Studentky o teroru a náboženství

Jaroslava Hamšíková, Kateřina Šulcová

Teroristické útoky, které se odehrály 11. září 2001 ve Spojených státech amerických, šokovaly celý západní svět a ovlivnily myšlení mnoha lidí. Více lidí se začalo zajímat o hrozby terorismu i o náboženství, zejména o islám a jeho vyznavače.

Abychom se dozvěděly více o tom, jak se tento zájem projevil na myšlení lidí v našem okolí, rozhodly jsme se provést malý kvalitativní výzkum kolegyň, studentek Vysoké školy ekonomické v Praze. Ptaly jsme se jich navztah terorismu, fundamentalismu a náboženství a zjišťovaly, jak jejich názoryovlivnil teroristický útok na USA z 11. září 2001.

Hovořily jsme celkem se šesti studentkami, které byly vybrány z našich velmi zběžných známých, přičemž nebyl kladen důraz na žádné konkrétní požadavky, znaky a vlastnosti, s výjimkou skutečnosti, aby nebyly členkami žádné církve nebo náboženské skupiny. Pouze náhodou jsou všechny studentky studentkami pátého, tedy posledního ročníku. Byly dotazovány studentky Petra (23 let), Věra (22 let), Veronika (23 let), Eva (23 let), Simona (25 let) a Verča (23 let).

Co je terorismus?

Studentky si pod pojmem terorismus představují zabíjení nevinných lidí bez varování, při kterém je sledován určitý cíl. Petra říká: „…nesmyslnézabíjení nevinných lidí, …mají určitě nějaký cíl, jsou s něčím nespokojeni. ” Simona: „Násilí, které se nedá žádným způsobem ospravedlnit. ”

Při dotazu na představu teroristy se názory rozdělily do dvou skupin: první se vyjadřovala v obecnějších pojmech, více nezaujatě a s nadhledem – např. Verča: „Někdo, kdo se něčeho domáhá způsobem, který není zákonný.“ Druhá skupina byla silně ovlivněna událostmi z 11. září – např. Petra: „snědého člověka odněkud tam z Východu.“

Čtyři studentky osobní zkušenost s teroristickou akcí nebo její hrozbou nemají, zbylé dvě se nacházely v době útoků v USA, takže podle svého vyjádření byly vystaveny určité hrozbě.

Reakce na útoky

Prožitek útoků se lišil podle toho, kde se studentky zrovna nacházely. Čtyři, které byly v České republice, to prožívaly velmi emotivně – Věra: „když jsem to viděla v televizi, tak mi tekly slzy.“ Návštěvnice USA, které ale nebyly přímo v New Yorku, byly ovlivněny klidnou místní atmosférou – Eva: „Zpráva mě zastihla na Floridě, ale ani mi to nepřišlo, nepřipadalo nám to jako hrozná věc.“ Místní lidé se nestrachovali, cítili se bezpečně a dostatečně daleko od ohniska útoků.

Po opadnutí prvních emocí a při diskusích se svými známými došly všechny respondentky k závěru, že by měly USA přehodnotit svoji zahraniční politiku. Věra: „Na jednu stranu se není čemu divit, když se pletou na celém světě do všech záležitostí, třeba kde jim do toho nic není. ”Verča: „Hrají si na světového policajta, zasahují do dění v Evropě, jak se jim zachce. ”

Útoky zasáhly do životů našich studentek spíše jen minimálně, jedna se nyní bojí chodit na akce hromadného charakteru, dvě měly problémy s odletem z USA.

Motivace teroristů

V názorech na útočníky se studentky celkem shodují. Činy teroristů byly způsobeny jejich zoufalou situací a nemožností řešit věci jinak, odhodlání k činu zapříčinila jejich víra, přesvědčení a diametrálně odlišné hodnoty, než máme my. Veronika si dokonce myslí, že s naším způsobem života nejsme schopni pochopit jejich motivaci. Žádná ze studentek ani nezná nikoho, o kom by byla přesvědčena, že by byl schopen nějaký teroristický útok spáchat.

Podle názoru všech studentek bylo cílem teroristů upozornit na svou existenci a na problémy arabského světa. Simona: „Chtěli vyvolat ve všech hrůzu a strach. Bylo to jednoduché a dokonalé. ” Za hlavní motiv pokládají studentky hluboké přesvědčení až fanatismus, Věra dokonce náboženství samo. Přestože se pokoušely vcítit do myšlení teroristů, nedokázaly to kvůli naprosto odlišnému myšlení.

