Ještě není vyhráno

V prosinci se staly dvě významné události, které dávají naději k řešení vleklých dvanáctiletých problémů s Katolickou teologickou fakultou UK v Praze.

Akreditační komise, což je na státu nezávislý orgán složený z odborníků posuzujících způsobilost školy poskytovat vysokoškolské vzdělání, rozhodla odejmout akreditaci u dvou studijních programů a u jednoho programu ji pozastavit. Proti rozhodnutí komise není odvolání. Odejmutí akreditace znamená, že stát přestává poskytovat na daný program peníze a škola nemůže udělovat akademické tituly. Odejmutí se dotklo doktorandských oborů poskytujících postgraduální vzdělání a tzv. kombinovaného magisterského studia, které bylo vytvořeno administrativní přeměnou dálkového studia probíhajícího čtrnáctidenně o sobotách. Důvodem odejmutí u doktorandského studia je, že fakultě chybějí (až na dvě výjimky v neteologických oborech) kvalifikovaní školitelé. (Ne vše z fakulty vzešlé je špatné – např. nedávno byla doktorská práce starozákoníka Josefa Hřebíka oceněna Bolzanovou cenou.) Odejmutí této akreditace fakultě znemožňuje, i teoreticky, aby si sama vychovala své učitele.

Celkovou koncepci kombinovaného studia posoudila akreditační komise jako nezpůsobilou. Absolvent magisterského studia má být schopen tvůrčí odborné práce a k tomu má být náležitě teoreticky vybaven. Studium se sestávalo pouze z přednášek a zkoušek. Chyběly semináře, práce s prameny, písemné práce. Teprve v poslední době začali studenti psát magisterské práce. Mnozí ze stovek studentů, kteří takovéto studium absolvovali a mají magisterské tituly, jsou ostudou univerzity. Ještě závažnější je, že jejich služba církvi může být zcela kontraproduktivní – mohou svým „vzděláním“ lidem uvnitř i vně církve škodit. Nelze však zevšeobecňovat, a navíc oni sami za to nemohou. Důležité je, že tento program je zastaven a stávající studenti asi budou mít možnost dokončit studium v rámci jiné školy.

Fakulta může nadále setrvat ve svazku univerzity díky tomu, že třetí studijní program – denní magisterské studium – byl pouze pozastaven. To dává určité šance k nápravě. V rámci tohoto programu studuje několik desítek studentů, téměř výhradně mužů – adeptů kněžství. Studium bude nutné otevřít ostatním zájemcům a zabezpečit jej novými kvalifikovanými pedagogy. Na pedagogy ani absolventy fakulty se nelze dívat černobíle. Např. dr. Brož, ačkoli podporuje vůdčí osobnost mající odpovědnost za stav fakulty prof. Wolfa, je dobrým novozákoníkem; dr. Prokop, jehož jméno se vyskytuje na seznamu spolupracovníků StB, nebyl špatným pastoralistou; sám prof. Wolf, který fakultu na veřejnosti znemožnil, má ke studentům (svým příznivcům, kterých je většina) laskavý vztah. Někteří studenti, podobně jako před r. 1989 v Litoměřicích, se neomezují na to, co předkládá fakulta a učí se i jinak.

Fakulta podcenila i formální stránku akreditací. Potřebné materiály byly připraveny nedbale a nebyly úplné. Fakultě chyběly některé základní dokumenty a neměla ustaveny některé orgány.

Aby mohla být zjednána náprava, bylo učiněno druhé závažné rozhodnutí. Ministr školství na návrh rektora UK zrušil pravomoci akademických orgánů fakulty a vyhlásil nad fakultou nucenou správu rektora. Toto zcela mimořádné opatření, které zákon připouští jako poslední pojistku, bylo použito vůbec poprvé. Je smutné, že zrovna na nejstarší fakultu v naší zemi. Rektor má teď 120 dnů na to, aby v nejdůležitějších věcech zjednal nápravu. Otevřel fakultu dalším zájemcům, povolal nové učitele, doplnil chybějící dokumenty apod. Bude velmi záležet na tom, komu rektor své pravomoci svěří – koho pověří správou fakulty. Biskup Duka, o kterém se uvažovalo, to zřejmě nebude. Na jednu stranu je to škoda – má představu o fungování vysoké školy, teologii vyučoval na olomoucké fakultě, měl by potřebný respekt. Na druhé straně je potřeba člověka, který se bude problému věnovat sedm dní v týdnu, a na to by D. Duka neměl čas. Správce bude mít nelehký úkol začít vytvářet z nově příchozích pedagogů, ze zbytku stávajících a ze studentů fungující, kooperující organismus otevřený navenek. Fakulta, má-li přežít, musí začít vědecky pracovat, a do této práce vtáhnout i studenty. Není nutné, aby všichni měli stejný názor, akademické prostředí je schopné vstřebat protiklady. Je však nutné se respektovat, vzájemně diskutovat, argumentovat a snášet odlišnosti.

Katolická církevv naší zemi není prostředím, kde by se dařilo osobnostem takto obdařeným vyrůst. Pokud bude zvolena osobnost ze zahraničí, bude mít velké omezení v mnoha oblastech (znalosti specifických poměrů fakulty, univerzity, společnosti, případně jazykovou bariéru, pokud by šlo o cizince). Velký vliv na výběr správce bude mít zřejmě Velký kancléř – pražský arcibiskup. V minulých deseti letech dělal vzhledem k fakultě chybu za chybou. Nyní musí řešit univerzita a stát to, co mohl řešit dříve sám a bez takové ostudy. Dostatečné pravomoci k tomu má a vždy měl. Možností bylo mnoho. Stačilo např. aby se alespoň minimálně zastal vyhazovaných učitelů Halíka, Šplíchala či Štampacha. Mohl trvat na svém vetu při několika volbách děkana. Mohl strůjcům vzpoury odejmout kanonické mise. Věřme, že nyní již bude mít šťastnější ruku a nebude dlouhodobému procesu obnovy fakulty bránit. Arcibiskup Vlk to nemá lehké. Např. seminář (formační zařízení pro kandidáty kněžství) na rozdíl od fakulty má pod svojí kontrolou. Snaží se, aby se kněžími nestávali lidé nezpůsobilí (např. duševně nemocní). Nicméně je znám z Prahy případ, kdy tři ze semináře z rozumných důvodů vyloučení adepti kněžství dvou mimopražských diecézí žijí společně v jednom klášteře a vytvářejí jakýsi miniaturní „trucseminář“. Arcibiskup se zřejmě oprávněně obává, že v případě vyhroceného konfliktu s fakultou by neměl podporu zdaleka všech kolegů biskupů.