Jste zde

135 - leden 2003

autor: 

 

Oltář z pátého století, S. Quénin, Francie

Cyklus věnovaný vnitřnímu vybavení liturgického prostoru otevíráme heslem oltář, protože oltář je nedůležitějším bodem a úběžníkem celého chrámu. Latinský termín altare má pravděpodobně původ ve slově altus - vysoký, případně alta res - vyvýšená věc, a používal se k označení prostoru, kde se obětovalo bohům. Odtud pojem převzali církevní otcové i latinská liturgie.

Podobou se ale oltář raně křesťanský od pohanského podstatně lišil, protože přijal spíše podobu stolu užívaného pro sekulární účely v antickém domě. Nejstarší známé oltáře mají podobu pravoúhlé, lehce obdélné desky stojící na jedné, čtyřech či pěti nohách. Zpočátku byly užívány ke zhotovování oltáře jak kámen, tak dřevo. Později, od 6. stol., začala církev preferovat oltáře kamenné, kvůli jejich monumentálnímu charakteru a trvanlivosti.

Ve stejném století také sílíkult ostatků, který si vynutil proměnu oltáře na tzv. oltář tumbový, jehož nedílnou součástí byl právě hrob mučedníka. Sarkofág býval obklopen zdobnou mřížkou, fenestellou confessionis, dovolující věřícím zbožný dotyk.

Z této formy se vyvinul tvar oltářního stolu, tvořeného deskou - mensou a nohou - stipes, který byl užíván od ranného středověku až do 20. století. Obdobný tvar mají oltáře v luterských kostelech, zatímco reformované evangelické církve se záhy vrátily k prvotní formě oltářního stolu. Tento typ je postupně preferován i v církvi katolické po II. vatikánském koncilu.

Prvotní umístění oltáře v ranně křesťanské basilice bylo těsně před apsidou, v níž byl shromážděn klérus. V průběhu staletí se ale posouval více ke středu lodi, aby se pak opět vracel, a asi v 9. století našel definitivní místo při východní stěně kostela v presbytáři, což zároveň způsobilo definitivní otočení předsedajícího zády k lidu opět až do II. vatikánského koncilu.

K oltáři jako centru posvátného prostoru se také po celé dějiny křesťanství upírala zvláštní pozornost umělců. Z raně křesťanských stolů, střídmě zdobených srozumitelnými symboly, postupně vyrostly velkolepé gotické archy s nákladně zdobenými retabuly, s nimiž si ovšem v ničem nezadají monumentální oltářní architektury barokní.

V současné době se klade důraz především na důstojnost oltáře, která se projevuje též ve střízlivé, neokázalé a prosté výzdobě.

Jan Klípa