Poznané hranice poznání

Matematika je svým způsobem výborná příprava pro teologii. Matematikovi sice možná budou scházet hlubší základy antických jazyků a dějin, ale zato ho jeho předmět výborně připraví na přemýšlení o věcech, které si nelze názorně představit. Nekonečně velké a nekonečně malé veličiny, spletité logické úvahy plné jemných nuancí nebo dokonale abstraktní předmět matematických výzkumů – to všechno jsou věci sice dokonale vzdálené naší každodenní praxi, ale zato v něčem zvláštně blízké teologii, především abstraktní filozofující teologii vystavěné na základech položených Aristotelem, Platónem a Tomášem Akvinským. Ne náhodou také mnozí myslitelé spojovali oba dva světy, ať už ve smyslu pro náboženství příznivém, jako třeba Francouz Blaise Pascal nebo náš Bernard Bolzano, oba významní matematici a teologové v jedné osobě, či ve smyslu vůči křesťanské tradici kritickém, jako třeba matematicky vzdělaní filozofové Immanuel Kant v osvícenském Prusku a Bertrand Russel v Británii 20. století.

Článek Jiřího Nečase, ve kterém se s matematikou setkáte, je svým způsobem velmi zvláštní. Pokouší se – skrze matematický důkaz obecné nemožnosti řešení jistého typu problémů – vrhnout světlo na odvěký problém kdo je s námi a kdo proti nám, jak se s ním setkáváme při rozboru dvou Ježíšových výroků. Jde spíše o analogii než o matematickou analýzu biblického textu: my smrtelníci se zkrátka musíme smířit s existencí otázek, které jsou z principu nerozhodnutelné. A raději se tedy věnovat problémům, pro jejichž řešení jsme kompetentní, zatímco zbytek přenechat k rozřešení milému Pánu Bohu. A Jiří Nečas naznačuje, že otázka „kdo s námi, kdo proti nám“ je z těch, pro jejichž rozhodování my až tak zcela kompetentní nejsme.

Mimochodem, Nečasem citovaný důkaz spolu s dalšími výsledky v matematice (Gödelova věta o nerozhodnutelnosti), fyzice (Heisenbergův princip neurčitosti, zákony termodynamiky) nebo informatice (pochopení, že každá uskladněná informace zabírá místo a vyžaduje energii, a že tudíž nelze skladovat a zpracovávat neomezené množství informace) má důležitost i mimo rámec biblické exegeze. Vesměs jsou to výsledky, které pomohly narušit naivně optimistický „vědecký světonázor“ mělkého osvícenství, jenž se nám až donedávna vnucoval například i skrze marxismus. Představa světa jako dokonale poznatelného, dokonale předvídatelného, dokonale ovladatelného a dokonale vylepšitelného hodinového stroje jimi vzala za své. Právě tyto exaktní výsledky – i když zdánlivě pesimistické – nám umožnily i v rámci vědeckého obrazu světa zase získat více místa pro tajemství, nejistotu a svobodu, tedy pro věci, kterév hodinovém stroji neexistují, protože tam pro ně mezi dokonale vysoustruženými a přesně navazujícími kolečky není místo. Samozřejmě všechny tyto limity jsou spíše teoretické povahy a ani nám nebrání v našem každodenním plánování a poznávání, a na druhou stranu ani nevedou k důkazům náboženských dogmat nebo k lepší morálce lidstva. Je však přesto dobré, když o nich víme. Lépe tak přinejmenším unikneme pokušení intelektuální pýchy.

V tomto čísle bych rád upozornil také na studentskou práci Jitky Krausové, kterou věnovala sociologickému výzkumu několika mladých členů ČCE sboru. Téma? Jak vnímají Večeři Páně. V dalších číslech Getseman bude mít doufejme pokračování, protože podobnému výzkumu se v různých církvích věnovali i další studenti IES.

A nakonec upozornění, že kniha Petra Fialy a Jiřího Hanuše o skryté církvi vyšla v němčině. Zde přinášíme doslov německého vydání a oběma autorům blahopřejeme.