Jste zde

Matylda z Canossy

Matylda z Canossy (1045/1046–1115) je známá především díky své roli v bojích o investituru, v dlouhém konfliktu, který v 11. a 12. století postavil proti sobě papeže a německé císaře kvůli právu jmenovat biskupy. Matylda byla nejmocnějším spojencem papežské strany v nejdramatičtější fázi tohoto konfliktu, když císař Jindřich IV., exkomunikovaný papežem Řehořem VII., musel ustoupit a pokusit se dosáhnout odpuštění u papežské autority. Setkání císaře s papežem se konalo na Canosse, hradě Matyldiny rodiny, kde se také odehrála slavná scéna, při níž císař musel tři dny stát naboso v zimě a mrazu pod hradbami pevnosti, která se tyčí v prvních výběžcích Apenin, jižně od Reggio Emilia. Tato epizoda se odehrála na konci ledna 1077. Matylda byla tehdy mladá žena ve věku jednatřiceti nebo dvaatřiceti let.

Její otec zemřel, když jí bylo šest nebo sedm let. Roku 1069 se provdala za syna druhého manžela své matky, hornolotrinského vévody Godefroie Le Bossu. Po smrti své matky se stala jedinou dědičkou území, které se rozkládalo na rovinách od údolí Pádu k Toskánsku a které z ní udělalo nejmocnějšího velmože v italském království. Uvnitř tohoto rozsáhlého území vlastnila početné pozemkové majetky, držela mnoho hradů, disponovala početnými právy a také příjmy, které přesahovaly příjmy papeže nebo císaře. Mimo bohatství Matylda zdědila po svém otci Bonifácovi tituly, které jí zajišťovaly velkou prestiž, ale byly také spojeny s velkou zodpovědností, zejména soudní. Jako hraběnka mnoha měst, například Modeny, Reggia, Mantovy, Brescie a Ferrary, byla také hraběnkou toskánskou, což je titul, pod kterým je dnes nejznámější. Měla tak vysoké mínění o funkcích a pravomocích s nimi spojených, že si sama nárokovala roli takřka rovnou postavení císaře. To dosvědčují například znaky a symboly moci, které si neváhala přivlastnit, jak ji k tomu povzbuzovali intelektuálové v jejím okolí.

Matylda jako ambiciózní žena je osobností, jejíž obdivovatelé ji vynášeli do oblak a jejíž odpůrci ji obviňovali z těch nejhorších zločinů. Byla provdána za muže, k němuž cítila jen silný odpor, a proto byla například některými lidmi podezřívána, že si objednala jeho zavraždění, zatímco jiní připisují zodpovědnost za neshody právě manželovi, který byl příliš úzce svázán s německým císařem a vždy se odmítal ztotožnit s propapežskou politikou své manželky.

Matylda, zbožná žena, oddaná ideálům církevní reformy, byla především panovnicí. Přes svou oddanost věci papežství neopomíjela vládu nad svými územími a obranu svých zájmů. Matylda byla proto neustále na cestách a nepochybně strávila mnohem víc času na koni než ve svém paláci v Mantově či na některém ze svých hradů v Emiliánských Apeninách. Její styl vládnutí vyžadoval přímý kontakt s jejími poddanými, a to nejen s jejími nejbližšími vazaly, což jí vedlo k projíždění soustavou jejích území na jih i na sever od Apenin; k tomu je třeba přidat četné pobyty v Lotrinsku a Římě. Jedním z jejích oblíbených úkonů byl výkon spravedlnosti, jak lze usuzovat z četných soudních spisů podepsaných její rukou, které se nám dochovaly, ale neměla strach ani z války. Ačkoli je málo pravděpodobné, že by bojovala přímo po boku svých rytířů, její oddíly plnily její rozkazy v mnoha bitvách, jejichž výsledek pro ni mnohdy nebyl příznivý.

Matylda uměla číst a psát, což bylo u ženy této doby mimořádné. Mluvila „jazykem Teutonů i Franků“, jak nám sděluje její životopisec, a také se ráda obklopovala vzdělanými kleriky, kteří jí věnovali četná díla. Samozřejmě to nestačí na to, abychom v ní viděli skutečnou intelektuálku, ale naopak můžeme pochopit, že tato otevřenost ducha ve spojení se silou jejího charakteru a její neúnavnou bojovností vedla některé adepty gender history k tomu, aby z Matyldy udělali jakousi předchůdkyni feministického hnutí. Po rozpadu svého manželství čekala více než dvacet let, než se znovu provdala, což udělala, jak se zdá, s cílem zajistit svého nástupce. Nebyla však úspěšná, protože její o dvacet či třicet let mladší manžel se ukázal být neplodný a ona sama kvůli svému věku již nebyla schopná otěhotnět. Velká hraběnka, jak ji nazývali její současníci, zemřela roku 1115, aniž zanechala následníka.