Prohlášení k návštěvě papeže v Německu

Prohlášení ředitelů Institutu pro ekumenický a mezináboženský výzkum Tübingen k reakcím na pastorační návštěvu papeže Benedikta XVI. v Německu

Znejistění, bezradnost a zklamání božího lidu, ekumenicky angažovaných teoložek a teologů i našich sourozenců v evangelických církvích nás vedou k tomu, abychom přerušili svou teologickou práci a zaujali stanovisko.

Naše očekávaní ve věci ekumeny nemohou být příliš vysoká a byla z oficiální strany již před návštěvou tlumena, ba snižována na minimum. Zaráží nás, když se pak po návštěvě nafukuje fakt, že se konalo ekumenické setkání s papežem na historickém místě a papež nalezl slova uznání pro Martina Luthera. Ostře s tím totiž kontrastují obraty o „ekumenickém daru pro hosta" jako „politickém nedorozumění" a obvinění, že se (teologická) ekumena provozuje jako jakési vyjednávání, což dokonce uráží všechny, kteří se již dekády snaží o ekumenickou teologii, nezřídka s oficiálním pověřením.

Nebyl tím, kdo v Německu při první návštěvě Jana Pavla II. podnítil projekt Lehrverurteilungen - kirchentrennend? (Rozdělují dogmatické odsudky církve?) kardinál Joseph Ratzinger? Zůstane ve Vatikánu jen u neoficiální odpovědi Papežské rady na podporu jednoty? Papež pochválil práci společné ekumenické komise v posledních 30 letech, výslovně zmínil zásluhy kardinála Lehmanna. Ale, ptají se lidé na základně stejně jako teoložky a teologové, jak dlouho budou křesťané muset čekat na přijetí výsledků dialogu zahájeného s oficiálním pověřením?

Nebyl kardinál Joseph Ratzinger tím, kdo se rozhodujícím způsobem postaral o to, že se Společné prohlášení k ospravedlnění mohlo nakonec s pomocí „společného oficiálního konstatování" přece jen přijmout? Očekávali bychom od papeže Benedikta příliš mnoho, kdybychom si přáli, aby v rozhovoru se zástupci evangelické (a katolické) církve - a za přítomnosti ekumeniček a ekumeniků! - objasnil, zda se tento „milník" skutečně musí jevit jako „kámen úrazu"? Papež zjevně stojí za metodou diferencovaného konsensu. S velkým zájmem bychom proto vyslechli, kdyby nám Benedikt XVI. sdělil, jak se projevuje to, že „to, co máme společné, je větší než to, co nás rozděluje" a kde podle jeho názoru ještě musíme odstraňovat překážky rozdělující církve.

Nemůžeme se vracet nejen za ekumenický průlom druhého vatikánského koncilu, ale ani za to, co křesťanky a křesťané s vírou a vděčností zakusili v ekumenickém společenství, ani za výsledky velice mnoha ekumenických rozhovorů.

Působí nám velkou starost, že se stále prohlubuje propast mezi tím, co se vyhlašuje resp. nevyhlašuje oficiálně, a tím, co prožívají lidé v církevních společenstvích. Pastorační učitelský úřad zajisté plní roli strážce a příležitostně může zasáhnout a něco korigovat. Když se to však stane dominantním postojem - pokud vynecháme gesta vzájemného ocenění a uznání - tak bude stále klesat ochota vůbec ještě učitelskému úřadu naslouchat. Právě z perspektivy nás definující komunikativní teologie ručíme za „trialog" mezi mezi božím lidem a jeho oběma instancemi biskupského a papežského učitelského úřadu a vědecky pracující teologie. Dialog implikuje uznání druhého a společné naslouchání tomu, „co Duch říká obcím". A právě tento zájem nás nutí k předloženému prohlášení.

Prof. Bernd Jochen Hilberath

Prof. Karl-Josef Kuschel

Z německého originálu Erklärung der Direktoren des Instituts für Ökumenische und Interreligiöse Forschung Tübingen zu den Reaktionen auf den Pastoralbesuch Papst Benedikt XVI. in Deutschland uveřejněného na webové adrese http://www.uni-tuebingen.de/en/faculties/catholic-theology/lehrstuehle/institut-fuer-oekumenische-und-interreligioese-forschung/aktuelles/erklaerung-der-direktoren-zum-pastoralbesuch-benedikt-xvi.html přeložil Jan Spousta.