Christoph Wolff: Johann Sebastian
Bach
Více než sto let chyběla
na trhu podobná kniha - shrnuje všechno, co je dnes zjištěno o
životě Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750), geniálního
barokního skladatele, varhaníka, cembalisty, dirigenta, učitele a
teoretika. Tato monumentální biografie z pera profesora
Harvardovy univerzity a ředitele Bachova archivu v Lipsku
Christopha
Wolffa se stala okamžitě po svém prvním
vydání v USA událostí bachovského roku 2000 a o rok později
se dostala do finále Pulitzerovy ceny v kategorii životopisů.
Následovaly překlady do němčiny, holandštiny, italštiny,
japonštiny, maďarštiny, španělštiny a dalších jazyků. Dílo
je výsledkem autorova celoživotního bádání a poskytuje
neuvěřitelné množství informací a řadu objevných závěrů.
Prostřednictvím četných vyobrazení, dobových citátů a úryvků
ze skladatelovy korespondence přenáší čtenáře do Bachovy doby
a prostředí, přičemž stále odkazuje na jeho skladby. V češtině
ji vydalo nakladatelství Vyšehrad, přeložila Helena Medková (542
stran, cena 698 Kč).
Bach nezanechal žádné
autobiografické záznamy. O to důležitější je, že místo
dohadů a legend, které byly s jeho jménem v minulosti
často spojovány, můžeme poznat příběh reálného člověka a
jeho rodiny v konkrétním období evropského kulturního
vývoje. Stojíme v údivu nad velikostí umělecké osobnosti,
která, ač uzavřena v hranicích své éry a země, svým
významem obojí přesáhla a dodnes zůstává mezi tvůrci
jedinečným zjevem. Milovník hudby může číst knihu jako
životopisný román, odborník v ní najde nepřeberný
faktický materiál.
Autor
Christoph Wolff, nar. 1940 v Německu,
působí od roku 1976 jako řádný profesor hudebních věd na
Harvardově univerzitě. Předtím vyučoval dějiny hudby na
univerzitách v Erlangenu, Torontu a New Yorku. Je členem
významných vědeckých institucí (American Academy of Arts and
Science, American Philosophical Society, Sächsische Akademie der
Wissenschaften) a od roku 2001 ředitelem Bachova archivu v Lipsku.
V roce 2001 mu byl propůjčen Velký záslužný kříž
Spolkové republiky Německo.
Hans Küng - Vybojovaná svoboda:
Vzpomínky
Hans Küng, jeden z nejvýznamnějších
teologů dvacátého století, který působil jako teologický
expert (peritus) na 2. vatikánském koncilu, bilancuje svůj život,
který se měl stát bojem za jeho vlastní svobodu i svobodu uvnitř
římskokatolické církve. První svazek jeho pamětí, nazvaný
Vybojovaná svoboda, zachycuje období prvních čtyřiceti let jeho
života - od dětství a dospívání, ovlivněného 2. světovou
válkou, až do roku 1968, kdy byl již mezinárodně uznávaným
teologem. S nadhledem, humorem, ale zároveň bez přikrášlení
vzpomíná na teologická studia v Římě, svou kariéru kněze a
profesora a na události a osobnosti, které formovaly jeho postoj k
náboženství, církvi a ekumenismu. Velkou část knihy pak zabírá
Küngův strhující popis zákulisního dění, machinací a intrik
během 2. vatikánského koncilu, včetně setkání a spolupráce s
tehdy mladým a reformně naladěným teologem Josephem Ratzingerem.
Z
německého originálu „Erkämpfte Freiheit: Erinnerungen"
přeložili Šárka Blažková a Jiří Blažek. Vydalo
Nakladatelství Bergman, 537 stran, 450 Kč + poštovné, lze
objednat e-mailem na info@nakladatelstvíbergman.cz.
Donald DeMarco, Benjamin Wiker:
Architekti kultury smrti
Kniha z amerických konzervativních
katolických kruhů sleduje životní osudy více než dvaceti
osobností, které jsou podle autorů odpovědné za současnou
„kulturu smrti", tedy kulturu odosobnění a redukce lidskosti,
jež umožňuje „akceptovat sexuální zhýralost, homosexuální
jednání, antikoncepci i interrupci" (s. 13). Vedle jmen známých
hlavně publiku v USA jsou na seznamu portrétovaných i klasikové
světového významu jako Haeckel, Darwin, Nietzsche, Marx či Freud.
Samozřejmě, životopisy nejsou psány
nestranně. Autoři se soustřeďují na temné stránky a temné
důsledky. Je-li o někom z popisovaných velikánů známo, že se
dopustil nečestného jednání, trpěl sexuální deviací nebo
prožil životní trauma, jistě se to zde dozvíte, méně je ovšem
zaručeno, že po četbě pochopíte, proč ho studenti mají dodnes
na seznamu povinné četby. To ale není na škodu - kniha svoje
zaměření nezastírá, svá faktická tvrzení může doložit a
dobře poslouží jako protiváha různých nekritických
hagiografií. Ostatně s podobnou myšlenkou přišel před časem
Paul Johnson (kniha Intelektuálové) a sotva lze proti tomu něco
namítat.
Na druhou stranu lze ovšem namítat
(kromě místy kulhajícího překladu) to, že kniha je celkově
založena na logickém klamu. Staví proti sobě „křesťanskou
kulturu" reprezentovanou nejlepšími myšlenkami jejích
nejlepších představitelů od Krista po Jana Pavla II. a „kulturu
smrti" reprezentovanou nejhoršími činy lidí, které sami autoři
vybrali za představitele této kultury. Kdyby DeMarco a Wiker
postupovali objektivně a postavili proti špatným činům špatné
činy, mohli by jako Američané například vzpomenout také na
křesťanský obchod s otroky (už při samotném chytání černochů
a jejich převážení po moři jich podstatná část pomřela), na
vyhubení mnoha indiánských kmenů nebo živočišných druhů
lidmi, kteří drželi v jedné ruce pušku a ve druhé bibli, na
drancování Jižní Ameriky katolickými Španěly (kolik jen
Indiánů zahynulo tehdy na nucených pracích ve stříbrných
dolech!) a další a další děsy až po ultrapravicové
„křesťanské" teroristy v současných Spojených státech.
Reálná „křesťanská kultura" bohužel totiž také byla a je
„kulturou smrti" a její zločiny měly své - často velmi
zbožné - architekty.
Nakladatelství Res Claritatis, 324
stran, cena neuvedena.
Poslední komentáře