Na problém prosazování dobré myšlenky násilím se Simona dívala odlišně od ostatních. V rámci demokracie by se hrubé násilí dít nemělo, jisté násilí se už děje na občanech tím, že jsou donuceni dodržovat zákony, a tento typ násilí považuje za pozitivní, i když při vynucování zákonů může dojít ke zmaření lidského života. S prosazováním dobré myšlenky násilím ostatní studentky nesouhlasí, a to za žádných okolností, kromě Věry a Verči, které tuto cestu připouštějí až po selhání diplomatického způsobu řešení. Při uvedení konkrétního příkladu atentátu na Heydricha si už ve svém názoru většinou nebyly tak jisté, pouze Eva si pořád stála za svým názorem a tvrdila, že ona sama by se nikdy nezapojila do žádné násilné akce.

Samy by podobnou akci nebyly schopné provést, pouze Petra připouští, že možná za určitých okolností. Ostatním v tom brání např. povaha a svědomí (Věra), zbabělost a tréma – „já když mám vystoupit před více lidma, tak ztrácím hlas a třesou se mi ruce.“ (Veronika), dále např. chybějící odhodlání (Verča). Eva nemá kromě odvahy žádný dostatečný politický ani náboženský důvod, podle Simony člověk nemá právo brát život druhému.

V současnosti je v médiích často zmiňováno slovo fundamentalismus. Většinou studentky tuší význam tohoto slova, což vyplývá i z odpovědí na další otázky týkající se fundamentalismu, ale nedokáží jej slovně vyjádřit. Pouze Eva byla schopná pojem souvisleji vysvětlit svými slovy: „Prosazování věcí za každou cenu, chápání radikálních věcí v tom náboženství, např. ne že máš mít každého ráda, ale že máš šířit víru, a pak se z toho udělá, že máš šířit víru za každou cenu.“ Vlastní zkušenost s lidmi fundamentalistického ražení studentky nemají.

Náboženství a terorismus

Všem respondentkám se pod pojmem náboženství vybavila víra, přesvědčení a určité představy, věčné hodnoty. Zajímavý je postoj Evy, která si podtím představu je pouze formální příslušnost k nějaké skupině. Dvěz nich (Eva a Petra) cítí, že pro někoho může být náboženství jistým druhem berličky: „Víra v něco, aby se člověk udržel nad vodou. ”

Studentky většinou kladně hodnotily existující světová náboženství, pouze u islámu kritizovaly určitý radikalismus a postoj k ženám. Velmi zajímavá byla Evina zkušenost s náboženstvím indiánů: „Oni věří, že jsou děti země, jsou mnohem více sžiti s přírodou, viděla jsem i jejich rituální předměty. Desatero nemají, ale oni to mají jinak. Smrt nemají jako takovou hroznou věc, příroda je pro ně posvátnější. Vztah k přírodě žádné jiné náboženství tak na prvním místě nemá. ” Verča oceňovala kladné stránky buddhismu: „Je to určitý přístup člověka k životu, člověk jakoby ničemu nevěří, nemá ideály, kterým věří, ale pracuje sám se sebou. Nemá nic nad sebou, ale on sám je to, k čemu chce dospět. Chce sám sebe změnit, aby byl šťastný. Buddha se snažil najít cestu pro lidi bez hmotného zajištění, aby i ti mohli být šťastní.”

Všem se nelíbí přesvědčování jiných lidí o svém náboženství a určitý nátlak, ať už je to u jakéhokoli náboženství. Konkrétně Věra kritizovala Svědky Jehovovy a muslimy, Veronika mormony. Veronika se rovněž necítí dobře v katolických kostelech: „Zdá se mi to všechno takové moc okázalé, no tak nějak mi to prostě nesedne, ty tlustí andělíčci a tak. ”

Rozdíl mezi křesťanstvím a islámem vidí v přísnějších aomezujících pravidlech islámu, křesťanská pravidla považují za volnější:„Přikázání tam jsou, ale nemusí se tak přesně dodržovat, aby člověk mohl býtdobrý křesťan. Kdežto tady ta islámská náboženství prostě striktně vyžadují, cose má dělat, a když to někdo nedělá, tak je ten špatný a končí to, že těukamenují. ” (Veronika) Negativní hodnocení postavení žen v islámskéspolečnosti se projevilo u všech dotazovaných.

