Jste zde

Zprávy

autor: 

Diskuse mezi baptisty o křtu

Mezi baptisty probíhá v současné době poměrně napínavá diskuse o uznání křtu jiných křesťanských církví a společenství.

Doposud tomu bylo tak, že každý, kdo se chtěl stát baptistou, musel být pokřtěn znovu, dokonce i když přestoupil z některé spřátelené církve. Baptistický teolog Dietmar Lütz, vedoucí Ekumenické rady v Berlíně-Brandenburgu, však vidí v této praxi „diskreditování křtu jiných křesťanských církví a nesmírné zatěžování ekumenických vztahů k jiným křesťanským církvím a společenstvím“. Dále poukazuje na to, že také mezi baptisty, kteří neznají žádné církevní organizační struktury v přísném slova smyslu a zdůrazňují nezávislost místní obce, existují různá pravidla. Tak např. po zakladateli kontinentálního evropského baptismu pojmenovaná Onckeho obec v Hamburku přijímá i křesťany, kteří se cítí být ve svém svědomí osobně vázáni na svůj křest v dětském věku. V Itálii dokonce existuje plné církevní společenství mezi baptisty a sjednocenou valdensko-metodistickou církví, a to přes různou praxi a teologii křtu. Lütz míní: Provedení opětného křtu nepadá v úvahu všude tam, kde křesťané svůj křest považují ve své víře za platný, tzn. kde skrze křest došlo k přijetí do živého společenství víry. Misijní křty (nebaptisty chápané jako opětné křty) jsou vhodné tam, kde lidé původním křtem (např. ve věku nemluvňat) žádným poznatelným způsobem nenašli přijetí do společenství věřících křesťanů a nenaučili se tam věřit. (Christ in der Gegenwart 7/16.2.2003)

Apoštolská církev proti EU

Stanovisko Apoštolské církve: Dne 17. února 2003 přijali představitelé Ekumenické Rady církví a zástupci České biskupské konference dokument Prohlášení křesťanských církvív ČR ke vstupu naši země do EU. Tento dokument je koncipován jako prohlášení „představitelů křesťanských církví“, ve kterém zúčastnění mimo jiné tvrdí: „jsme si vědomi své povinnosti usilovat o její sjednocení [Evropy] na základě úcty k lidskému životu a k celému stvoření.“ V dokumentu se prohlašuje, že Evropská unie stojí na principech demokracie, plurality, trvalé udržitelnosti života, naděje a smíření. Prohlášení také tvrdí, že „křesťanské církve v Evropě se na procesu integrace aktivně spolupodílejí.“

Setkání, na němž bylo toto prohlášení přijato, se zúčastnili i zástupci Apoštolské církve. Protože Apoštolská církev tvrzení, uvedená v prohlášení, nesdílí, prostřednictvím svých zástupců MUDr. Aleše Navrátila a Mgr. Aleše France se od prohlášení na místě distancovala. Nyní uvádíme podrobnější důvody, proč jako církev nemůžeme toto prohlášení podpořit.

Nevidíme jako správné, aby křesťané „byli povinni“ o tuto integraci usilovat, neboť jsme přesvědčeni, že důvody uvedené v tomto prohlášení nejsou pravdivé. Řada dokumentů Evropského parlamentu radikálně podporuje potratovou politiku, opatření proti rodině a také homosexualitu. Ačkoliv tyto dokumenty mají většinou charakter doporučení, je zde snaha vydat je jako závazné právní předpisy pro členské země, které budou nadřazeny národním legislativám. Tyto předpisy by pak nebylo možné odmítnout ani na základě principu subsidiarity. Proto považujeme za nebezpečné klamání veřejnosti proklamovat, že principem evropské integrace je „úcta k životu a celému stvoření“.

