Alžběta ze Schönau

Alžběta ze Schönau (1129–1165) vyrůstala od dvanácti let v benediktinském klášteře. Ve věku dvacet tři let (v roce 1152) začala mít vize z nebe. Alžběta pocházela z dobře postavené rodiny v Porýní. Její matka byla neteří Eckberta, biskupa v Münsteru (1127–1132), který hrál důležitou roli v papežské a královské politice. Alžběta měla dva bratry a sestru. Tři ze sourozenců se stali řeholními vůdci: Alžběta byla magistrou řeholnic v Schönau, Eckbert opatem v Schönau a Ruotger převorem premonstrátů v Pöhlde.

Alžbětina vizionářská zkušenost začala v období jejího náboženského zmatku. Alžběta popisuje sebe samu jako mučenou pochybnostmi o své víře a vyčerpanou náboženskou praxí. V téměř sebevražedném stavu začala mít vize démonických a nebeských úkazů. Zjevoval se jí ďábel v mnoha podobách, ale zároveň byla posilována kontaktem s pannou Marií a světci. Nakonec démonické vize ustaly a Alžběta pak vypráví o pravidelném kontaktu s pannou Marií a ostatními svatými, přenosech do jiného světa a vizích evangelijních událostí. Nový vývoj v Alžbětině zkušenosti začíná vizí z 27. března 1154. Tehdy Alžběta popisuje paprsek světla, který na ni proudil z nebe a zahříval jí. Upadla na zem a řeholnice s ní nemohly pohnout. Alžběta píše: „Za chvíli přišel anděl Páně, rychle mě zvedl a postavil na nohy, řkouc: ,Ó člověče, vstaň a stůj na svých nohou a já s tebou budu mluvit, a neboj se, protože jsem s tebou po všechny dny tvého života. Jednej mužně, posilni své srdce a čekej na Pána. Řekni odpadlíkům na zemi: ,Právě tak, jak mě lidé kdysi ukřižovali, tak jsem denně ukřižován mezi těmi, kteří hřeší proti mně ve svých srdcích.‘ Skutečně, odvracejí své tváře ode mne a jejich srdce je ode mne daleko, aby neviděli a neuznali, jak jsem trpěl a jak jsem je osvobodil svou krví.“ (První kniha vizí, kapitola 67).

Od této chvíle se Alžběta začala cítit pověřená zvěstovat světu obsah zjevení, která obsahovala odsouzení vrtkavých křesťanů i pokyn pro mravní znovuzrození. První, kdo veřejně kázal Alžbětiny vize, byl opat Hildelin. Vizím se dostalo smíšeného přijetí. Mnohé lidi přiměly k pokání, ale někteří, včetně církevních autorit, nebyli ovlivněni a dokonce se domnívali, že Alžběta byla podvedena ďáblem. To víme z První knihy vizí a z prvního dopisu Hildegardě z Bingenu. V té době navštěvoval Alžbětu její bratr Eckbert, jáhen u sv. Cassia v Bonnu. V roce 1155 Eckbert už jako kněz vstoupil do kláštera v Schönau a na Hildelinův příkaz se stal Alžbětiným stálým tajemníkem a zapisoval její vize. Eckbert se Alžběty ptal i na současné náboženskopolitické problémy, aby využil její výjimečné dary k jejich řešení.

Alžběta se někdy před rokem 1156 stala magistrou řeholnic v Schönau. V této době se začíná šířit její věhlas vizionářky, v jehož důsledku vznikají Druhá a Třetí kniha vizí.

Po objevení ostatků sv. Uršuly a „jedenácti tisíc“ panen v Kolíně nad Rýnem klášter v Schönau získal několik ostatků z této sbírky. Alžběta měla vize, v níž hovořila s těmito mučednicemi. Tak vznikla Kniha zjevení o svaté společnosti panen v Kolíně, Alžbětin nejimaginativnější výtvor.

Knihou cest Božích Alžběta reagovala na rozmach katarů. Se svými kritickými postoji vůči katarům a církevní pasivitě se Alžběta obrátila v dopise i na Hildegardu z blízkého kláštera na Rupertsbergu u Bingenu a v korespondenci a návštěvách pak pokračovala. Jako mnoho jiných žen a mužů Alžběta v dopisech žádala Hildegardu o radu. Uznávala Hildegardin vliv na svou Knihu cest Božích, když říká, že jí anděl sdělil, že Alžběta přijme zjevení této knihy poté, až navštíví Hildegardu. Zdá se, že Hildegarda byla ovlivněna Alžbětiným zjevením o Uršulině mučednictví a Alžběta znala Hildegardino protikatarské dílo a pravděpodobně Cestyvěz (Scivias).

Alžběta podlehla nemoci ve věku 36 let, pravděpodobně v roce 1165. Její bratr a tajemník Eckbert o jejích posledních dnech zanechal zprávu, v níž Alžbětu popisuje jako ženu dokonale vyrovnané mysli navzdory tělesnému rozkladu. Alžbětiny zapsané vize a výběr z dopisů jsou přístupné v českém překladu, který v roce 1913 pořídil Otto Albert Tichý pod názvem Knihy vidění a zjevení svaté Alžběty Šenavské.