Kulturní rozdíly mezi východní a západní společností vidí ve zvycích a životním stylu a Simona navíc vyzdvihuje fakt, že kultura Západu je postavena na demokratických principech. Eva k tomu navíc poznamenává: „Mají jinou představu o čase, o hodnotách. O peníze jim podle mě moc nejde. Určitě jsou rádi, když je mají, ale asi to pro ně není priorita. Euroamerická kultura, která vyrůstala z křesťanství, je hodně materiální. Je rozdíl v rozlišení času – každá minuta je pro nás drahá, ale oni mají času dost, mohou čekat do věčnosti. Také chápání lidské důstojnosti je jiné.”

Všechny studentky považují věřící lidi za normální a jsou vůči nim tolerantní, pokud nepatří k extremistické skupině a nesnaží se jim svou víru vnutit. Simona: „Člověk, aby byl klidný v životě, by měl v něco věřit. Naopak, jsou mi nesympatičtí lidé, kteří v nic nevěří. ” Podle Evy je i pro ateistu obtížné, aby nějakou víru neměl. Všechny studentky znají ze svého okolí věřící lidi, ale jsou přesvědčeny o tom, že by nebyli schopni a ochotni spáchat nějaký teroristický čin kvůli své víře. Některé z nich zdůraznily, že by se to ani s jejich vírou neslučovalo.

Podle dotazovaných, které měly alespoň minimální představu ofundamentalismu, se fundamentalismus s náboženstvím nutně pojit nemusí,ale v převážné většině tomu tak je. Pouze podle Evy je fundamentalismusodnož náboženství. Jako fundamentalismus bez náboženství si Věra představujenapříklad separatistické hnutí. Studentky si myslí, že náboženství je hlavnímzdrojem fundamentalismu. Může to být jakékoli náboženství, ale Eva vylučujebuddhismus a Veronice připadá divné spojení křesťan fundamentalista.S islámem se fundamentalismus pojí nejvíce.

Přivyslovení slova islám se studentkám vybaví různé pojmy, které znají z médií, jako např. ramadán, džihád, korán, Mekka, atd., a obrazy ze života muslimů.“Když se řekne islám, tak se mi vybaví mešita, klanění a takovéty hábity a odmítání některých základních demokratických principů. Takový prostě úplně jiný život.“ (Petra) Žádná ze studentek kromě Evy nemá osobní zkušenost s islámem. Eva o muslimech říká: „Myslím si, že jsou obecně klidnější, nemají v sobě takové stresy, jsou víc kovaní ve víře, věří víc svým starobylým zvyklostem, mají svůj klid v sobě.“

Po útocích na USA se žádná z respondentek nezačala více zajímat o islám, vědí pouze to, co se dozvěděly z tisku. Svůj názor na islám změnila pouze Věra, která jej nyní bere více „drasticky.“ Na náboženství obecně svůj názor nezměnila ani jedna z nich.

Na spoluvinu islámu mají studentky odlišné názory. Věra si myslí, že je islám určitě vinen, protože teroristé byli muslimové. Simona a Verča jsou názoru, že je islám nikoli vinen, ale spoluvinen. Eva si myslí, že islám rozhodně žádnou vinu nenese, „protože náboženství samo o sobě nemůže být vinno.“ Podle Petry a Veroniky rovněž islám jako náboženství vinu nenese, ale teroristé jej použili jako zástěrku svých vlastních cílů.

Co se týká spoluviny Západu, jsou ji všechny kromě Verči ochotny připustit alespoň částečně. Společně si myslí, že reakce teroristů na chyby Západu a zároveň i reakce USA na teroristický útok byly silně nepřiměřené.

Závěr

Ze všech rozhovorů bylo zřejmé, že se dotazované studentky o útoky z 11. září 2001 a situaci po nich zajímají. Většina z nich neví, co přesně vyjadřuje pojem fundamentalismus, ale spojují si jej s terorismem a extremismem. Náboženství považují za hlavní zdroj fundamentalismu.

Projevuje se u nich rozhodně kladný vztah k náboženství a věřícím, považují je za normální a jsou k nim tolerantní. Nelíbí se jim extremismusa vnucování svého přesvědčení ostatním lidem. Na spoluvinu islámu jako náboženství na teroristických útocích mají odlišné názory, které sahají od představy úplné viny islámu až po jeho absolutní nevinu.

Přestože všechny studentky tvrdí, že teroristické útoky jejich názory neovlivnily, je z rozhovorů patrné, že tomu tak není. Je to dobře znatelnév jistých znacích evidentně inspirovaných útoky z 11. září 2001 (například co se týká vzhledu teroristy).