Za nepravdivé rovněž pokládáme tvrzení, že tato integrace stojí na „principu demokracie“. Mezi pilíře demokracie, jak je chápána svobodnou společností, patří mimo jiné dělba moci a demokratická kontrola mocenských orgánů, ústavní záruky proti zneužití moci a státní suverenita. Evropská Unie však není založena na těchto principech. Není zde zachován demokratický předpoklad dělby moci, tedy oddělení moci zákonodárné a výkonné. Orgány EU, jako je Rada Evropské Unie a Evropská komise, v sobě zahrnují jak moc legislativní, tak exekutivní. Tyto orgány navíc nejsou demokraticky voleny a nejsou zde ani záruky proti zneužití moci. Z těchto důvodů nelze souhlasit, že evropská integrace stojí na demokratických principech. Evropská unie rovněž ve velké míře omezuje svrchovanost státu. Prvním pilířem EU jsou „Evropská společenství“, kde se státy vzdávají značné části své suverenity ve prospěch orgánů EU. V rámci tohoto pilíře jsou pak právní předpisy EU nadřazeny zákonům členských států.

Navíc nelze beze zbytku souhlasit ani s tvrzením, že se křesťanské církve v Evropě na procesu integrace aktivně spolupodílejí. Je známou skutečností, že např. mnozí křesťané v Norsku proti vstupu své země do EU aktivně vystupovali a stejně tak řada křesťanů ve Velké Británii. Chceme tímto prohlášením zabránit mylnému dojmu, že křesťané jako celek, ať již v ČR nebo v celé Evropě, podporují vstup svých zemí do EU. (Za Radu AC bisk. Rudolf Bubik, 19.2.2003)

Přibývá Švýcarů bez vyznání

Počet Švýcarů, kteří se necítí být příslušníky žádného náboženského společenství, v posledních desetiletech podstatně vzrostl. Podíl občanů „bez vyznání“ se na celkové populaci vyšplhal ze 7,4 procenta na 11 procent. V roce 1970 se nacházel ještě na jednom procentu. Podle posledního sčítání lidu (z roku 2000) je 41 % obyvatelstva římskokatolické (1990: 46,2 %) a 33 % evangelicko-reformované (1990: 38,5 %). K žádné církvi se již nehlásí především mladší vrstvy. Muži opouštějí náboženské instituce častěji než ženy, obyvatelstvo měst spíše nežli obyvatelstvo venkova. (CidG)

Němečtí rytíři bankrotují

23 milionů euro již vložilo katolické arcibiskupství Mnichov-Freising do sanování Německého řádu, prohlásil tamní generální vikář Robert Simon. Organizace Německého řádu musela kvůli velice špatnému hospodaření i riskantním a neprůhledným finančním akcím ekonomického vedení před dvěma lety zažádat o konkurzní řízení. Jak se zdá, bude potřeba ještě mnohem více církevních peněz, aby byly zlikvidovány škody a řád ve své existenci zachráněn. (CidG)

Eucharistie pro znovu sezdané?

Mnichov (KAP) Řezenský katolický biskup Gerhard Ludwig Müller považuje za možné, aby rozvedeným a znovu sezdaným bylo v mezních situacích umožněné přistupovat k eucharistii, jak řekl na plenární schůzi řezenské diecézní rady.

Biskup doporučil těm, kterých se to týká, rozhovor s knězem, pokud si jsou ve svědomí jisti, že předchozí vztah nebyl manželstvím. Především se musí prozkoumat, zda by první manželství nešlo řádně církevně anulovat. Pokud ne, pak mohou být znovu sezdaní připuštěni k eucharistii, pokud předtím v duchovním rozhovoru dojdou ke smíru. Rozhodovacím pravidlem má být především spása jednotlivců. Takový postup nemění nic na Kristově učení o nerozlučitelnosti manželství, tvrdí Müller. Biskupovy výroky byly odměněny dlouhotrvajícím potleskem.

