Miroslav Zvelebil

ve filmovém eposu Marketa Lazarová1

Romano Guardini, křesťanský teolog, římsko-katolický kněz, pedagog a kazatel, zemřel ve věku 83 let v Mnichově 1. října 1968.

Dhuoda byla žena, která žila v polovině 9. století. Pro svého šestnáctiletého syna Viléma, který právě přišel ke dvoru Karla Holého, napsala Příručku (Liber Manualis). V předmluvě této knihy Dhuoda podává zprávu o tom, že se 29. června 824 v Cáchách provdala za vévodu Bernarda za přítomnosti jeho příbuzného, císaře Karla Velikého, a císařovny Judity.

Pavel Evdokimov je příkladem člověka, který musel v mládí emigrovat z rodné země, aby si zachránil život, byl přijat a adaptoval se na nové prostředí ve zdánlivě cizí zemi. Téměř od píky začal znovu budovat svou existenci a roli ve společnosti. Dokázal se prosadit a obhájit své místo na teologickém výsluní, a tak prospěl nejen sobě, nýbrž i ostatním svým bližním. Poselství jeho životního příběhu a filosoficko-teologického díla ožívá i v naší současnosti, kdy jsme postaveni čelem vůči vlnám uprchlíků a autoritářským režimům.

Život a dílo Pavla Evdokimova

Radegunda (kolem 520–587), dcera durynského krále, byla zajata Franky v roce 531 během jejich válečného tažení. Zbytek její rodiny byl zahuben a hrstka těch, kteří přežili, utekla do Byzance. Aby mohl francký král Chlothachar I. Durynsko snáze anektovat, oženil se s mladičkou princeznou. Svazek však nebyl šťastný. Chlothachar měl milostné pletky po celé francké říši a všude po něm zůstávaly nemanželské děti.

Alžběta ze Schönau (1129–1165) vyrůstala od dvanácti let v benediktinském klášteře. Ve věku dvacet tři let (v roce 1152) začala mít vize z nebe. Alžběta pocházela z dobře postavené rodiny v Porýní. Její matka byla neteří Eckberta, biskupa v Münsteru (1127–1132), který hrál důležitou roli v papežské a královské politice. Alžběta měla dva bratry a sestru.

Hadewijchina první z jejích čtrnácti vizí poskytuje nejpoučenější syntézu její nauky, kterou nám ve svém díle zanechala. Vize se skládá ze dvou částí. V první z nich ji provází Anděl kolem sedmi stromů, které představují ctnosti. V druhé části ji Anděl opouští a ona v extázi vidí Krista, který k ní mluví. Výslovně ji přikazuje, aby žila jeho Lidství ve ctnostech a přijímala všechna utrpení, která Kristus zakoušel, když žil na zemi, aby tak začala žít jeho Božství.

Hadewijch z Brabantu (nebo z Antverp) patří ke skupině nizozemských mystiček rozvinutého středověku, jakými byly Marie z Oignies (1177-1213) a svatá Lutgarda z Aywieres (1183-1246). Její životopis však nebyl nikdy napsán. Ona a její dílo byly známy ve čtrnáctém století, zvláště v domech řádových kanovníků ve Windesheimu a věděli o ní i kartuziáni v Dienstu.

Hildegarda z Bingen (1098-1179) se ve své mnohostranné činnosti věnovala i kampani proti katarům, dualistické sektě, která se v Porýní objevila už na začátku čtyřicátých let 12.

Mechthilda z Magdeburgu se narodila kolem rolu 1207 a zemřela asi v roce 1282 v ženském konventu v Helftě u Eislebenu v saském Anhaltsku. Po čtyřicet let žila a působila jako bekyně v Magdeburgu.