137 - březen 2003

Lettner. Dóm v Naumburgu, kol. 1260

Zatímco na východě se chórové zábradlí vyvinulo v ikonostas, v západních chrámech tento vývoj vedl ke vzniku lettneru. Jako lettner se označuje vysoká zděná přepážka oddělující uprostřed kostela prostor pro laiky - loď - od prostoru v němž se k bohoslužbě shromažďoval kapitulní klérus či řeholníci - chór. Lettnery se stavěly v poměrně krátkém časovém úseku pozdního středověku a renesance mezi 13. a 16. stol. Jejich konec je přímým důsledkem nařízení tridentského koncilu, které stanoví, že v chrámovém prostoru nesmí nic zakrývat pohled na hlavní oltář. Většina lettnerů byla tedy do konce 17. stol. odstraněna a dnes je nalezneme zejména v zemích s protestantskou tradicí, v Německu a v Anglii.

Německé slovo lettner nemá český ekvivalent a jeho původ je v latinském termínu lectionarium, tedy čtecí pult. Na vrcholu lettneru totiž bývalo místo, odkud se četla epištola a evangelium a též se tam často nacházela zpěvácká tribuna. Obojí pak bylo přístupné po vnitřních schodištích. Kromě čtení a v ojedinělých případech kázání byla tedy shromážděnému lidu zbylá část liturgie nepřístupná. To vedlo později ke vzniku liturgie pro lid, která se konala u oltáře, jenž byl postaven uprostřed západní strany lettneru.

Z hlediska liturgického je tedy zřejmé, že v případě lettneru šlo o jeden ze středověkých nešvarů, proti timž byla zaměřena mnohá ustanovení tridentského koncilu. Z hlediska umělecko-historického jsou ovšem lettnery svrchovaně zajímavé, protože byly často bohatě architektonicky, sochařsky i malířsky zdobeny. Výzdoba se pak řídila ucelenými teologickými programy jako například v německém Naumburku, kde můžeme v horní řadě vidět osm reliéfů s náměty z Kristových pašijí a výzdobu vlastního vchodu do chóru pak tvoří Ukřižování s Pannou Marií a sv. Janem. Kristus na středním sloupku, pod jehož rozpřaženými pažemi vstupující prochází pak odkazuje na slova „Já jsem cesta...", či „Já jsem dveře, kdo vejde skrze mne, bude zachráněn..."

Jan Klípa