175 - září 2006

Bonifác

Bonifác, vl. jménem Wynfreth / Wynfrith neboli Winfried, se narodil jako syn vznešené anglosaské rodiny v roce 672 nebo 673 v již­ním Wessexu (Anglie). V sedmi letech byl dán na výchovu a vzdělání do kláštera. Ve třiceti letech byl vysvěcen na kněze a stal se učitelem gramatiky a biblistiky v klášteře.

V této době vykládal bibli, sepsal první latinskou gramatiku v Anglii a psal básně. Z této doby pochází rovněž sbírka 15 kázání, která je mu připisována. Na jaře roku 716 se poprvé vydal s několika druhy na misii do pohanského Fríska (dnešní část Nizozemí a Německa), ale brzy se bez úspěchu vrátili zpět do kláštera. Bonifác odmítl stát se opatem kláštera a roku 718 opět vyrazil na misii na kontinent. V Utrechtu se setkal s arcibiskupem Willibrordem (kol. 657-739), který byl papežem Sergiem (687-701) a franským majordomem Pipinem II. (+ 714) pověřen organizováním misie ve Frísku.

Bonifác se vypravil do Říma, kde od papeže Řehoře II. (715-731) obdržel pověření ke své misijní práci s povinností pravidelně o této činnosti informovat. Vzhledem k tomu, že se předchozí den (14. května) slavila památka sv. Bo­nifáce, přijal Winfried toto nové jméno. Spolu s Willibrordem se poté v letech 719-722 věnoval misijní činnosti ve Frísku.

Při své druhé návštěvě byl v Římě v roce 722 vysvěcen na misijního biskupa. Většinu z následujících třiceti let se věnoval intenzivní misijní práci v Hesensku a Durynsku. Jeho působení mimo jiné ilustruje v životopisech nejčastěji zmiňovaná událost. Ve vesnici Geismar lidé uctívali starý dub, který byl zasvěcen bohu války Thorovi. Bonifác vzal sekeru, skácel dub a ze dřeva postavil kapli, kterou zasvětil sv. Petru. Když vesničané s napětím marně čekali na reakci svého boha, nechalo se jich mnoho od Bonifáce pokřtít.

Při své další návštěvě Říma v roce 732 obdržel Bonifác od papeže Řehoře III. (731-741) arcibiskupské pallium a stal se papežským legá­tem pro celou Germánii. Svoji misijní čin­nost rozšířil i na Bavorsko a Sasko. Boni­fác se začal věnovat především organizační práci. Založil a uspořádal četná biskupství (např. Pasov, Řezno, Würzburg nebo Erfurt) a své spolupracovníky světil na biskupy. Zakládal rovněž kláštery, k jeho nejoblíbenějším patřil klášter ve Fuldě (založen roku 744). Při své misijní práci nacházel významnou podporu u vzdělaných anglosaských řeholnic, které mu zasílaly knihy a některé přicházely do oblastí na východ od Rýna, aby vedly ženské kláštery, založené Bonifácem většinou pro vzdělání a výchovu urozených dcer místních velmožů. K nejznámějším spolupracovnicím patřila Lioba (kol 700/710-782).

Ve svých více než sedmdesáti letech stal se Bonifác roku 747 mohučským arcibiskupem. Nevzdal se však své misijní činnosti a na sklonku života se roku 753 vypravil na misie do Fríska. Zde byl o svatodušních svátcích roku 754 přepaden a spolu s 50 členy svého doprovodu byl zabit. Jeho ostatky byly přeneseny nejprve do Utrechtu a poté do Mohuče, odkud se vydal slavnostní průvod do jeho oblíbeného kláštera ve Fuldě, kde si přál být pochován. Je uctíván jako apoštol Německa. O jeho činnosti jsme informováni ve 150 dopisech, které se dochovaly.

Od roku 1867 se ve Fuldě každoročně koná zasedání německé biskupské konference. V červnu roku 2004, 1250 let po Bonifácově smrti, byla na jeho památku otevřena poutní cesta z Mohuče do Fuldy.

Martin Vaňáč