Jste zde

Ideál bratrské rovnosti

autor: 

Křesťanská církev po organizační stránce vzešla ze skromných počátků: Nejstarší věřící se seskupovali do svých „obcí", „církví" či „domů", ty však nebyly zpočátku ani jednotně organizovány, ani propojeny hierarchickou úřední mocí, ani vybaveny kodexem kanonického práva. Zajisté, všichni uznávali autoritu apoštolů a vztahovali se k mateřské jeruzalémské církvi; ta také mohla rozhodnout ve věcech, které vyvolávaly spor (srov. Sk 15). Jako organizace však raná církev nebyla uniformní a místní obce i jednotlivci měli v mnoha ohledech velkou nezávislost. Cesta od pestrého seskupení malých církviček lišících se strukturou, liturgií, teologickými názory a důrazy i bohoslužebným jazykem k hierarchickému a uniformnímu monolitu římského katolicismu pak trvala nějakých 1500 let, až do prosazení závěrů tridentina.

Svým způsobem to byla obdivuhodná cesta. Barokní papežové vytvořili první skutečně globální, jednotně řízenou, formovanou a profilovanou organizaci světa. Kominterna, IBM či McDonald's přišli o staletí později. A mělo to své výhody. Protireformace čili katolická reformace, která tento stav úplného sjednocení teprve dovršila, nebyla samoúčelná. Zvnitřka hnijící a na špici totálně zkorumpovaný katolicismus doby „podzimu středověku" se podařilo zachránit a do značné míry uzdravit doslova na úmrtním loži; a mnoho vrcholných děl umění a vědy i mnoho činů velké lidskosti dokazuje jeho obnovenou sílu.

Propracovaná ideologie, hierarchická poslušnost a účinná výchova kádrů dokonce fascinovala i mnoho lidí, kteří jinak křesťanství nesnášeli, prý včetně Lenina nebo Hitlera. To nás ovšem přivádí ke stinné stránce věci. „Jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno ,otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský," říká Ježíš podle Matoušova evangelia, a patriarchální, poručníkující a ideologizují církev je tomuto evangelnímu ideálu bratrské rovnosti dosti vzdálena. Rakouský teolog a ekumenik Paul Wess to v tomto prázdninovém dvojčísle Getseman podrobně rozebírá ve studii o reformě struktury katolické církve Všichni jste bratři. V textu Papežovo dilema se pak soustřeďuje na problémy kolem akceptace a výkladu posledního koncilu. Papežovo dilema, tedy že papež musí trvat na kontinuitě tradičního „nereformovaného" učení a zároveň na reformních rozhodnutích 2. vatikánského koncilu, plyne z nevyjasněného, ideologického a nehistorického vztahu k dogmatu.

Vedle dvou Wessových článků přinášíme úvahu Ireny Kopicové Proč jsem proti eutanazii. Autorka shrnuje řadu teologických, etických a praktických argumentů proti záměrnému zabíjení nemocných a ve prospěch metody paliativní léčby i s jejím duchovním zakotvením a snahou o skutečnou „dobrou smrt", eu-thanasii, o přijetí smrti a smrtelnosti. Nevylučuje přitom, že lékaři mohou přestat nemocného „trápit" a uměle prodlužovat jeho život, nesmí však jít o záměrné zabití.

Přeji vám, milí čtenáři, požehnané léto plné slunce kolem nás a světla v nás.