Kongres katoliček a katolíků

Kongres Katoliczek i Katolików (https://kongreskk.pl/) je polská, před několika lety spontánně vzniklá iniciativa, snažící se o obnovu římskokatolické církve. Iniciativa propojuje velmi různorodé osobnosti, které spojuje zkušenost neudržitelného stavu církve v Polsku. S jistým zjednodušením lze říci, že se jedná o jakousi masovou „vzpouru laiků proti episkopátu“.

Příčiny vzniku Kongresu

Osm let vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského (2015-2023) vedlo k úzkému provázání strany a episkopátu. Podle biskupů by měl každý katolík volit PiS. Téměř jediné společenské téma, kterým se biskupové věnovali, byly potraty. Prosadili jejich zákaz prakticky ve všech případech. K jiným společenským problémům mlčeli. Přispívali tak k polarizaci církve a společnosti. Mnozí např. koketovali s extrémními nacionalistickými kruhy. Arcibiskup Jędraszewski, lodžský metropolita, mlčel, když ultranacionalistické bojůvky z bohoslužby, které předsedal, pochodovaly a křičely „Na stromech budou místo listí viset komunisté". Podobné excesy se udály v Bialystoku, na Jasné Hoře v Čenstochové, ve Vratislavi.

Sexuální zločiny duchovních byly stále zametány pod koberec. Tato „metoda“ prosazovaná v celé církvi Janem Pavlem II. vedla i ke kritickému pohledu na papeže těšícího se do té doby v rodném Polsku velké popularitě. Na jedné straně, když byl prohlášen za svatého, nesmí na něm ulpět asi stín podezření. Na druhé straně je vykreslován jako cynický gangster, který zavíral oči a podporoval sexuální predátory.¹

Situace, kdy církev, ve své většině, není místem hlásání evangelia, ale stojí na jedné straně polarizované společnosti, má kořeny již po r. 1989. Vláda PiS pouze tyto procesy akcelerovala. Po r. 1989 ti, kdo chtěli církev obnovit, modernizovat, prohráli nad proroky polského nacionalismu, který chrání Polsko před „zlou Evropou a celým západním světem“.

Napojení církve na vládnoucí státostranu vedlo k obrovskému poklesu jejích členů, lidé se přestávají k církvi hlásit. Zejména v řadách mládeže je to markantní.

Kdo iniciativu tvoří

K iniciativě se může připojit kdokoli. Zaznívá v ní pestrost názorů. Tím, že vznikla mezi intelektuály, často akademiky, může existovat. Akademici jsou připraveni akceptovat různé názory vedle sebe a racionálně o nich diskutovat. Iniciativa je poměrně masová. Odhadem na ní participují stovky, možná menší tisíce mužů, žen, různého věku, různých spiritualit, lidí napojených na církev s různou intenzitou, lidí s různou sexuální orientací, laiků i kněží (biskupové k iniciativě mlčí), lidí nejrůznějších oborů lidské činnosti, atd.

Způsob práce kongresu

V převážné míře se aktivity Kongresu odehrávají na internetu. Téměř denně se uskuteční některé regionální setkání, či setkání některé odborné skupiny. Řadu video či audio nahrávek lze najít na webové stránce Kongresu.

Pro podporu činnosti bylo vytvořeno jakési desatero. K jednotlivým bodům jsou k disposici instruktážní texty, videa či audia.

1. V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě.

2. Naslouchání je první krok, ale vyžaduje otevřenou mysl a otevřené srdce, bez předsudků.

3. Všichni jsou vybízeni, aby mluvili odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou.

4. „Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie.

5. Synodalita slouží misijnímu poslání církve; všichni členové jsou voláni k tomu, aby se na něm podíleli.

6. Dialog si žádá vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje také vzájemné porozumění.

7. Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má při synodální cestě zvláštní místo.

8. Synodální církev je církev, ve které je uplatňována spoluúčast a spoluodpovědnost.

9. V synodálním stylu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství.

10. Synodalita s sebou nese vnímavost pro změnu, formaci a neustálé učení se.

Právní rámec kongresu

Jako hnutí vzniklé odspodu Kongres Katoliczek i Katolików žádný právní rámec neměl a v podstatě nemá dodnes. Webovská stránka kongresu www.kongreskk.pl byla ale 15. 6. 2021 registrována u polského správního orgánu. Aby bylo průhledné hospodaření s financemi, byla 25. 3. 2022 registrována Nadace kongresu.

