Jste zde

Proč musí Bush vést tuhle válku?

rozhovors Eugenem Drewermannem

Eugen Drewermann (1940) je pravděpodobně nejčtenější a nejdiskutovanější německý teolog. V letech 1979 až 1991 vyučoval dogmatiku na Katolické teologické fakultě v Paderbornu. Poté mu bylo odebráno církevní povolení vyučovat. O rok později byl suspendován z kněžského úřadu. Drewermann, který studoval rovněž psychoanalýzu, publikoval více než 70 knih a má vlastní psychoanalytickou praxi.

SPIEGEL: Pane Drewermanne, americký prezident George W. Bush používá často náboženské termíny: mluví o ose „zla“, o „křížové výpravě“ proti teroru. Po havárii kosmické lodi Columbia citoval proroka Izajáše, často uzavírá své projevy obratem: „Bůh chraň Ameriku“. Je Bush přesvědčivým křesťanem?

Drewermann: Jeho rétorika prozrazuje snahu přesvědčit veřejnost pomocí náboženských představ o jeho způsobu výkonu moci, zvláště o velkolepých možnostech křížové výpravy proti zlu.

SPIEGEL: Jaké důsledky má dělení lidstva na dobré a zlé?

Drewermann: Takové bipolární vnímání dějin je ideologicky mimořádněnebezpečné a z psychologického hlediska přímo zaslepené. Mýty perského dualismuse využívají ke zdůvodnění absolutní bezohlednosti. Copak nevidí, že všechno,co nazývá zlým, převzal dávno do své vlastní praxe?

SPIEGEL:Chcete snad srovnávat Saddáma Husajna a George W. Bushe?

Drewermann: Kdo bojuje proti terorismu tak jako Bush, znásobuje zlo. Američané by měli dát světu příklad efektivního odzbrojování a měli by to obrovské množství peněz, které investují do války, použít na boj proti příčinám války. Američané zredukovali své výdaje na potlačování chudoby ve světě přesně na 1,7 miliardy dolarů. To není ani tolik, co vydají za dva dny na armádu.

SPIEGEL: Zjevně tedy Bushe považujete spíše za zločince než za stoupence Ježíše z Nazareta.

Drewermann: Kdo z Nového zákona vyčetl povinnost k preventivní válce, kdo si bere z horského kázání legitimaci svévolně zabít statisíce lidí, buď křesťanství nepochopil, nebo se od něho na míle vzdaluje. Člověk nemůže jít přes mrtvoly, pokud chce kráčet po cestě Kristově.

SPIEGEL: Proč Bush přesto používá náboženský jazyk?

Drewermann: Jde o to získat hlasy části americké populace ovlivněné biblí. Ta je náboženským jazýčkem na vahách. Mezitím je také běžné stavět se jako prezident do pozice boží vyvolenosti. S tím souvisí i stylizace Spojených států jako „God´s own country“ („Boží vlastní země“). Žijí tam v klamné představě, že mají jako velký národ od Boha zvláštní misionářské poslání řídit osudy světa.

SPIEGEL: Pochází odtud intolerance americké vlády vůči německému postoji v iráckém konfliktu?

Drewermann: Bush přesouvá náboženský nárok absolutního postavení na mocenskopolitické, geostrategické a ekonomické cíle. Odtud jeho postoj: kdo není s námi, je proti nám. Do této souvislosti je třeba zařadit neuvěřitelnou pýchu, s níž Bush odmítl podat ruku spolkovému kancléři, který ho zrovna neposlouchá jako aportující pes. Takového šovinistického, zdánlivě náboženského spasitelného nároku se lze jen děsit.

SPIEGEL: Je možné tento postoj americké vlády vztahovat pouze na Bushe?

Drewermann: V jistém smyslu je Bush obětí duchovního postoje, který je velmi hluboce zakořeněn u evangelikálů, pravicových extremistů a fundamentalistů křesťanského ražení. Navíc se obklopil skupinou ministrů svého otce z doby války v Perském zálivu. Viceprezident Dick Cheney povýšil s ropnou společností Halliburton na velkododavatele Pentagonu, Colin Powell se sice jeví jako umírněný, ve skutečnosti ale nikdy nebyl jiný než podřízený aktuální moci. Condoleeza Riceová je vrcholně ctižádostivá dáma a nehlásá nic než válku. Paul Wolfowitz obšťastňuje svět představou, že válka v Iráku přinese celému světu blahobyt, demokracii a lidská práva.

SPIEGEL: Pokud u Bushe narůstají fundamentalistické postoje, jaká je jeho psyché (duše)?

Drewermann: Z psychoanalytického hlediska můžeme předpokládat, že se základní náboženský postoj řídí zvnitřněnými hodnotami rodičů. Bush senior už v první válce proti Iráku v roce 1991 prohlásil, že výsledkem války může být jen vítězství dobra. Toto vítězství dobra stálo v Iráku život více než 200 000 lidí a ze statisíců udělalo mrzáky. Politika embarga způsobila smrt více než milionu lidí. Jak může někdo používat slovo „dobrý“ tak hrůzným způsobem?

