Jste zde

Ondřej Bastl

Josef II. – osvícený katolík nebo nepřítel církve?

Jen vymezení pojmů, obsažených v titulu by vyžadovalo mnohem více prostoru, než který je k dispozici. Měli bychom mluvit o vztahu církve a státu, podrobně probrat Josefův životopis se všemi faktory, které ho ovlivňovaly.

Vyznání víry – stručný přehled dějin vývoje

Ondřej Bastl

Vyznáním víry nazývámeúkon vyznání víry nebo jazykovou podoba víry církve. Úkon i text patřík sobě a odkazují jedno na druhé. Poznávacím znamením křesťanů je: Ef4, 5 „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“. Křest, který spojuje věřícís Kristem v jeho smrti a zmrtvýchvstání (Ř 6, 3), vyžaduje víru.Můžeme říci, že všechny symboly obsahují dvě základní tvrzení:

Naděje pro církev?

V rozhovoru pro Lidové noviny z počátku srpna si kardinál Vlk stěžuje na úbytek lidí hlásících se k církvi. Z jeho slov vyplývá údiv, jak mohou být lidé věřící a přitom nepatřit do církve. Říká, že „v roce 1993 se ale něco zlomilo a sympatie společnosti, které jsme měli na počátku devadesátých let, jsme ztratili“. Proč se ale podivuje nad rozdílem počtu těch,kdo se hlásí k víře, ale odmítají k tomu insituci? Nelze pouze obecně konstatovat, že „se“ něco změnilo, ale je nutné konkrétně pojmenovat příčinytohoto trendu.

Pastorační služby v obci

Výňatek ze Závěrů Společné synody biskupství Spolkové republiky Německo (1971-75)

0. Preambule

Předním úkolem společné synody je obnova obcí a jejich pastoračních služeb z živé a nezkrácené víry v Ježíše Krista.

Církev v 18. století X.

Formování „josefínských“ kněží a otázka generálních seminářů (2. část)

Zřízení generálních seminářů

Církev v 18. století (IV.)

Formování „josefinských“ kněží a otázka generálních seminářů (1. část)

Dříve než začneme mluvit o generálních seminářích, měli bychom hovořit o výsledném produktu, který měly tyto ústavy generovat – tedy o josefinském faráři, resp. o ideálu kněze, jak si ho vysnil císař Josef II. spolu s institucí, která mu takového člověka, oddaného službě bližním a hlavně loyálního k osobě osvíceného panovníka, měla stvořit.

Josef – osvícený katolík nebo nepřítel církve? II. část

(Dokončení)

Nejvíce nepřátel si Josef asi udělal rušením klášterů a některými zásahy do liturgie; řekněme spíše do nánosů lidové zbožnosti, které původní smysl liturgie zastíraly a odsouvaly.

Církev v 18. století, VI.

Josef – osvícený katolík, nebo nepřítel církve? I. část

V minulých příspěvcích jsme se zmínili, že Josefa II. považovali mnozí (ačást katolické historiografie považuje dodnes) za nepřítele, ba likvidátora církve. Než se začneme věnovat této otázce, musíme si vymezit několik pojmů, které nám pomohou alespoň částečně vysvětlit faktory, kteréovlivňovaly Josefův postoj k otázce vztahu mezi státem a církví.

Církev v 18. století V.

Josef II. a jeho reformy

Jak bylo řečeno dříve, nepouštěla Marie Terezie svého syna (a od roku 1765 spoluvladaře) Josefa II. k reformám v oblasti církve, ačkoli – jak jsme ukázali – jich sama provedla celou řadu. Po její smrti (1780) vyhlašoval proto Josef  jedno církevněpolitické rozhodnutí za druhým, přičemž mnohdy zasahoval i do oblastí, které měly být původně vyhrazeny jen církvi.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Ondřej Bastl