Jste zde

Stanovisko ke Stanovisku

Jako překladatelé Bible21 jsme neměli v úmyslu vydávat nějaká „stanoviska ke stanoviskům". Naším úkolem bylo nabídnout veřejnosti překlad. Je výsostným právem každé skupiny lidí zaujmout k překladu postoj, jaký uznají za vhodné. Nicméně oba jsme se shodli, že na nedávno zveřejněné Stanovisko České biskupské konference k překladu „Bible - překlad 21. století" je vhodné nějakou reakci připravit a mít ji v záloze, kdybychom byli k reakci vyzváni. Shodou okolností jsem byl ještě týž den požádán o reakci do tohoto časopisu. Vzhledem k osobním vztahům jsem sice uposlechl, rád bych ale předeslal cosi sám za sebe. Překladů (NBK/B21 stejně jako KMS/ČSP) jsem se účastnil především kvůli zkušenosti překládání, kterou bych jinde nezískal. Zajímá mě proces překládání. Hotový překlad pro mne poněkud ztrácí na přitažlivosti už jen tím, že je hotový. A tak zatímco Bible21 je pro většinu lidí čerstvá novinka, pro mne představuje jen jednu, již minulou etapu nekončícího procesu překládání a vykládání Bible. Proto mně poloha obhajování překladu bytostně nevyhovuje. Naopak konstruktivní kritika je pro mne jakožto překladatele velmi cenná, protože umožňuje překlad zlepšovat, což v ideálním případě by se mělo dít neustále. Mám-li však hájit dílo jakožto jeho stoupenec proti stanoviskům stoupenců něčeho jiného, pro takovou úlohu se necítím ten pravý, protože se nepovažuji za stoupence a své dílo sám vidím kriticky, nebo přinejmenším jako otevřené dalším změnám. Pro čtenáře Getseman ale činím výjimku a pokusím se tlumočit společné stanovisko mé a Alexandra Fleka, přestože prohlášení ČBK není patrně míněno jako otevření dialogu a reagovat na ně zjevně není nutné.

Název

ČBK ve svém krátkém textu se nejprve věnuje novému názvu: „Nyní ... převážila podle všeho marketingová hlediska, protože vztahovat se v názvu k budoucnosti je nesporně atraktivnější. Podtitul Překlad 21. století naznačuje, že by svou aktuální češtinou měl ‚vystačit‘ třem generacím (po 30 letech). Přitom Český ekumenický překlad (dále ČEP) už po jedné generaci, vzhledem k rychle se měnícímu jazyku, zastaral. Zdá se však, že věc je prostší: toto označení zřejmě není ničím víc než reklamní upoutávkou. Zda se stane skutečností, bude možno říci teprve na konci století, ne na jeho začátku."

Názvy projektů jsem se nikdy příliš nezabýval. Názvy se mění; co zůstává, je podstata. U biblických překladů z názvu přečasto zbývá jen drobná zkratka za citátem. Dva projekty, v nichž jsem měl vzácnou výsadu pracovat, byly ve své podstatě velmi odlišné, a proto pro mne představovaly užitečnou kombinaci co do zkušenosti, a to bez ohledu na jejich názvy (které se ostatně během práce změnily). Mohu jen doufat, že spíše než prostřednictvím názvů se lidé budou snažit zjistit četbou, co je který překlad zač a co může nabídnout.

U překladu Bible21 byli překladatelé a realizátoři projektu vedeni myšlenkou, že Bible nepatří žádné církvi, žádné společnosti ani žádné generaci, nýbrž všem lidem. Překladatelé považují Bibli za společné dědictví židů, křesťanů všech vyznání a vůbec celé západní kultury. Původní název „Nová Bible kralická" byl motivován snahou popsat překladatelské úsilí tak, že tvořivě, s citem pro aktuální potřeby („Nová ...") se pokouší navázat na nejlepší tradici toho, co bylo církvím i národu společné („... Bible kralická"). Z tohoto názvu bylo možno vytěžit mnoho pozitivních konotací a navíc výslovným přihlášením k protestantské tradici mohl být tento název pro některé čtenáře považován za výhodný i v tom, že nehrozila záměna s nějakým překladem připraveným pouze římskými katolíky. Nicméně název „Nová Bible kralická" se v některých církevních kruzích setkával s odmítáním, a to při obdobné argumentaci, jakou ČBK užívá dnes: „marketingový tah". Nezřídka jsem slýchal: „Nic by mi na tom překladu nevadilo, ale kvůli tomu názvu ho nemůžu přijmout." Bezpečně srozumitelný nebyl ani mimo církve. Název jsme tedy změnili.

