Zprávy

Nový generální sekretář ERC v ČR

(MV) Valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR (ERC) dne 13. listopadu 2024 zvolilo novým generálním sekretářem Mariána Čopa, sborového faráře slovenského sboru Evangelické církve augsburského vyznání v ČR (ECAV) v Praze . Marián Čop se narodil v roce 1973 v Prešově. Ordinaci přijal ve Slovenské evangelické církvi augsburského vyznání v roce 1997. Působil v Kalinově, v Modré a v letech 2009–2012 byl konseniorem Bratislavského seniorátu. V únoru 2012 byl instalován do služby sborového faráře slovenského sboru ECAV v Praze, v dubnu 2012 byl uveden do úřadu superintendenta ECAV. V roce 2018 byl úřad superintendenta přejmenován na úřad biskupa. Službu biskupa zastával do roku 2023. Volba nového biskupa ECAV na zasedání synodu v listopadu 2023 a v dubnu 2024 byla neúspěšná (Marián Čop byl jedním z kandidátů). V letech 2017–2023 zastával funkci 2. místopředsedy ERC.

Generální sekretář je volený na čtyřleté funkční období a je spolu s předsedou statutárním orgánem ERC. Předsednictvo ERC, tj. předseda a dva místopředsedové, je voleno valným shromážděním na dvouleté funkční období. V letech 2023–2025 působí ve složení: předseda Tomáš Tyrlík, biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání (SCEAV); 1. místopředsedkyně Ivana Procházková, superintendentka Evangelické církve metodistické; 2. místopředseda Bronislav Matulík, místo-předseda Rady Církve bratrské (CB); náhradník Pavel Pokorný, synodní senior Českobratrské církve evangelické (ČCE).

Předseda ERC Tomáš Tyrlík jménem valného shromáždění poděkoval odstupujícímu generálnímu sekretáři starokatolickému knězi Petru Janu Vinšovi, který vedl úřad Ekumenické rady církví po osm let (2016–2024).

Ekumenická rada církví v České republice je společenstvím křesťanských církví, které vyznávají Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele podle Písem Starého a Nového Zákona a usilují uskutečňovat své poslání společně ke slávě jednoho Boha, Otce i Syna i Ducha svatého. V současnosti sdružuje 13 členských církví. Římskokatolická církev má statut církve přidružené. Jako pozorovatelé mohou být přijaty církve i náboženské společnosti, které souhlasí s cíli ERC, avšak z věroučných či jiných důvodů nechtějí či nemohou být plnými členy ERC. Pozorovatelé nejsou vázáni věroučnou bází ERC. Tento status mají: Církev adventistů sedmého dne, Federace židovských obcí v České republice a Církev Křesťanská společenství.

Valné shromáždění je vrcholným orgánem ERC, které tvoří zástupci delegovaní členskými církvemi, nejvíce tři za každou církev, z nichž alespoň jeden musí být laik.

Prohlášení valného shromáždění ERC v ČR k situaci v pravoslavné církvi

(ERC/MV) Valné shromáždění ERC v ČR přijalo na svém zasedání prohlášení k současné situaci v pravoslavné církvi tohoto znění:

„Valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR konané 13. listopadu 2024 v Praze vyjadřuje svou podporu těm z vedení Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, a těm duchovním a řadovým členům Pravoslavné církve, kteří vzdorují snahám o zneužívání služby, vlivu nebo moci církve ve prospěch politických a mocenských zájmů ruských zpravodajských služeb a Ruské federace.

Evangelium a Boží moc ke smíření v Ježíši Kristu — kéž je nám všem inspirací, místem a nástrojem utěšení i napomenutí, a zdrojem svobody od politických a mocenských tlaků.

Valné shromáždění pověřuje předsednictvo ERC k zahájení jednání s vedoucími představiteli Pravoslavné církve v Českých zemích a na Slovensku.“

Nová kniha o vztazích mezi katolickou církví a Asyrskou církví Východu

(MV) Dne 11. listopadu 1994 podepsali papež Jan Pavel II. a katolický patriarcha Mar Dinkha IV., zastupující katolickou církev a Asyrskou církev Východu, historickou Společnou christologickou deklaraci, která ukončila 1500 let starý věroučný spor vzniklý na Efezském koncilu (431).

U příležitosti třicátého výročí této přelomové deklarace vydalo Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů ve své ediční řadě Ut Unum Sint (č. 8) pamětní svazek s názvem Katolická církev a asyrská církev Východu. Kniha přináší klíčové dokumenty z procesu usmíření mezi oběma církvemi, včetně projevů pronesených během oficiálních návštěv, společných prohlášení, dohod a komuniké Smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou církví a Asyrskou církví Východu.

Ve společné předmluvě papež František a katolikos-patriarcha Mar Awa III. vyjadřují naději, že „tato pamětní kniha, která shromažďuje dokumenty označující naši společnou cestu, nás bude inspirovat k novým odvážným krokům, aby nejdelší rozdělení v dějinách církve bylo z Boží milosti jako první uzdraveno - 'aby svět uvěřil'" (J 17,21).

Asyrská církev Východu patří mezi starobylé východní církve, jejichž samostatný vývoj je spojován s christologickými spory v 5. století. Někdy se ještě v rámci těchto církví rozlišuje tzv. preefezská ortodoxie, tj. neuznávající rozhodnutí efezského koncilu (431), kam patří Asyrská církev Východu (označovaná někdy jako nestoriánská církev), a tzv. prechalcedonská ortodoxie, tj. neuznávající rozhodnutí chalkedonského koncilu (451).

Od 7. století rozvíjela Asyrská církev Východu velmi dynamickou a účinnou misijní činnost na Dálném východě, díky níž se sféra vlivu této církve rozrostla přes Střední Asii a Indii až do Číny. V raném středověku byla největším křesťanským společenstvím na světě. Úpadek církevního života ve Střední Asii a v Číně přišel ve 2. polovině 14. století odnětím podpory a pronásledováním ze strany panovníků čínského císařství a Timúrovské říše. Úpadek pokračoval poté, když na počátku 16. století Osmané dobyli velkou část oblasti vlivu církve. Od 16. do 19. století vedli Asyřané uzavřený život, v němž o jmenování biskupů rozhodovaly rodinné klany a katolikos byl zároveň světskou hlavou tohoto etnika.

Během 1. světové války bojovali Asyřané na straně Rusů a Britů proti Turkům a byli vyhnáni ze svých tradičních sídelních oblastí. Jen asi třetině z nich se podařilo uprchnout do oblasti kolem Bagdádu, která byla pod britskou nadvládou. V roce 1933 byl patriarcha z Iráku vyhnán a po pobytu na Kypru a v několika evropských hlavních městech se nakonec na počátku 40. let 20. století usadil v asyrské diaspoře v Chicagu (Illinois/USA). Od roku 2015 sídlí nejvyšší představitel církve katolikos-patriarcha (neoficiálně označovaný jako tzv. asyrský papež) opět v Iráku, ve městě Irbíl. Za katolikose-patriarchy Mar Dinkha IV (1976–2015) se Asyrská církev Východu stále více otevírala ekumenickému dialogu. Od podpisu christologické deklarace v roce 1994 se zástupci asyrské a katolické církve pravidelně setkávali k ekumenickým rozhovorům, které vedly k pozoruhodnému sblížení mezi Asyrskou církví Východu a Chaldejskou katolickou církví, tj. východní katolickou církví vzniklou z části Asyrské církve Východu, která v 16. století uzavřela unii s Římem. V červenci 2001 povolily vatikánské úřady omezené eucharistické společenství mezi Asyřany a Chaldejci.