Lettner. Dóm v Naumburgu, kol. 1260
Zatímco na východě se chórové zábradlí vyvinulo v ikonostas,
v západních chrámech tento vývoj vedl ke vzniku lettneru. Jako lettner
se označuje vysoká zděná přepážka oddělující uprostřed kostela prostor
pro laiky - loď - od prostoru v němž se k bohoslužbě shromažďoval
kapitulní klérus či řeholníci - chór. Lettnery se stavěly v poměrně
krátkém časovém úseku pozdního středověku a renesance mezi 13. a 16.
stol. Jejich konec je přímým důsledkem nařízení tridentského koncilu,
které stanoví, že v chrámovém prostoru nesmí nic zakrývat pohled na
hlavní oltář. Většina lettnerů byla tedy do konce 17. stol. odstraněna
a dnes je nalezneme zejména v zemích s protestantskou tradicí, v Německu
a v Anglii.
Německé slovo lettner nemá český ekvivalent a jeho původ je
v latinském termínu lectionarium, tedy čtecí pult. Na vrcholu lettneru
totiž bývalo místo, odkud se četla epištola a evangelium a též se tam
často nacházela zpěvácká tribuna. Obojí pak bylo přístupné po
vnitřních schodištích. Kromě čtení a v ojedinělých případech kázání byla
tedy shromážděnému lidu zbylá část liturgie nepřístupná. To vedlo
později ke vzniku liturgie pro lid, která se konala u oltáře, jenž byl
postaven uprostřed západní strany lettneru.
Z hlediska liturgického je tedy zřejmé, že v případě lettneru šlo o
jeden ze středověkých nešvarů, proti timž byla zaměřena mnohá ustanovení
tridentského koncilu. Z hlediska umělecko-historického jsou ovšem
lettnery svrchovaně zajímavé, protože byly často bohatě architektonicky,
sochařsky i malířsky zdobeny. Výzdoba se pak řídila ucelenými
teologickými programy jako například v německém Naumburku, kde můžeme
v horní řadě vidět osm reliéfů s náměty z Kristových pašijí a výzdobu
vlastního vchodu do chóru pak tvoří Ukřižování s Pannou Marií a sv.
Janem. Kristus na středním sloupku, pod jehož rozpřaženými
pažemi vstupující prochází pak odkazuje na slova „Já jsem cesta...", či
„Já jsem dveře, kdo vejde skrze mne, bude zachráněn..."
Jan Klípa
Poslední komentáře