Nový název tím, že výslovně nezmiňuje žádnou z křesťanských tradic, klade větší důraz na univerzalitu Bible a lépe snad vyjadřuje, že Bible má oslovovat i sekulární svět, což byla silná motivace překladatelů v průběhu celé práce. To již není slučitelné s církevním vymezováním, a proto pokud některá skupina potenciálních uživatelů cítí nutnost zdůraznit, že překlad nevzešel z jejích řad, musí tak učinit sama. Namísto toho název zmínkou o 21. století vyjadřuje potřebu nově promyšleného navázání na společné dávné i nedávné tradice. Říká jen to, že nejde o překlad 20. století; že se překladatelé snažili se starou zvěstí vykročit k nové generaci čtenářů a posluchačů. Jde přitom o překlad, který od samého počátku respektuje kontinuitu staletí. Z názvu zmizelo slovo „Nová", které sémanticky nahrazuje číslovka. Ta lépe než slovo „nová" vyjadřuje, že překlad vědomě vstupuje do kontinuity českého překladu, kde mnohé výborné překlady předcházely a kde mnohé, jistě ještě lepší překlady, dá-li Bůh, budou následovat. V tomto smyslu oba názvy vyjadřují totéž. Název Bible21 nemá nikterak odkazovat k budoucnosti, nýbrž k současnosti. Reflektuje to, že jde o první překlad celé Bible v tomto století, ale zejména to, že jeho smyslem je oslovit dnešní čtenáře v současné češtině. Rozhodně si nedělá ambice „vystačit" beze změn třem generacím, nic takového představitelé projektu nikdy neřekli.

Předmluva

Následně si Stanovisko ČBK stýská, že v předmluvě k B21 se zmiňuje pouze Bible kralická a ČEP, kdežto tak „významný přínos" jako Bible svatováclavská přechází předmluva mlčky spolu s celou řadou jiných, byť dílčích překladů.

Cílem předmluvy ale nebylo vyjmenovat všechny dosavadní (či do budoucna připravované) překlady, nýbrž pouze vyjádřit vztah B21 k těmto dvěma nejrozšířenějším překladům celé Bible, které byly a dosud jsou snadno dostupné. Naproti tomu Svatováclavská Bible je jedním z řady českých překladů, které se již staletí běžně netisknou a nepoužívají. (Je ovšem samozřejmé, že překladatelé B21 při své práci přihlíželi k celé škále českých překladů Starého i Nového zákona, ale takovou ignoranci či aroganci nám snad autoři Stanoviska nepodsouvají.)

Kanonická norma

Když B21 otevře katolický křesťan, zjistí, že to není celá jeho Bible," píší biskupové dále. Tato připomínka je plně oprávněná a hodna starostlivých pastýřů. Pak se rozepisují o tom, že Bible21 nemůže být akceptována za římskokatolický překlad, protože nevyhovuje normě CIC 825.

Můžeme jen přát našim římskokatolickým bratřím, aby všechny jejich ediční počiny, Bible, lekcionáře apod., vždy vyhovovaly kanonickým normám. Dbát o to ale není naše starost. Autoři překladu B21 nejsou příslušníky římskokatolické církve a cílem projektu nebylo získat její imprimatur ani konkurovat římskokatolickým překladům. Bible21 chce být obecným překladem, nikoli úzce konfesijním.

Liturgický jazyk

Proto se překladatelé také snažili odhlížet od specifik liturgického vyjadřování různých církví - což byla další výtka ČBK. Citujme aspoň větu z delší pasáže: „Každý nový překlad musí respektovat stávající liturgickou terminologii." Z našeho pohledu však lpění na liturgických tradicích by naopak bylo nežádoucí ve dvou směrech: Především by bylo nutno z různých tradic zvolit jedinou (a tím konkurovat konfesijním překladům). Za druhé: Liturgie je symbolická činnost, která ze své podstaty vyžaduje společné předporozumění celebrující komunity. Vyjadřování, které celebrující komunita rozpoznává jako typické pro vlastní liturgii, bývá však cizí lidem mimo komunitu, ba obtížně pro ně srozumitelné. V překladu by takové výrazy nebo tvary mohly působit rušivě až nesrozumitelně. To by bylo v zásadním rozporu s cílem překladu. S nevelkou nadsázkou lze snahu překladatelů vyjádřit slovy „vynést Bibli z kostelů na ulici."