SPIEGEL: Chcete se vší vážností tvrdit, že Bushova politika ohledně Iráku je syntézou otcovského komplexu a náboženského fundamentalismu?

Drewermann: Náboženská složka se mohla propojit s ukončením jeho problémů s alkoholismem. Alkoholici kompenzují těžké komplexy méněcennosti - Bush byl léta považován za neschopného člena rodiny - drogou, oddaností a žoviálností. Když se poté alkoholismu zbaví, takzvaně se obrátí, snaží se dokonale naplňovat zvnitřněná měřítka svého Nadjá. Pro George W. splývá Bůh a vlastní otec do úkolu vést ještě větší a ještě lepší válku než jeho otec - s pomocí Otce v nebesích. To všechno je propojením individuální neurózy a falešné sociálně-psychologické představy: syndrom překonávání druhých a touha obšťastňovat svět.

SPIEGEL: Existuje naděje, že se prezident z tohoto zajetí osvobodí?

Drewermann: Muselo by se jednat s potenciálním protivníkem, s Irákem, a musela by se společně hledat východiska z krize. O to se pokoušejí Evropané. Ale Bush - jediný vlastník moudrosti a moci - to světu zakazuje. Je jako vycvičená mluvící loutka Pentagonu a ropného průmyslu.

SPIEGEL: Jednou jste označil válku jako nemoc. Leží ohnisko infekce ve Washingtonu nebo v Bagdádu?

Drewermann: Ohnisko infekce se nachází v každém, kdo věří, že může problémy vyřešit násilím. Válka je výsledkem šílené myšlenky, že si člověk může vybombardovat právo hlavněmi hrozivějších děl a účinnějšími raketovými systémy. Válka je selhání spravedlnosti vůči lidem.

SPIEGEL: Selhání, k němuž Saddám Husajn podstatným způsobem přispívá.

Drewermann: Irák nepředstavuje žádné skutečné nebezpečí. O vlastnictví atomových zbraní už nemluví ani Condoleeza Riceová, prostě proto, že to není pravda. Chemické zbraně mají podle informací Scotta Rittera, který až do roku 1998 prováděl zbrojní kontroly v Iráku, dobu rozpadu pět let. To znamená, že takové zásoby už neexistují. Leda, že by byly v dalších letech znovu vyrobeny za mimořádně přísného dohledu amerických kontrolorů. Pro to neexistuje žádný sebemenší důkaz. Američané sami tvrdili, že všechno, co se pohybuje na zemi, by mohli vidět - a zničit.

SPIEGEL: Odkud berete svůj optimistický názor? V Iráku je údajně ukryto 8500 litrů antraxu.

Drewermann: Sám Donald Rumsfeld v roce 1983 vybavil Irák původcem sněti slezinné, když chtěl vycvičit a poštvat Saddáma Husajna jako psa na řetězu proti iránským ajatolláhům. V sousedství Iráku mimochodem sotva existuje nějaký stát, který takovými prostředky nedisponuje.

SPIEGEL: To ale nedělá Irák lepším.

Drewermann: Někdo ale přece nemůže chtít jeden stát jednostranně odzbrojit, když sám v poměru jedna ku tisíci vlastní ve svém arzenálu všechnoto, co chce odstranit u druhého. Irák je ve srovnání s jinými vyzbrojenými státy jako krysa proti slonovi.

SPIEGEL: Nespatřujete rozdíl v tom, že Spojené státy americké jsou uspořádány demokraticky, ale v Iráku vládne diktátor?

Drewermann: Rozdíl je stále chatrnější. Ve Spojených státech si můžete moc koupit. S tím důsledkem, že Bush nyní musí hájit zájmy zbrojního a ropného průmyslu, kterými byl sponzorován. Ve Spojených státech tedy nemáme demokracii, ale spíše plutokracii. Volební boj je proto bezobsažná propagandistická show. Velká část Američanů se samotných prezidentských voleb neúčastní.

SPIEGEL: Od 11. září není většině Američanů lhostejná přinejmenším bezpečnostní politika.

Drewermann: Je to především strach, který vede Američany k tomu, aby se shlukovali za svým prezidentem. Už neexistují média, která by mohla americký národ objektivně informovat. Vláda je mezitím tak cynická, že chce média zahrnout do propagandistického vedení války.

SPIEGEL: Ještě ale existuje zaručená svoboda tisku.

Drewermann: Jen formálně. Ve skutečnosti zažívají svobodu tisku tak, že si média sotva všimnou dvaceti pěti tisíc lidí z amerického mírového hnutí, kteří demonstrují před Bílým domem proti válce. Kritické hlasy jako Gore Vidal, Noam Chomsky nebo Howard Zinn mohou psát nebo říkat co chtějí, ale nemají žádný ohlas v médiích. I v Německu je stále obtížnější otevřeně vyjadřovat kritické názory vůči válce, ačkoli se vláda vyslovila proti účasti na válce proti Iráku.

Rozhovor pro SPIEGEL ON LINE (11. 2. 2003) vedl Alexander Schwabe, z němčiny přeložil Tomáš Hartman