Eucharistie žádá jednotu víry

Řím (KAP) Vlivný jezuitský časopis La Civilta Cattolica zveřejnil příspěvek k interkommuniu mezi katolíky a protestanty, budou-li nadále trvat věroučné rozdíly. Tento Vatikánu blízký časopis říká, že katolická církev nedovoluje interkommunio ani eucharistickou pohostinnost. Stanovisko je v článku odůvodněno tím, že se nejedná o nadřazenost či nedostatek respektu k protestantskému společenství, ale o pravdu eucharistie. Ta je znamením již dosažené jednoty ve víře, a tam, kde tato jednota není, není také možná společná účast na téže eucharistii. Rozštěpení je bolestivé a skandální, utrpení by však mělo motivovat k vzepětí sil, aby bylo překonáno. Žádný pokus věci překonat násilím prý k urychlení očekávané jednoty nepřispěje.

Papež proti interkomuniu

Řím (KAP) Na Zelený čtvrtek 17. dubna se předběžně plánuje zveřejnění papežské encykliky o eucharistii. Dokument zaujme stanovisko ke společnému slavení eucharistie katolíků a protestantů na základě jejich pochopení eucharistie. Dokument již rok připravují Kongregace pro otázky víry a Kongregace pro bohoslužbu. Dokument je zaměřen proti zneužití eucharistie, k čemuž patří i interkomunio, oficiálně nikdy nepovolené. Spolu s encyklikou o eucharistii by chtěl Jan Pavel II. zveřejnit dva dokumenty, pravidla účasti nekatolíků na eucharistické slavnosti.

Papež umožnil interkommunio

Londýn (KAP) Britský premiér Tony Blair přijal při mši ve Vatikáně eucharistii z rukou papeže. Udělení potřebného dispensu pro anglikána Blaira vyvolalo v anglikánské církvi širokou diskusi. „Tento kamének by mohl spustit lavinu,“ řekl jeden anglikánský duchovní činný v Římě anglikánskému týdeníku Church Times. Zdá se také, že toto gesto zřetelně ukazuje papežovo přání pokročit v ekumenismu kupředu.

Papež Blaira přijal k soukromé audienci 22. února. Den poté se Blair se svou katolickou manželkou Cherie a třemi dětmi účastnil jitřní mše Jana Pavla II. Anglikáni sezdaní s katolíky mohou podle směrnic britských biskupských konferencí v několika výjimečných situacích přijímat v katolické církvi.

Nezneužití náboženské řeči

Londýn (KAP) Anglikánský arcibiskup Rowan Williams varoval před používání náboženských výrazů v souvislosti s potíráním terorismu. Iráckou krizi nelze interpretovat religiózními pojmy, řekl arcibiskup novinářům v Londýně. Není žádná „svatá válka“ a ani žádná „dobrá“ válka. Již předtím označil Williams spolu s předsedou katolické biskupské konference Anglie a Walesu, kardinálem Cormacem Murphy-O'Connorem, válku za morálně neospravedlnitelnou. Tím se dostali do otevřeného rozporu se stanoviskem britského premiéra Tonyho Blaira.

Za rehabilitaci Hanse Künga

Stuttgart (KAP) Rada katolické diecéze Rottenburg-Stuttgart požádala biskupa Gebharda Fürsta, aby podnikl kroky k dosažení církevní rehabilitace teologa Hanse Künga. Fürst by měl prozkoumat možnosti smíření. Farář Wolfgang Gramer řekl, že vidí podnět k nastolení smíru v 75. narozeninách teologa (19. března) a ve 175. výročí vzniku diecéze Rottenburg-Stuttgart. Biskup Fürst se vyjádřil, že je ochoten jednání zprostředkovat. Küngovi byla odebrána církevní mise v roce 1979. Fürst ocenil nesporné zásluhy Künga o ekumenismus i pro zprostředkování těžkých věroučných otázek. Ovšem sporné jsou prý jeho názory na eucharistii.