Některé politické strany chtějí manželství i pro páry stejného pohlaví. Jiní v čele s lidovci začali naopak bojovat za manželství jako svazek výhradně muže a ženy. Navrhují dokonce změnu ústavy, aby se vyloučily ostatní možnosti.
Co o problému říká bible? Ta vskutku stejnopohlavní svazky nepopisuje. Zná jen dvě formy manželství. Buď tu, kterou chtějí současní konzervativci fixovat ústavou, anebo manželství jako svazek muže a většího počtu žen, jak to praktikovali dávní králové Izraele a jiní starověcí potentáti předtím, než se v Levantě prosadilo jednoženství.
Nový zákon se manželstvím zabývá spíše okrajově. Milostný vztah mezi mužem a ženou sice slouží jako metafora vztahu Ježíše a církve, ale od reálného ženění a vdávání svatý Pavel odrazuje s ohledem na apokalyptickou situaci a nutnost se plně věnovat Pánu. Nikde se však neřeší technické a právní detaily s výjimkou toho, že se zapovídá, aby biskup měl více manželek (z čehož nepřímo plyne, že někteří raní křesťané více manželek měli, a dokonce takto aspirovali na biskupy). A jak píše Pavel Hradilek v tomto čísle Getseman v liturgickém seriálu, církev se do věci příliš nemíchala ještě dlouho. Ani se nenamáhala asistovat uzavírání manželských svazků – přenechávala to samotným svatebčanům a svatba se konala podle běžných občanských zvyklostí té doby. Dodnes se v katolické dogmatice dochovala představa, že manželství je sice svátost, jejímuž obřadu obvykle předsedá duchovní, ale udělují si ji snoubenci sami. Na formě tolik nezáleží, důležitý je obsah: láska, úcta a věrnost.
Pavel Hradilek popisuje různé formy uzavírání církevního sňatku, jak se od středověku vyvinuly. Není v nich na prvním místě různost pohlaví snoubenců – ta se předpokládá sama sebou. Důraz se klade na prosbu o boží požehnání a také na pomoc obce páru, neboť lidské vztahy jsou křehké a potřebují podpořit. A to je, oč bychom měli usilovat u každé lidské lásky, ať osob různého pohlaví nebo ne, ať manželské nebo ne, ať dvojice nebo třeba celé široké rodiny. Od biblických dob se společnost proměnila a zkomplikovala, a tak vznikají nové skutečnosti, s kterými se před tisíci lety nepočítalo. Ale láska pořád trvá a pořád trvá potřeba toho, co vyjadřují slova modliteb svatebního obřadu: potřeba božího požehnání a vzájemné pomoci lidí.
Letní dvojčíslo Getseman dále obsahuje zprávu Martina Grubera o velšském biskupu a mnichu Davidu z Menevie a dva delší texty, vzaté ze závěrečných prací absolventů Teologie křesťanských tradic.
Mystika „se snaží popsat tajemství božího sebesdělení“ z perspektivy lidské zkušenosti a s cílem praktického „prohloubení našeho vztahu s Bohem“, píše Eliška D. Härtelová. Uvažuje o mystickém textu Zrcadlo prostých duší pocházejícím z doby, kdy se na českém trůně střídali Přemyslovci a Lucemburkové. Dříve nebyl znám jeho autor; dnes se má za to, že jím byla bekyně Markéta Porete, upálená roku 1310.
A dlouhý článek s dlouhým názvem od Daniela Litvana uvádí do křesťanské dospělosti podle C. S. Lewise; i autor Narnie byl zároveň teologem a mystikem.
Přeji vám dobré počtení a radostné léto.
Poslední komentáře