, jež sešit otevírá, naznačuje neblahou aktuálnost sedmdesát let starých problémů naší společnosti našeho náboženství.

Dále toto číslo Souvislostí uvádí např. J. S. Machara, K. H. Borovského, Richarda Weinera nebo méně známého ruského básníka Jurije Odarčenka. Působí sice trochu dojmem střepů z rozpadlého sloupu, které už jakoby k sobě přestávaly patřit, ale přesto zůstává patrné hlavní téma: vyrovnání se s kulturním a duchovním odkazem první československé republiky.

Zajímavý příspěvek je například analýza působení prvorepublikových olomouckých dominikánů, zejména S. M. Braita, z pera Martina C. Putny. Ukazuje jejich nesporný přínos v oblasti organizační nebo editorské, ale nezastírá ani úzké myšlenkové meze jejich novotomismu a klerikalismu.