Kdyby se tisíckrát v Betlémě zrodil...

Jan Spousta

Vstoupili jsme do adventu – přípravy na svátky příchodu Páně:Sháníme dárky, vážeme na chvojí červené stuhy, ladíme hudební nástroje, snad idokážeme pocítit odlesk zbožné radosti Mariina Magnificat. Ale advent znamenáještě více. Je to především svátek přípravy na příchod Páně. Jak praví vCherubínském poutníkovi Angelus Silesius:

Wird Christus tausendmal zu Betlehemgeborn
Und nicht in dir: du bleibstnoch ewiglich verlorn.

Což česky znamená: Kdyby se Kristus tisíckrátzrodil v Betlémě, ale ne v tobě, ty ještě zůstáváš na věky ztracen.

Kristus není náročný. Aby se někde mohlzrodit, nepotřebuje nejmodernější kliniku ani postel s nebesy. Je však nezbytnéz chlíva vykydat hnůj a nastlat čerstvou slámu. Kydání hnoje z chlívů lidskýchduší se v křesťanské řeči označuje slovem pokání. Je to nepříjemná, ale nutnáčinnost, a proto vždy byla církví podporována i institucionálně. Z původníhoveřejného a přísného pokání nejtěžších hříšníků se v katolické církvi časemvyvinula rutinní ušní zpověď, a ta dnes prožívá těžké časy: Jedni přestávajíchápat její smysl, druzí zas pro samé obsedantní kydání zapomínají„podestýlat“, tedy pozitivně otevírat srdce boží lásce, přijímat a rozdávatdobro.

V našem čísle Getseman se tematice církevněinstitucionalizovaného pokání věnuje Helena Škubalová,která uvažuje o současném stavu svátosti pokání v katolické církvi a jejímuvývoji v nejstarších dobách. Budeme časem schopni najít nové formyinstitucionalizované kajícnosti – popřípadě oživit ty staré – tak, aby i námusnadnily vyklízení hnoje z našich srdcí? Zatímco v „katolické“ tradiciinstituce pokání naráží na ritualizaci, privatizacive smyslu ztráty vědomí sociálního rozměru, zevšednění a nepochopení, z„protestantské“ se často vytrácí osobní rozměr viny, lítosti a pokánía někdy vůbec i prostor ke křesťanskému projevu kajícnosti nad konkrétnívinou a přijetí odpuštění. Je tedy co zlepšovat i na úrovni teologie anáboženské praxe.

Údajně tolerantní (nebo možná jen lhostejné alibertinské) Nizozemí zažívá v posledních letech rostoucí napětí. Náboženskymotivovaná vražda a vlna útoků na mešity a kostely z poslední doby je zřejmějen špičkou ledovce nepochopení, frustrace a agresivity. Kultura eutanazie válčí s kulturou sebevražedného atentátu? Něco,co se nás netýká regionálně ani mentálně? Snad; ale je docela možné i to, žeHolanďané jsou jen pár let napřed a že zanedlouho nám budou jejich trablebližší než bychom si přáli. Peter C. A. Morée,nizozemský teolog působící v České republice, napsal zprávu o současné situacive své vlasti a o oficiálním stanovisku Protestantské církve k tamní vlněnásilí. Zajímavé je si promyslet, jaké stanovisko bychom asi zaujali my.

V dalším článku se Libor Duchekzabývá dogmatem o neposkvrněném početí Panny Marie, od jehož slavnostníhovyhlášení letos uplynulo právě sto padesát let. Asi málokteré dogma je hůřepřijímáno a chápáno. Z nauky o početí – neposkvrněné početí Panny a panensképočetí Páně – je tak snadné si tropit žerty („posvátná gynekologie“) a taknesnadné najít smysl této víry. Přesto je dobré to zkusit. Nejde totižo gynekologickou dokonalost, ale o obraz duchovní celistvosti bez jedinéhokazu.

Přeji vám všem radostné a požehnané vánočnísvátky a dobré vykročení do nového občanského roku léta Páně 2005.