Pastorační služby v obci

Výňatek ze Závěrů Společné synody biskupství Spolkové republiky Německo (1971-75)

0. Preambule

Předním úkolem společné synody je obnova obcí a jejich pastoračních služeb z živé a nezkrácené víry v Ježíše Krista.

Vycházeje u požadavků a možností situace a z úvahy nad podstatou a významem pastoračních služeb hledá synoda možnosti, jak zavést v církvi jednotlivých zemí kroky reformy a jak posílit již existující náběhy a pokusy.

1. K situaci

1.1 Stav obcí

1.1.1 Vnitřní obnova církve, navazující především na 2. vatikánský koncil, vedla k hlubšímu chápání církve a společné odpovědnosti všech jejích členů. Došlo znovu k většímu uvědomění významu místní církve a jejích obcí. Jedním z nejdůležitějších cílů církevního úsilí o reformu jsou živé obce, v nichž spolupůsobí rozličné dary Ducha.

V posledních letech působí v obcích řada impulsů. Křesťané jsou více než doposud připraveni převzít v církvi některé úkoly. Reforma liturgie, ustavení farních rad, zavedení nových pastoračních služeb vytvořilo možnosti, které většina křesťanů živě vítá.

Přechod od zděděných forem vedení církve ke kolegiálnějšímu způsobu,stejně jako silnější zdůraznění místní církve a jejích obcí proti universálně církevní rovině se časově shoduje s široce rozšířenou nejistotou v základních otázkách víry, v sebechápání církve a zdůvodňování církevních úřadů. Nelze opominout, že náběhy na reformu struktury a stylu vedly ke konfliktům a polarizaci v církvi a v jednotlivých obcích. Přitom jsou často spolu těsně spojeny praktické otázky a otázky víry. V chápání církevního úřadu a v určení poměru obecného a zvláštního kněžství stojí proti sobě současně právně rozdílné postoje. Tím se stává obraz církve a jejích služeb z vnitřního i z vnějšího pohledu nezřetelným.

1.1.2 Církevní obnova vedla také k hlubšímu uvědomění odpovědnosti církve a jejích obcí za lidské nesnáze a problémy v naší společnosti. Jasněji se ukázalo, jak těsně je propojena situace obcí s naší společností. Představa hodnot ve společnosti se však dnes stále méně shoduje s těmi, které spojujeme s křesťanstvím a církví. S rostoucím odcizením mezi církví a společností se také zvětšovala vzdálenost mezi mnoha katolíky a životem církve v obcích. Vnější znaky tohoto vývoje: slabší účast na bohoslužbách, úpadek kdysi vzkvétajících skupin a spolků, děsivý nedostatek kněžského dorostu, ale i dorostu mnohých řádů a duchovních společenství. Právě mladí lidé hledají jen těžko cestu k církvi; vidí v ní málo přesvědčivou perspektivu, která nevzbuzuje naději.

Značné úsilí k překonání této mezery vedlo k nové polarizaci. Zatímco jedni v tom spatřovali nebezpečí velkého přizpůsobení církve mentalitě široce sekularizované společnosti, druzí soudili, že pastorační struktury nejsou nadále přiměřené změněné situaci, že církev příliš nepřispívá k řešení dnešních otázek (mír, spravedlivé rozdělení statků, rasové rovnost, hledání smyslu člověka aj.).

1.2 Situace pastoračních služeb

1.2.1 Situace lidí, kteří vykonávali pastorační služby v obcích, je charakterizována týmiž znaky obnovy a krize jako situace obcí.

V posledních desetiletích vznikly nové pastorační služby, jako pomocnice v pastoraci, stálí jáhni, pastorační asistenti a mnohé formy úřadů čestných spolupracovníků v obcích. Vztah mezi kněžími a laiky se nadále vyvíjí partnersky; vyvíjejí se nové formy spolupráce.

Lidé, činní v pastorační službě, často zároveň dávají najevo resignaci a nejistotu. Důvody pro to jsou různé: starost o správný vývoj církve a teologie, nejasné chápání vlastní role, stoupající požadavky na službu, nedostatek spolupráce, napětí v církvi, zejména s církevní vrchností. V personální oblasti se často setkáváme s problémy ve víře a svědomí, s isolací a osamělostí. Podobné problémy se dnes vyskytují i v jiných povoláních. V pastorační službě jsou však zostřeny tím, že ta zvláštní měrou vyžaduje osobní identifikaci s posláním a s církví.

1.2.2 Situace kněží je charakterizována tím, že většina z nich je stále ve službě, kterou vykonává často z posledních sil.

Mnozí kněží jsou však znejistěni. Tíživá je pro ně diskuse o chápání úřadu, požadavek, podle něhož by měli být bez odpovídajícího vzdělání kompetentní v různých oblastech, problém vyčerpanosti každodenními úkoly a nezvládnutí většího počtu členů obce, zvláštní nárok, který na ně klade celibát právě v dnešní společnosti. K tomu přistupují především u mladších kněží problémy identifikace s církví, jejíž současná podoba neodpovídá podle jejich názoru ani nároku evangelia, ani požadavkům dnešní situace. Otázky reformy církevních struktur a celibátu vedly proto v posledních letech k poněkud značným napětím mezi starší a mladší kněžskou generací a ke konfliktům s církevní autoritou.

