Svatý Cyprian – Thascius Caecilius Cyprianus

Veronika Handová

O jeho dětství není téměř nicznámo. Narozen na počátku 3. století v zámožné pohanské rodině. Bylučitelem rétoriky v Kartagu a pravděpodobně bylpředurčen k vysokému veřejnému úřadu. V r. 245/246 se zřekl vyhlídekna tuto kariéru a stal se křesťanem. Krátce nato byl Cyprianzvolen presbyterem (starším). Roku 248/249 se stal biskupem v Kartagu a zastával tak nejvýznamnější úřad v africkéřímské provincii. Jako biskup sloužil Cyprianpřibližně deset let. Zemřel mučednickou smrtí r. 258. Cyprianůvživot byl do značné míry ovlivněn Tertulianem.Maximalismus Tertulianových ideálů mravní kázně se u Cypriana zmírňuje a v podobě církevní kázně nabývárealistické podoby. V letech 249–251 musela církev čelit jednomuz nejtvrdších pronásledování ve svých dějinách. Císař Deciuspostupoval ve dvou krocích. Nejprve chtěl odstranit vedoucí představitelecírkve. Mučednickou smrt podstoupili biskupové z Říma, Antiochie,Jeruzaléma i Kaisareje. Při druhém kroku využil Decius toho, že pokud křesťan obětuje pohanským božstvům,musí být vyobcován z církve. Proto Deciusvyžadoval ediktem, aby všichni občané říše římské, muži i ženy, děti i starciobětovali pohanským bohům. Provedení tohoto aktu bylo třeba prokázat potvrzením(libelli). V případě neuposlechnutí hrozil trestsmrti. V této době se objevují tzv. lapsi, tedyti, kdo odpadli nebo odvolali svou víru nebo vydali křesťanské knihy pátrajícímpohanským úředníkům nebo u soudu udali své spoluvěřící křesťany (Tillich, 47). Mnoho dalších se příkazu vyhnulo uplácenímúředníků, aby získali potvrzení o oběti a zároveň mohli zůstat věrní své víře.Tradice nepřipouštěla, aby ti, kdo odpadli od víry, byli znovu přijati docírkve. Co si však počít s tak velkým počtem lidí, kteří se chtěli vrátit?Je církev shromážděním svatých nebo školou pro hříšníky ochotné činit pokání?(Kronika, 48). Smí církev odpustit těžké hříchy, jako je třeba zapření víry? Kdomá rozhodovat o případném přijetí? Cyprian zastávalnázor, že odpuštění mohou křesťané odpadlí od víry získat jediněprostřednictvím biskupa, pokud konají pokání a „snažně prosí Pána zaodpuštění“. Své názory na toto téma shrnul ve spise De lapsis(O odpadlých).

V tomto smyslu (tj.usmíření odpadlých je po jisté době pokání možné) rozhodla i synodav Kartagu (253). Tváří v tvář novýmpronásledováním se dokonce rozhodlo o zkrácení vyměřené doby pokání. Dalšísynoda rozhodla, že zpět bude přijat každý, jakmile začne konat pokání. Na oboukoncilech zastával Cyprian významnou úlohu.

Za velice vážnou považovalCyprián otázku jednoty církve. Jednota církve je jednou provždy daná. Církevnení možno dělit. Jednota spočívá na biskupech. Biskup je hlavou své (místní)církve. Biskupové musí zůstat ve vzájemné jednotě. Každý rozhoduje sám za sebe.Toto napětí se stalo základem dalšího sporu. Musí být znovu pokřtěn člověk,který přijme křesťanství od biskupa církve odddělenéod církve katolické (např. Novatiana) a později chcevstoupit do katolické církve? Řím míní, že stačí jeden křest, neboťudělovatelem křtu je Kristus. Cyprian se opírá otradiční africkou praxi a považuje křest kacířů za neplatný. Teprve po smrtiřímského biskupa Štěpána (zemřel roku 256) a Cypriana(258, mučednická smrt) se podařilo jejich nástupcům spor urovnat.

Cyprianův vliv zejména na západní církev byl nesmírný.Pomohl katolické církvi, aby se stala „církví biskupů“ a ne charismatickou„církví mučedníků“. Největšího vlivu došel však Cypriansvými názory na povahu a jednotu církve. Jeho učení se stalo závazným na délenež tisíc let a teologové římskokatolické církve je začali nahlížet kritičtějiteprve v poslední době (např. v Rahnerověteorii „anonymního křesťanství.“ (Lane, 29)

Literatura

Dějiny křesťanského myšlení,Tony Lane, Návrat domů, Praha 1996, 26-29

Dějiny křesťanského myšlení,Paul Tillich, 1968, pracovní texty Institutuekumenických studií,

Kronika křeťanství,kolektiv, Fortuna Print – Knižní klub, Praha 1998,47-48