Jazyk

Na druhé straně překladatelé B21 nikde netvrdí, že jejich dílo je „doporučeníhodné zejména pro srozumitelnost češtiny". Takové soudy autorům překladu rozhodně nepříslušejí. Oceňují-li jazyk překladu jiní, to nás samozřejmě těší, neboť Bible si kvalitní jazyk nepochybně zaslouží. Není bez zajímavosti, že velmi pochvalně se o B21 vyjádřili i někteří katoličtí biblisté. Nechci je však nyní citovat, abych jim případně nepůsobil problémy v jejich vlastní církvi. Velmi příjemně mě také překvapila recenze teoložky a spisovatelky Jany Šrámkové v Reflexu1. Zatímco mnozí recenzenti, neopisují-li jen z tiskových materiálů, spokojí se s letmým přečtením jedné či dvou vybraných pasáží, ona si patrně dala práci a překlad opravdu prozkoumala. To jí umožnilo jej zhodnotit se silnými i slabými stránkami objektivně. Na nevelké ploše, srovnatelné se Stanoviskem ČBK, se zabývá i Stanoviskem zmiňovanou „snahou o zrýmování", jež podle biskupů působí nevyrovnanost a rozkolísanost textu. Jana Šrámková je v kritice konkrétnější a své soudy - podle mého mínění oprávněné - doplňuje důležitým postřehem: poetické texty jsou určeny k recitaci. Zvukové stránce překladu, a nejen v poezii, jsme opravdu věnovali pozornost, což ne všichni posuzovatelé zaznamenali.

Deuterokanonické knihy

K chybějícím deuterokanonickým knihám lze říci, že z projektu B21 nebyly vyloučeny, pouze přeřazeny do jeho druhé fáze. Tyto knihy totiž netvoří součást hebrejské bible, a proto je židé ani protestanti nepovažují za autoritativní. Ostatně ani uvnitř římskokatolické církve nebyl postoj k těmto knihám v historii vždy jednotný. Kromě toho je známo, že kralický i ekumenický překlad jsou k dispozici jak ve verzi s těmito knihami, tak také (častěji) bez nich. Zařazením deuterokanonických knih do první fáze projektu, z jehož názvu vypadla zmínka o Bibli kralické, by se zvýšilo nebezpečí záměny tohoto překladu za nějaký římskokatolický projekt, a to si nepřeje ani realizační tým a jistě ani římskokatolická administrace. Proto projekt B21 zatím jen veřejně deklaroval, že do budoucna s vydáním těchto knih počítá2.

Poznámky

Pastýřskou starostlivost odrážejí také formulace, že „v současné době do značné míry chybí u čtenářů Bible obecně předpoklady k jejímu pochopení" a že čtenáři „některá [místa] vnímají značně zkreslenou optikou své subjektivity," proto tedy je nutné Bibli vydávat pouze s výkladovými poznámkami odpovídajícími římskokatolické církevní tradici. Tým Bible21 raději předpokládá, že biskupové hovoří za komunitu jim svěřenou. Cílovou skupinou překladu B21 je naproti tomu obecná česká veřejnost, která povětšinou Kodexu kanonického práva potažmo římskokatolické jurisdikci nepodléhá. Ostatně církve, nejenom římskokatolická, mají za úkol v české veřejnosti zvěstovat evangelium. K tomu od počátku náležel i výklad písem Starého i Nového zákona s důrazem na to, jak tato Písma vypovídají o Mesiášovi. Překladatelé B21 chtěli podnítit veřejnost, aby více četla Bibli, a zároveň předpokládají, že církve budou dbát o tento svůj hlavní úkol. Během práce na překladu jsme samozřejmě psali poznámky, mnohdy obsažné. Ale ty sloužily jen ke komunikaci mezi překladateli. Podle našeho mínění je pro veřejnost důležitější živý hlas církve než naše vlastní komentáře, a tedy ani domácí římskokatolická církev o svou příležitost nepřichází.

Byl shledán jako člověk

V tomto kontextu vyznívá dosti zvláštně jediná výtka ke konkrétnímu místu, k interpretaci Filipským 2,7. „Věta přeložená jako »ocitl se v těle jako člověk«" je prý „nepřesná, protože ve skutečnosti chce vyjádřit, jak Krista viděli jeho současníci, tedy »byl shledán jako člověk«." Připomeňme tedy, co křesťané od raných dob vyznávají: že Ježíš „přišel v těle", tedy že byl skutečný člověk, nikoli že se takto pouze „jevil" svým současníkům. I rané církevní koncily se vůči takovému názoru bránily a označily jej za herezi (doketismus). Snaha zdaleka se této herezi vyhnout je u některých překladů až očividná. Kupříkladu mezi současnými anglickými překlady nalézáme i formulace jako „having become human" (The Message), „he was living as a man" (New Century Version). Podobně i současné španělské překlady, např. Reina Valera aj., „hallandose en la condición de hombre" (hallarse je opět spíše bytí než jevení se) a tak bychom mohli pokračovat. Lingvisticky vzato, řecký pasivní aorist „euretheis" doslovně odpovídá českému „být nalezen", idiomaticky má však standardně význam „ocitnout se". Teologicky důležitá pro tuto pasáž je gradace od 7c po 7d: Byl jako lidé, ba více: byl člověk. Byť ne hříšný, jako jiní lidé (pl.), přece však plně člověk (sg.). Písmo nezůstává u otázky, jak se Kristus jevil současníkům (7c), ale pokračuje výpovědí o formě Kristova bytí (7d). Toto místo dokládá, že doketismus nemá pravdu, a to se překladatelé snažili zachovat bez toho, aby se uchýlili k poznámkám, které moderní čtenář těžce snáší asi všude na světě. Typickému českému čtenáři se navíc vybaví forbína Wericha s Horníčkem a žádoucí účinek poznámky je ten tam.

