Slabiny světového řádu

JanSpousta

Válka v Iráku je v plném proudu. Tamní občané jistě těžceváhají, zdali jsou lepší svobodomyslné rakety a demokratické pumy, které jimteď dopadají na města, anebo brutální megaloman s knírem, který jim užléta plení duše i peněženky. My, kteří máme štěstí, že se nás konflikt zatímdotýká jen zprostředkovaně, můžeme přemýšlet s nimi. Minulé – ještě předválečné– Getsemany přinesly překlad rozhovoru s německým teologem EugenemDrewermannem, ostře kritizujícím Bushovy válečné plány jako nemorální aneúměrné reálnému ohrožení. Když jsem přemýšlel o tom, zda ho otisknout, bylopro mě argumentem pro uveřejnění především to, že tento rozhovor výmluvněvyjadřuje stanovisko v západní Evropě běžné, ale v českých (nejen)křesťanských kruzích slýchané méně často. U nás jako by zcela převažovali alibistéa co nejvíce neutrální a vlažná stanoviska k nynější mezinárodní krizi.

Naštěstí ne všichni jeví nezájem a vyhýbavou lhostejnost. Někteřípřátelé organizují protiválečné demonstrace, a jeden z našich čtenářů námnaopak poslal kritiku Drewermannova názoru: „Nejsemsice příznivcem texaského pistolnického řešení problému Saddámových minulých,současných a potenciálních budoucích zločinů,“ píše, „ale tvrzení pana Drewermanna, že Irák nepředstavuježádné skutečné nebezpečí, mi čpí mnichovanstvím (…) Bush si nenaplánovalteroristický útok 11. září, bez něhož by byl dnes pouze kontroverzním a méněvýznamným prezidentem. Zajímavé je, že označení USA za plutokracii jsem naposledyčetl a slyšel jako kluk v nacistické propagandě. Hitler se v tom notně mýlil,což dokázala masivní angažovanost Američanů nejen prací a penězi ale i svýmiživoty na jeho porážce. (…) Mohu-li redakci něco doporučit v současné krizikolem Saddáma, pak je to zamyšlení nad světovým řádem, který nedokáže zločince,zmocnivšího se vlády v jedné zemi, trestat jinak než bezzubými sankcemi,které tentýž zločinec přednostně nechává působit na lid, jemuž vládne. Pak setěžko divit šerifovi, který jej chce likvidovat, i když my v této zemi dobřevíme, že ‚hříchové světští‘ nemohou být ‚staveni‘ spanilými jízdami.“

Kdo má pravdu, zda odpůrci války nebo její obhájci, může asi rozhodnoutjen vševědoucí Bůh. Světový řád – nejen ten současný, ale i kterýkoli minulý anejspíš i budoucí – opravdu postrádá možnost snadno a rychle trestat zločince,dokáží-li převzít moc v dostatečně silném státě. Jsou-li takoví zločincina této zemi někdy potrestáni, je to spíše dílem náhody a jejich politickéneobratnosti. Kdyby Hitler nebyl napadl Sovětský svaz, kdyby se Saddám Husajnpo jedenáctém září 2001 orientoval podle moudřejšího kolegy, diktátora Mušarafaz Pákistánu, mohli by možná tito velezločinci bezstarostně dožít stáří, takjako Stalin nebo Kim Ir Sen.

Ale ať už si o válce myslíme cokoli, modleme se za lidi, na kterépadají bomby, na které se střílí, kteří hladoví a žízní. Bez ohledu na to, nakteré straně sporu stojí.

V tomto čísle Getseman přinášíme dva hlavní příspěvky. PavelHradilek v reakci na knihu Ondřeje Lišky uvažuje o podzemní církvi a PeterNeuner se zabývá možnostmi eucharistického společenství mezi církvemi. Doufám,že i tyto články u vás, milí čtenáři, vyvolají potřebu přemýšlet, polemizovat,psát.