Prolínání těchto příčin vedlo - zvláště u mladší generace - vedle rozhodujících příčin narůstající nejistoty víry a výhrad vůči instituci církve v obcích k alarmující situaci v kněžském dorostu. V posledních deseti letech (cca 1965-1975 - pozn. překl.) se počet kandidátů kněžského úřadu snížil v SRN asi o polovinu; jenom jedna třetina z nichž dojde ke svěcení, kdežto mnozí další chtějí působit po studiu teologie v církevních službách jako laici. Počet složení úřadu za rok je sice v poslední době menší než 1 % světských a řádových kněží činných v diecézi, v tomto měřítku je to ovšem nové a znepokojující. V mnoha diecézích jsou nové ordinace a složení úřadu ještě tak v rovnováze. Průměrný věk kněží v aktivní službě stoupá. V průběhu příštího desetiletí se počet kněží v aktivní službě sníží v průměru asi o jednu třetinu. Otázka kněžského dorostu se stala životní otázkou církve.

1.2.3 Již léta stoupá počet kvalifikovaných laiků nebo laických teologů, kteří jsou připraveni přijmout službu obci jako svoje hlavní nebo vedlejší povolání. Vedle rozličných, až dosud obvyklých církevních služeb laiků byli v posledních letech v jednotlivých diecézích zavedeni ve službě obci tzv. pastorační asistenti. Jejich situace je však ztížena chybami jednotlivých koncepcí a úprav různých diecézí, nejistotou jejich úkolů, jejich právním postavením a jejich kompetencí, v neposlední řadě chybným výkladem jejich poslání jako náhražky za chybějící kněze.

2. vatikánský koncil obnovil diakonát jako stálý, svátostně předávaný úřad. Dosavadní zkušenosti dávají naději, že se tím otevírá šance na oživení obcí a jejich služeb. Převládá však namnoze ještě nejasnost, ba nepochopení smyslu stálého diakonátu a jeho vztahu ke službě kněze a k laikům.

Více než dosud jsou dnes k dispozici pro pastorační službu v obcích také ženy. Ty se však často ještě setkávají ze strany obcí a kněží s předsudky jako překonanými představami a vzory o podstatě a roli ženy. K tomu přistupují neoprávněná - přinejmenším dnes - církevněprávní ustanovení, omezující službu ženy, jimiž se mohou mnohé ženy cítit dotčeny.

Velké množství těchto pastorálních služeb a jejich význam pro život obcí je uvnitř církve ještě málo známé a málo teologicky reflektované. Bez značného úsilí nebude pro tyto služby na trvalo zaručen ani dostačující dorost.

1.3 Situace jako úkol

1.3.1 Současná situace je pro církev soudem i milostí, skrývá nebezpečí, ale také šance a možnosti nového začátku.

Církev stojí před dvojím úkolem: Musí být církví pro lidi své doby, musí chápat jejich otázky a potřeby; nesmí se ale prostě duchu doby přizpůsobit. Musí zvěstovat nezkrácené evangelium, i když je to mnohým nepříjemné. Obnova obcí a jejich pastoračních služeb tedy zároveň znamená jak odvahu přitakat vývoji společnosti, tak odvahu vyznávat a nést to, v čem se křesťanství odlišuje.

Nejdůležitějším předpokladem pro dostatečný dorost v pastorační, zvláště kněžské službě je intensivnější víra v našich obcích a pozitivní přijetí konkrétní církve. Odtud musí být získávána směrodatná stanoviska pro nové uspořádání pastoračních služeb a jejich vzájemného působení.

1.3.2 Svědectví pro Kristovo evangelium a služba lidem v naší společnosti může být úspěšná jen při společné odpovědnosti všech.

Z obce, která pasivně přijímá pastorační péči, se musí stát obec, která vytváří svůj život ve společné službě všech a v nepřenosné vlastní odpovědnosti každého jednotlivce. Ona sama se musí starat o získání mladých lidí pro kněžství a pro všechny formy pastorační služby.

1.3.3 Situace nás staví před naléhavou otázku: Jak to má být s pastoračními službami v naší obci v budoucnu dále? Společná synoda by chtěla přispět k řešení tohoto úkolu. Obrací se proto na všechny členy obcí, aby je povzbudila k převzetí odpovědnosti za pastoraci. Všechny, kdo pracují v pastoraci, by chtěla posílit k uskutečnění jejich poslání.

Zvláště pro vedení církve vyvstává v současné situaci povinnost hledat rozhodně a odvážně pro budoucnost cesty k zabezpečení kněžské služby a ostatních pastoračních služeb v našich obcích.

Pouhá jednotlivá už však nedostačují. Jde spíše o celkovou koncepci všech pastoračních služeb v obci. Nakonec jde o tyto otázky: Co je vůbec pastorační služba? Komu a k čemu slouží? Odkud přijímá svoje poslání a svoje kritéria?

Z němčiny přeložil Ondřej Bastl