Znamení naděje

Příspěvek na 33. konferenci Mezinárodního ekumenického sdružení v Praze-Suchdole

Pro konferenci lidí, kteří se sami nazývají International Ecumenical Fellowship, musí být „znamením naděje“, když se ekumenismus vskutku děje.

Snad jste slyšeli o velkém ekumenickém společenství v Milton Keynes, sedmdesát kilometrů na sever od Londýna. Dobře udržovaným tajemství je, že celé město Miloton Keys je ekumenické. Chci vám povyprávět jak se to stalo. Potom ses vámi chci podělit, jaké je to být kompletně ekumenický, a připomenout vám, proč je ekumenismus tak důležitý a proč po něm toužíme.

Ekumenická vize

„Věřit znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisttím, co nevidíme.“ (Žd 11, 1)

V roce 1967 byly publikovány plány pro „nové město“, které mělo být postaveno na sever od Londýna mezi dálnicí M1 a železniční tratí do Birminghamu. Pohltí několik malých vesnic a poskytne příležitost k usazení se lehkého průmyslu, jakož i domovy pro ty, kteří tam budou pracovat. Oxfordský biskup (Harry Carpenter) spolu s římskokatolickým biskupem z Northamptonu (Charles Grand), vrchním intendantem baptistů ve Středním regionu (Douglas Hicks), metodistickým předsedou této oblasti (A. Kingsley Turner) a moderátorem kongregacionalistů (John White) svolali shromáždění.

Těchto pět mužů, kteří reprezentovali pět hlavních denominací, přijalo rezoluci, že budou činit vše jen možné v novém městě společně.

Co je ekumenická církev?

„Pozdravuje sestry a bratry v Laodikeji i Nynfu a církev, která se shromažďuje v jejich domě. Až tento dopis u vás přečtete, zařiďte, aby byl čten také v laodikejské církvi, a abyste vy četli list Laodikejským.“ (Ko 4, 15-16)

Pavel neposlal jednoduše kopii jednoho dopisu všem církvím. Každý list byl jiný. Každá církev byla jiná. Byly v různých zemích a měly různá kulturní pozadí a kontexty: město, vesnice, turistické centrum, přístav. Pavel však očividně chtěl, aby tyto církve měly vzájemnou komunikaci a aby se dělily o prameny. Když tedy mluvíme o ekumenismu, mluvíme o církvích z různých kultur a tradic, které sdílejí zkušenosti a prameny, které zkoumají, jak se tomůže dít.

Co se stalo v Milton Keynes? Když M. K. (každý dnes říká M. K. ) rostlo, spolklo i vesnice s jejich tradičními kostely. Když se budovaly nové domy, byly ponechávány stranou pozemky pro kostely a jiné společenské stavby, snad i pro místní obchody a zdravotnická střediska. Některé z nových kostelů byly partnerské projekty – např. metodisté / římští katolíci / baptisté / anglikáni. Další kostely byly financovány od čtyř hlavních denominací a byly zcela ekumenické, měly i mzdové fondy pro rotující duchovní. Všechny kostely v Milton Keynes pracují v týmech. Moje vlastní farnost má sedm kostelů se sedmi duchovními. Některé kostely pocházejí z jedenáctého století, ale některé nejsou starší než 15 let. V týmu duchovních jsou reprezentovány v současné době tři denominace. Shromáždění věřících jsou ekumenická. Když se lidé stěhují do M. K. odjinud, přicházejí se svým denominačním zázemím. Ti, kteří jsou křtěni v M. K., jsou křtěni jako členové všech čtyř denominací, pokud by měli město opustit, mohou se rozhodnout, kde chtějí mít členství.

Jak můžeme spolu slavit ekumenicky bohoslužby? Některé kostely vytvořily liturgii, která reflektuje různé denominace a užívají tuto liturgii pravidelně. Jiné kostely užívají každou neděli jinou liturgii. My v kostele „Kříž a stáj“ užíváme liturgii anglikánskou, metodistickou a Spojené reformované církve, jakož i liturgii z Limy (z konference Světové rady církví) a liturgii Církve jižní Indie (kde je ekumenické nejenom jedno město, ale celázemě!). Zachováváme též individuální tradice: adventní svíce, metodistickou bohoslužbu smlouvy, přijímáme v kruhu podle luterské tradice, máme baptisterium pro křest věřících.

Proč chceme být ekumeničtí

„Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mne poslal.“ (J 17, 20-21)

Církev jižní Indie byla první národní ekumenickou církvi v roce 1947, následovala ji Církev severní Indie v roce 1970. Hovory o sjednocení v obou církví začaly v roce 1919, takže šlo o pomalý proces. Důvody byly:

· protože mnohost denominací a misijních skupin byla pohoršením a zmatkem pro ty, kteří chtěli poznat Krista;

· a protože byly bodem slabosti pro ty,kteří oponovali církvi.

„Proč tolik denominací?“ „Mají stejného Boha?“ „Což nemluvíte s jinými křesťany?“ Pochopitelně, že stejné otázky zaznívají v Evropě, Africe nebo Americe. Jak můžeme svědčit o naší společné vířev Boha zjeveného v Ježíši Kristu?

Závěr

Proč jsme přijeli do Prahy? Chceme skutečně rádi zažít zkušenost bohoslužby s jinými denominacemi? Cítíme, že je důležité být ve společenství s našimi sestrami a bratry v Kristu z jiných denominací? Viděli bychom rádi užší spolupráci a společenství mezi různými denominacemi a církvemi? Máme mít prorocký hlas v našich vlastních církvích? Jsme pro ekumenismus připraveni?

V Milton Keynes se církve 7. září k sobě ještě více přiblížily. Křesťanská rada v Milton Keynes se stane pro většinu záležitostí synodou, shromážděním, spojením a okresním koncilem všech čtyř hlavních denominací. Různé nezávislé církve se k této radě připojují, zvláště letniční sbory. Stahujeme se blíže k sobě.

A tak vidím v M. K. projekt nabízející svědectví o naší jednotěv Kristu. Věci, které děláme společně, mne vzrušují, sdílené tradice isdílené společenství. Pro mne je to znamením naděje toho, co může být. Je to znamením, že ekumenické hnutí kvete a že je mnoho příležitostí, jak se pohnout dopředu.