Druhé fórum kongresu

Poslední víkend v listopadu loňského roku se uskutečnilo již druhé fórum pod heslem „Současnost církve“, tentokrát v prostorách Baltské filharmonie v Gdaňsku. Fórum se věnovalo několika tématům.

Dr. Piotr Ciacek z varšavského Klubu katolické inteligence přednesl výsledky sociologického výzkumu vnímání obrazu církve v očích věřících. Probíhá a bude dále probíhat postupná destrukce církve. Během vlády PiS se k církvi přestalo hlásit 24% obyvatel. Zejména církev ztratila mladé lidi. Výzkum doložil i významné „vměšování“ církve do politiky.

K tématu sexuálního zneužívání, hovořila Marta Titaniec, spoluautorka iniciativy „Ublížení v církvi", která představila dosavadní aktivity Nadace svatého Josefa v této oblasti. Kromě vystoupení domácích odborníků - P. Jacka Prusaka SJ a prof. Błažeje Kmieciaka - se o zkušenosti ze svých zemí podělili např: Jean-Marc Sauvé, předseda francouzské nezávislé komise pro sexuální zneužívání v církvi, a americká psycholožka přednášející na Harvardově univerzitě, světová odbornice na sexuální predátory, Dr. Anna Selterová. Diskuse se týkala využití zahraničních zkušeností v Komisi pro sexuální delikty v církvi v Polsku, které by ale musela mít pravomoci, být nezávislá na episkopátu a nestranná.

Dalším tématem byla polská synodální cesta. Jak vypadá, jaké scénáře jsou zde možné, jak bojovat s hromadícími se obtížemi, čím se liší od cesty v jiných zemích? Zajímá polské věřící vůbec, co je to synodalita a kam směřuje? Nebo chtějí setrvat ve statu quo? Základem pro debatu byly zkušenosti z jiných zemí - Irska, Německa, Latinské Ameriky. Doplnila je Marta Abramowiczová, autorka reportážní publikace „Irsko vstává z kolen".

Pracovní skupiny

Obtížné otázky víry a nevíry

Mezináboženský dialog

Ekumenické vztahy

Moc v církvi

Péče o stvoření

Vztahy státu a církve

Sociální řád

Manželství a partnerské svazky

Ženy v církvi

Pastorace mládeže

Vztahy mezi duchovními a laiky

Během psaní tohoto příspěvku vznikla nová skupina zabývající se bioetikou

Budoucnost?

Aktivisté Kongresu Katoliczek i Katolików jezdí po celém Polsku a snaží se, aby Kongres nepůsobil jen na internetu, ale aby vznikaly lokální skupiny, které budou apelovat na odpovědnost i práva vycházející z obecného kněžství všech pokřtěných, podporující synodální proces, kolegialitu, dialog s hierarchií. Biskupové ovšem k tomu nemají důvěru a raději mlčí. Několik málo z nich je schopno projevit sympatie, ovšem zcela anonymně, tak aby o tom ostatní kolegové nevěděli. Představa, že lze většinu biskupů „dotlačit“ k provádění reforem v církvi, k přizvání laiků k řízení církve, je, podle mého názoru, utopická. Kapři si sami svůj rybník nevypustí. Biskupové ovšem nepředstavují hlavní problém, tím jsou laici sami. Být církví vyžaduje nejen odvahu, ale i nasazení, které si velká část laiků nedokáže představit či k němu nemá podmínky. Aktivita Kongresu je podmínkou nutnou, ale nikoli dostačující. Je zapotřebí těch, kteří budou vize Kongresu naplňovat a budou církví biskupům a mnohým kněžím navzdory. To není tak jednoduché, jak se zdá. V únorovém čísle Getseman² jsem referoval o aktivitě manželského páru, který s pomocí jednoho dominikána dokázal obejít jak nefunkční „výuku náboženství“ ve škole, tak biskupy a zorganizovat přípravu na 1. sv. přijímání a vlastní slavení mimo farnosti, ve skupinách rodin. To považuji za zdařilé uplatnění subsidiarity v církvi s využitím obecného kněžství.