27. května 1984
Velkou měrou si sami můžeme za naše zotročení, když ze strachu nebo kvůli pohodlí přijímáme zlo, a dokonce hlasujeme pro mechanismus jeho působení. Jestliže podporujeme mechanismus působení zla kvůli pohodlí nebo ze strachu, nemáme pak právo toto zlo pranýřovat, protože se sami stáváme jeho tvůrci a pomáháme ho legalizovat.
Zkoušku ze statečnosti v poslední době složili naši věznění bratři, kteří nezvolili svobodu za cenu zrady svých i našich ideálů.
Ať je nám nakonec výstrahou vědomí, že národ hyne, když mu chybí hrdinství, když obelhává sám sebe a tvrdí, že je dobře, i když je zle, když se spokojí s pouhými polopravdami.
Ať si každý den uvědomujeme, že když vyžadujeme pravdu od druhých, musíme sami žít v pravdě. Že když chceme spravedlnost, musíme sami být spravedliví. A že když vyžadujeme odvahu a hrdinství, sami musíme být stateční a odvážní.
23. dubna 1983
Teprve vzájemné propojení Boha, modlitby a práce pomáhá člověku vidět smysl jeho života a dřiny. Bez Boha, bez modlitby a bez ideálů se bude těžce pracující člověk vláčet po zemi jako pták s jedním křídlem. Nedokáže vyletět do výše a spatřit všechny možnosti, větší smysl pozemské existence. Bude jak zmrzačený pták... Dokonale to pochopil před dvěma roky zesnulý Primas tisíciletí (kardinál Wyszynski), když zvolal: „Otevřete brány továren, dílen, klinik a různých pracovišť – od vršků továrních komínů až do hloubi důlních štol – abychom do nich vlili nový život...,“ abychom do nich vlili Boha. A v době Solidarity se dokazovalo, že při cestě ke společensko-hospodářské přestavbě není třeba se rozcházet s Bohem (...)
31. října 1982
Abychom zůstali duchovně svobodnými lidmi, musíme žít v pravdě. Žít v pravdě znamená vydávat o ní navenek svědectví, hlásit se k ní a připomínat si ji v každé situaci. Pravda je neměnná. Pravdu není možné zničit nějakým rozhodnutím, tím či oním zákonem. Naše poroba spočívá v podstatě v tom, že se poddáváme vládě lži, že ji nedemaskujeme a že proti ní každý den neprotestujeme. Neopravujeme ji, mlčíme nebo předstíráme, že jí věříme. Žijeme tedy ve falši. Odvážné svědectví pravdě je cestou vedoucí přímo ke svobodě. Člověk, který vydává svědectví o pravdě, je člověkem svobodným dokonce i v podmínkách vnějšího zotročení, dokonce i v lágru nebo ve vězení. Kdyby většina Poláků v současné situaci nastoupila cestu pravdy, kdyby ta většina nezapomněla, co pro ni bylo pravdou ještě před necelým rokem, stali bychom se duchovně svobodným národem už nyní. A vnější nebo politická svoboda by musela dříve či později přijít jako důsledek této svobody ducha a věrnosti pravdě.
Základní věcí při osvobození člověka i národa je překonání strachu. Strach se přece zásadně rodí z ohrožení. Bojíme se, že nám hrozí utrpení, ztráta nějakého majetku, ztráta svobody, zdraví nebo postavení. A tehdy konáme proti svědomí, které je přece měřítkem pravdy. Přemáháme strach, když se smíříme s utrpením nebo ztrátou něčeho ve jménu vyšších hodnot. Jestliže bude pravda pro nás takovou hodnotou, pro niž má cenu trpět, pro niž má cenu podstoupit riziko, tehdy překonáme strach, který je bezprostřední příčinou našeho zotročení. Kristus vícekrát připomínal svým učedníkům: „Nebojte se! Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, nemohou udělat nic víc.“ (srv. L 12,4)
26. září 1982
Díky Kristově smrti a zmrtvýchvstání se stal symbol hanby a ponížení symbolem odvahy, hrdinství, pomoci a bratrství. Ve znamení kříže je dnes obsaženo to, co je v člověku nejkrásnější a nejvzácnější. Skrze kříž vede cesta ke vzkříšení. Jiná cesta není. A proto musí vést kříž naší vlasti, naše osobní kříže a kříže našich rodin ke vzkříšení, jestliže je spojíme s Kristem, který kříž přemohl.
Naše utrpení, naše kříže můžeme stále spojovat s Kristem, neboť proces s Kristem trvá. Trvá process Kristem v jeho bratřích. Protože účastníci Kristova dramatu a procesu žijí i nadále. Změnila se pouze jejich jména a tváře, změnila se data a místa jejich narození. Změnily se metody, ale samotný proces s Kristem pokračuje. Účastní se ho všichni, kteří staví na lži, falši a polopravdách, kteří ponižují lidskou důstojnost, důstojnost Božího dítěte, kteří krajanům berou hodnotu tak ceněnou samotným Bohem, berou a omezují svobodu. (...)
Kříž je nedostatek pravdy. Pravda má v sobě znamení trvalosti a vycházení na denní světlo, i kdyby seji někdo snažil pečlivě a plánovitě skrýt. Lež vždycky schází rychlou smrtí... Pravda je vždy stručná a lež mnohomluvná. Kořenem všech krizí je nedostatek pravdy.
Křížem je nedostatek svobody. Tam, kde není volnost, tam není láska, není přátelství, a to jak mezi členy rodiny, tak i v národě nebo mezi národy. Není možné milovat nebo žít s někým v přátelství z donucení. Dnešní člověk je citlivější na působení lásky než síly. Poláky nelze získat hrozbou, ale srdcem. A jak říkal zesnulý primas, hrdinství nespočívá v nošení zbraně, protože odvaha se nedrží železa, ale srdce.
A každý z nás, jak tu stojíme, by mohl vyjmenovat nekonečnou řadu křížů, jež prožil nebo jejichž svědkem byl, zvláště v posledních deseti měsících. Měsících neustálého neklidu, bídného života, strachu, měsících nejistého zítřka.
Ty všechny kříže našeho osobního a společného života musí vést ke vzkříšení plně svobodné a spravedlivé vlasti. Od chvíle, kdy Kristus podstoupil smrt na kříži, nás už nemůže potupit žádné utrpení ani ponížení. (...)
Prosme Boha o naději, protože jen lidé posílení nadějí jsou schopni vydržet všechny potíže. Prosme o vnitřní radost, protože ta je nejmocnější zbraní proti satanovi, který zoufá nad jejím zrodem. Prosme o svobodu od pomsty a nenávisti, o tu svobodu, která je plodem lásky. Amen.
Zdroj: http://www.popieluszko.net.pl/xJerzy/kazania.htm.
Z polštiny přeložil Ondřej Bastl
Poslední komentáře