Nemariánská Marie

Werich je česká kulturní tradice obecná. Neradno ji sice ignorovat, ale pro Bibli je samozřejmě důležitější tradice vyjadřování křesťanského. ČBK argumentuje, že „česká křesťanská tradice, kterou respektuje i ČEP, vyhradila jménu Ježíšovy matky formu Maria, a ne Marie, aby se tak podtrhlo její výjimečné postavení v dějinách spásy." Otevřeme-li si však kralický překlad, zjistíme, že používá tvar „Maria" i pro Mojžíšovu a Áronovu sestru Miriam, dále pro Marii Magdalénu a pro další nositelky tohoto jména (např. pro Marii Kleofášovu a Marii Josefovu), jistě proto, že jde o tvar běžný ve staré češtině. Výjimečné postavení Ježíšovy matky tedy nezbytně nesouvisí s formou české podoby jejího jména. Naproti tomu jiné, modernější české překlady (např. Žilka, Slovo na cestu, Český studijní překlad) používají tvar „Marie". B21 tedy rozhodně nijak nevybočuje z „české křesťanské tradice". Zmíněný ČEP je v tomto ohledu naopak spíše konfesijně motivovanou výjimkou. Katolické překlady Nového zákona (Sýkora/Hejčl, Škrabal, Col, Petrů) využívají archaického tvaru k zesílení dojmu náboženské úcty. To je jen konkrétní projev obecné tendence považovat zastaralou formu jazyka za „vhodnější" pro posvátné texty. Skalní zastánci tohoto přesvědčení nebo pocitu však nové překlady obvykle nevytvářejí, nejvýš upravují staré. Typičtí překladatelé Bible se naproti tomu rekrutují z řad těch, kdo jsou přesvědčeni, že nová generace potřebuje slyšet Boží slovo vlastním jazykem, důvěrně srozumitelným. K takto přesvědčeným lidem se řadíme i my, a proto užívat archaizující prostředky ke zvýšení „náboženského" efektu nepovažujeme za součást své standardní metody.

Reklama

Autorům Stanoviska zřejmě připadala propagace B21 jako nedůstojná reklamní kampaň. Nic konkrétního však nezmiňují. Nadační fond NBK ani vydavatelství Biblion ovšem žádnou reklamní kampaň k vydání Bible21 nepořádá. Pouze 1. 4. 2009 proběhla standardní tisková konference, 9. 4. 2009 pak slavnostní představení překladu v Betlémské kapli, kde z něj úryvky předčítali Josef Somr a další čeští herci. Novému překladu tam v modlitbě požehnal předseda Ekumenické rady církví ThDr. Pavel Černý, o žádný marketing nešlo. K této akci přispěla Česká televize tím, že zdarma uvedla klip, ve kterém herec Jan Potměšil zve diváky ke čtení Bible. Pokud je nám známo, k žádnému porušení úcty k Bibli tím nedošlo; naopak česká veřejnost tak měla možnost ozřejmit si např. pravý význam Velikonoc. Na druhé straně táž televize uvedla ve zprávách i negativní stanovisko ČBK, takže co do pozitivní i negativní publicity lze prezentaci B21 mít za vyrovnanou.

Legere potest

Nicméně Stanovisko České biskupské konference k překladu „Bible - překlad 21. století" přece jen končí pozitivně: „Katolickým křesťanům není čtení a studium jiných překladů zapovězeno." To vítáme a přejeme všem římskokatolickým křesťanům, kteří si otevřou Bibli21, mnoho Božího požehnání a užitku z konfrontace různých biblických překladů.

1 http://www.reflex.cz/Clanek35698.html

2 http://cs.christiantoday.com/article/bible-preklad-21stoleti-vyjde-o-velikonocich/14177-2.htm

Komentáře

Když už webová podoba Getseman nezvládne uvádět URL klikatelně, bylo by zjevně příliš očekávat i přidání odkazu na text, na nějž je reagováno. Kdyby to snad někomu z čtenářů přišlo užitečné, je na http://tisk.cirkev.cz/z-domova/stanovisko-ceske-biskupske-konference-k-prekladu-bible-preklad-21-stoleti.html